Pro něj to představuje velké vyznamenání. Není tajemství, že se Zegrasova láska k hokeji formovala právě i přes hodiny strávené u monitoru. Hokejové gamesy hrál jako capart, hraje je i dnes; nejčastěji s kamarády z mančaftu a s otcem.
"Táta mi nějakou dobu dával pěkné nakládačky, jak jsem to ale dostal do rukou, měl se mnou co dělat," říkal Zegras se smíchem. "Já jsem si většinou bral New York Rangers, taky jsme ale používali náhodný výběr týmů. No, náhodný. Třikrát jsme si tým nechali vybrat počítačem, pokud se nám to ale ani jednou nezamlouvalo, napočtvrté jsme už přidělený klub museli přijmout."
Od časů, kdy si u počítače hrál na Martina St. Louise nebo svého velkého oblíbence Patricka Kanea, uběhly roky. Dnes je to on, kdo se pro spoustu malých fanoušků stává obdivovaným vzorem.
Právem.
Zegrasovy výkony mezi elitou jsou čím dál působivější. Ve své první sezoně NHL odehrál 24 utkání a nasbíral třináct bodů (3+10), v té uplynulé měl ze 75 duelů už 61 bodů (23+38). Že se na obalu oblíbené počítačové hry ocitnul zrovna tenhle potomek řeckých přistěhovalců tedy není vůbec náhoda. Z řadového mládence se skutečně stává tvář nejlepší ligy světa.
"Takhle na to ale nepohlížím," odmítá. "Tím by na sebe člověk jen kladl další tlak navíc. Jsem stejný kluk, jako jsem býval vždycky."
Něco stejné je, něco není. Před nadcházejícím ročníkem se například rozhodnul změnit číslo na dresu, od nynějška k němu bude místo šestačtyřicítky patřit cifra jedenáct.
"S jedenáctkou jsem hrál většinu života," vysvětloval. "Důvod je jednoduchý. Jako fanoušek Rangers jsem miloval Marka Messiera, který s tímhle číslem pomohl dotáhnul tým ke Stanley Cupu. Proto byla moje volba jasná. Tím spíš, že jsme měli jedenáctku i jako číslo popisné na baráku."
Se svou nováčkovskou sezonou může být z individuálního pohledu spokojený. Patřil k finalistům Calder Trophy, jako speciální host se zúčastnil dovednostní soutěže při All-Star Game. Předvedl se tam s kulišárnou, z níž se tajil dech - se zavázanýma očima tehdy vykouzlil při nájezdu krasobruslařskou otočku zakončenou přesnou gólovou střelou.
"Zrovna nedávno jsem se o tom bavil se svým agentem Mattem Williamsem. Ptal jsem se ho: Jak jsi mě proboha nechal udělat něco tak riskantního? Byl to za celý víkend můj jediný kontakt s pukem, a mohlo se to zvrhnout v hrozné fiasko," představoval si. "Matt se jen smál: Chlape, byl to tvůj nápad, tak jsem ti to nechtěl vymlouvat."
Kdo jiný by se ale měl pouštět do veletroufalých hokejových rošťáren, když ne právě Zegras. Maestro lakrosových tref, od kterého už nějakou dobu opisují i další technicky vybavení hráči.
