Do top lajny historie NHL patří i Jágr

NHL kvůli obavám z pandemie koronaviru přerušila sezonu 2019-20, NHL.com/cs vám ale nadále přináší originální publicistiku od vážnějších po odlehčená témata. Tentokrát jsme vybrali a porovnali nejlepší útoky v historii NHL a přinesli žebříček prvních deseti podle hlasování naší redakce.

1. Kevin Stevens (Ron Francis), Mario Lemieux, Jaromír Jágr(Pittsburgh Penguins, 1991-1995)
Žádná jiná lajna v historii nedala dohromady takové dvě hvězdy, jakými byli Lemieux s Jágrem. Ten první je vedle Waynea Gretzkyho považován za nejlepšího hokejistu dějin a ten druhý patří určitě do nejlepší pětky. Lemieux nasbíral v NHL celkem 1723 bodů v 915 utkáních, Jágr odešel před dvěma lety do Česka jako druhý nejproduktivnější hráč všech dob s 1921 body.
Když se místo Stevense postavil na levé křídlo téhle formace Ron Francis, sešli se v útoku dokonce tři hráči z nejproduktivnějších osmi mužů celé historie NHL. Víc ale do útoku dvou ofenzivně nejlepších hráčů 90. let seděl drtič Stevens, který čistil prostor před brankou a probourával kolegům cestu, ale také dovedl hrát dobrý hokej. Za čtyři roky, kdy hráli převážně pospolu, dali tihle tři v součtu 425 gólů a nasbírali 1009 bodů. Lemieux přitom za tu dobu odehrál sotva polovinu zápasů, ve 146 startech vedle Jágra a Stevense ale nasbíral 328 bodů (průměr 2,24 na zápas).
2. Jari Kurri, Wayne Gretzky, Glenn Anderson (Jaroslav Pouzar, Esa Tikkanen)(Edmonton Oilers, 1982-1988)
Ať už hrál na pravém křídle Kanaďan Anderson, Čech Pouzar, nebo Fin Tikkanen, byl to vždy neskutečný hokejový koncert, který dirigoval nejslavnější hokejista všech dob Gretzky se svým věrným parťákem Kurrim. Ten první byl geniálním tvůrcem hry, asistoval na 364 gólů finského křídla. Kurri dával góly a nahrál na 196 Gretzkyho tref. A úkolem toho třetího do party bylo hlavně bránit, což skvěle zvládal i budějovický odchovanec Pouzar, jenž byl z českého hokeje zvyklý na bránící 'levaso'.
Gretzky s Kurrim k sobě pasovali jako dvojčata. "Zjistili jsme, že snad v devíti z deseti případů dovedeme dát po téhle ose gól. Ať už jsem našel Jariho jakkoliv, dal jsem mu puk na hokejku, nebo na brusli, on z toho dokázal skórovat," vzpomínal později Gretzky.
Jestliže tvrdíme, že Jágr s Lemieuxem byli nejlepším tandemem všech dob, edmontonská dvojka by byla těsně za nimi. V letech 1982 až 1988 dali jen tihle dva 718 gólů a nasbírali kosmických 1843 bodů! Nemluvě o play off, v němž získali s Oilers čtyři Stanley Cupy za pět let.

3. Ted Lindsay, Sid Abel, Gordie Howe(Detroit Red Wings, 1947-1952)
V pěti poválečných letech se dali dohromady tři forvardi, kteří všichni patří k legendám. Hlavní roli hráli Lindsay a Howe, jež v roce 1952 pokračovali dál bok po boku i poté, co Abela nahradil rovněž vynikající Alex Delvecchio.
Útok dostal brzy přezdívku Production Line a je zcela jasné proč: díky ohromné produktivitě, která vytáhla Detroit ke čtyřem Stanley Cupům za šest let: dvakrát s Abelem a dvakrát s Delvecchiem. Dodnes je poslední lajnou, jejíž tři členové obsadili první tři místa bodování NHL: v sezoně 1949-50 měl Lindsay 78 bodů, Abel 69 a Howe 68. Lindsay skončil s hokejem v roce 1965, Howe si vysloužil přezdívku Mr. Hockey a hrál až do 52 let - kariéru ukončil v roce 1980 jako nejproduktivnější hokejista tehdejší historie s 1850 body a jeho 1767 zápasů je stále ještě aktuálním rekordem NHL.
4. Toe Blake, Elmer Lach, Maurice Richard(Montreal Canadiens, 1943-1948)
První skutečně superslavný útok v dějinách NHL se dal dohromady ve 40. letech v Montrealu, když kouč Dick Irvin postavil ke zkušenému Blakeovi mladíky Lacha s Richardem. Vzniklo dominantní trio, které dovedlo Canadiens ke dvěma Stanley Cupům a v sezoně 1944-45 obsadilo první tři příčky bodování NHL: Lach měl po 50 duelech 80 bodů, Richard 73 a Blake (po 49 startech) 67.
Trojice, která dostala přezdívku Punch Line (Pecka útok), se rozpadla v roce 1948, kdy Blake ukončil kariéru, aby se však za pár let stal trenérem legendárního mužstva Canadiens, jež v 50. letech vyhrálo pět Stanley Cupů za sebou! Rychlík Richard vyrostl v nejlepšího střelce dosavadní historie, v roce 1960 končil kariéru s 544 góly v 978 zápasech (čtyři roky nato ho překonal Gordie Howe) a později dal jméno současné trofeji pro nejlepšího kanonýra sezony v NHL.

5. Clark Gillies, Bryan Trottier, Mike Bossy(New York Islanders, 1977-1986)
Když v roce 1977 přišel na Long Island nováček Bossy a ukázal, co umí, zformoval kouč Al Albour nejlepší útok přelomu 70. a 80. let, který se zasloužil o čtyři Stanley Cupy newyorského týmu v řadě. Trottier byl skvělý tvůrce hry, Bossy zase střelec od boha, který vyrostl v nejlepší pravé křídlo historie až do Jágrova příchodu v 90. letech.
Elitní útok Islanders dostal malebnou přezdívku The Trio Grande (Velké trio podle jména řeky Rio Grande). V 689 zápasech mezi lety 1977 a 1986, kdy Gillies odešel do Buffala, dal Bossy 535 gólů (nasbíral 1051 bodů) a Trottier si připsal 593 asistencí (948 bodů). Za devět let a 1983 startů na hráče nastřádali tihle tři dohromady skvělých 2499 bodů.

6. Reggie Leach, Bobby Clarke, Bill Barber (Philadelphia Flyers, 1974-1981 )
I po pětačtyřiceti letech od zisku dvou Stanley Cupů je s legendárními Broad Street Bullies spojena image násilníků a rváčů. I jejich někdejší slavný rival Phil Esposito ale říkal, že Flyers by se nikdy nepropracovali ke dvěma trofejím, kdyby neměli spoustu talentovaných hráčů. Ti nejvýjimečnější z tehdejšího pensylvánského souboru dostali přezdívku LCB.
Leach ale přišel do Philadelphie až v roce 1974. Když se dal dohromady s Clarkem a Barberem, Flyers obhájili pohár a do roku 1980 hráli ještě dvě finále. V sezoně 1975-76 vytvořilo průrazné trio rekord NHL v počtu gólů nastřílených jedním útokem - 141 (Leach 61, Clarke 30, Barber 50), kapitán Clarke v ní navíc získal svou třetí Hart Trophy a 119 body stvořil klubový rekord. Za sedm společných sezon nastříleli LCB celkem 649 gólů.
7. Gilbert Perreault, Rene Robert, Rick Martin (Buffalo Sabres, 1972-1979)
Vzhledem k tomu, že všichni tři byli frankofonní Kanaďané, rozuměli si výtečně i mimo led, ale na ledě to bylo znát nejvíc. Útok dostal přezdívku French Connection (Francouzská spojka) a vedle Dominika Haška je dodnes největší legendou klubové historie. Před halou KeyBank Center ostatně stojí socha těchto tří hráčů bok po boku jako symbolu Sabres.
Byli jako trojčata, viděli se poslepu, věděli, kdo kde bude hrát. Uprostřed 70. let byli jedinou řadou, která mohla konkurovat dominantním Flyers a Canadiens. Za sedm sezon nasbírali dohromady 1681 bodů, nejvíc z nich Perreault (617).

8. Anton Šťastný, Peter Šťastný, Marián Šťastný(Quebec Nordiques, 1981-1986)
Trio bratislavských sourozenců nebylo první bratrskou trojicí v NHL, před nimi hráli v lize už Max, Doug a Reg Bentleyové (Chicago Blackhawks ve 40. letech) a Barclay, Bob a Bill Plagerové (St. Louis Blues v 70.). Ze všech sourozeneckých útoků ale byli bratři Šťastní jasně nejlepší.
Poté, co v roce 1981 doplnil Antona s Peterem i nejstarší Marián, jenž emigroval z komunistického Československa o rok později, vznikla lajna, která byla ve své době nejlepší v celé lize a dodnes patří k nejlepším v historii.
Na centru ji vedl Peter Šťastný, jenž vyrostl v superhvězdu s přezdívkou Peter the Great (Petr Veliký) - v 80. letech nasbíral v NHL víc bodů než on jen veliký Gretzky. Ve své první sezoně měl k velkým esům nakročeno i Marián, ale zastavilo ho zranění ramene, které mu pošramotilo nejen probíhající ročník, ale limitovalo ho po celý zbytek kariéry. Bratři Šťastní dali v NHL celkově 823 gólů a nasbírali 2169 bodů (nejvíc Peter: 450 a 1239) - z toho 462 gólů a 1225 bodů měli v letech 1981-86, kdy hráli všichni tři pohromadě.
9. John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg(Philadelphia Flyers, 1995-1997)
Kdyby spolu hráli déle, mohli v našem žebříčku figurovat ještě výš. LeClair, Lindros a Renberg spolu strávili jen dvě a půl sezony, než byl ten poslední vyměněn v srpnu 1997 do Tampy Bay. Ale stálo to za to. Ve své době vytvořili nejdominantnější útok NHL, jenž drtil všechno, co mu přišlo do cesty, svou obrovskou fyzickou silou kombinovanou se schopností dávat góly. Pro svůj styl i ničivou ofenzivu si vysloužil přezdívku Legion of Doom - Legie zkázy.
Její hlavní postavou byl kanadský centr Lindros, po Lemieuxovi s Jágrem asi nejlepší útočník 90. let, který ničil soupeře dunivými hity, ale uměl i skvěle hrát hokej - o tom svědčí i parádní průměr 1,36 bodu na zápas během angažmá u Flyers (1992-2000). Američan LeClair se stal jeho dvorním křídlem a Švéd Renberg je doplnil rychlostí a schopností dát gól. Za dobu, kdy hráli pohromadě, nastříleli 305 gólů a připsali si ďábelských 666 bodů - Lindros přitom odehrál vinou častých zranění jen 171 zápasů (LeClair 201 a Renberg 175).

10. Bobby Hull, Murray Balfour, Bill Hay(Chicago Blackhawks, 1960-1964)
Největší hvězdou Chicaga byl v té době Stan Mikita, ale nejlepším útokem klubové historie byla určitě 'Million Dollar Line' (Milionová lajna), která řádila zkraje 60. let a pomohla Blackhawks získat první a na 49 dalších let také jediný Stanley Cup v klubové historii.
Hull byl parádní střelec (za čtyři roky tohoto útoku pohromadě dal 155 gólů), Hay skvělý nahrávač (166 asistencí) a Balfour byl důrazný drtič, který pro ně získával puky u mantinelů. Společně dali při 760 startech všech tří 260 gólů a nasbírali 615 bodů.