Obr na Olympu. Nováčkům v Síni slávy vévodí Chára

Kariéra obra na bruslích dostává další a stylově obrovské ocenění: mezi novými členy Síně slávy je za rok 2025 i bývalý vynikající slovenský obránce Zdeno Chára. Jde teprve o třetího Slováka po Peteru Šťastném a Mariánu Hossovi, před nimi se pocty dočkal slovenský rodák a legendární Kanaďan Stan Mikita.

Z českých adeptů se nedočkal velký šampion s New Jersey Devils Patrik Eliáš, takže v Síni slávy dál zůstává jen dvojice Dominik Hašek, Václav Nedomanský.

Kromě Cháry komise oznámila dalších sedm jmen, z toho tři bývalé hráče, jimiž jsou Duncan Keith, Joe Thornton a Alexander Mogilnyj. Kategorii budovatelů rozšířili někdejší kouč Boston University Jack Parker a Daniele Sauvageauová, která v několika rolích (trenérka, generální manažerka) formovala kanadskou ženskou reprezentaci.

Hokejistky pak zastupuje americko-kanadské duo bývalých útočnic Brianna Deckerová, Jennifer Botterillová. Slavnostní uvedení všech osmi legend je v plánu 10. listopadu v Torontu.

Pod největším drobnohledem byla tradičně kategorie hráčů a o síle ročníku 2025 svědčí, že hned tři z nových členů - Chára, Keith i Thornton - byli zvoleni při první možné příležitosti. Každý z výše jmenovaných musel dostat aspoň 75 procent hlasů komise.

Pro Cháru jde o finální uznání zcela výjimečné kariéry. Přestože kvůli jeho 'basketbalové' figuře mnozí pochybovali, zda vůbec může být profesionálním hokejistou, odehrál nakonec v letech 1997-2022 za New York Islanders, Ottawa Senators, Boston Bruins a Washington Capitals celkem 1680 utkání základní části, což je obráncovský rekord celé historie NHL, a za svoji éru posbíral 680 bodů (209 gólů, 471 asistencí).

Chára se hlavně v dresu Bruins v roli kapitána stal ztělesněním lídra, s klubem získal v roce 2011 Stanley Cup a na ledě v průměru trávil čas 23:33 minuty. V roce 2009 získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy a hned šestkrát se ocitl mezi finalisty.

Rodák z Trenčína rovněž proslul jako hráč s excelentní kondicí, což po kariéře potvrdil řadou úspěšně absolvovaných maratonů.

Dalším bývalým vynikajícím obráncem a dokonce trojnásobným šampionem ligy s Chicago Blackhawks (2010, 2013 a 2015) je Keith, jenž při posledním titulu získal také Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího muže play off a v roce 2017 byl při výročí sta let NHL zařazen mezi 100 největších osobností ligy.

"Měl jsem štěstí, že jsem mohl nastupovat za opravdu dobré týmy a se skvělými hráči. Rád bych poděkoval všem, kteří mě dovedli až sem," uvedl Keith, jenž v letech 2005-22 zvládl za Blackhawks a Edmonton Oilers 1256 utkání základní části s 646 body (106+540). Přidal k tomu 151 utkání play off (91 bodů), v letech 2010 a 2014 získal Norris Trophy a ve vitríně má i olympijská zlata z Vancouveru 2010 a ze Soči 2014.

Na první zmíněné olympiádě slavil po jeho boku titul i Thornton, který je navíc dvojnásobným šampionem Světového poháru (2004, 2016) i juniorským mistrem světa. Sice v NHL nedobyl vysněný Stanley Cup, přesto po sobě zanechal monumentální odkaz v podobě 1539 bodů (430+1109) a 1714 zápasů za Bruins, San Jose Sharks a Florida Panthers.

Thornton získal mimo jiné za sezonu 2005-06 Hart Trophy i Art Ross Trophy, nad metu 1500 bodů se dostal jako jeden z pouhých 16 hokejistů dějin NHL a v odehraných duelech v základní části je šestý.

"Propána, nemůžu uvěřit, že se mi dostalo této pocty," uvedl se svoji typickou bezprostředností.

Starší generaci zastupuje Mogilnyj, který ze Sovětského svazu emigroval do zámoří a nakonec stihl 1032 bodů (473 gólů, 559 asistencí) v 990 duelech za Buffalo Sabres, Vancouver Canucks, New Jersey Devils a Toronto Maple Leafs. S Devils získal v roce 2000 Stanley Cup a ještě v barvách SSSR vyhrál olympiádu v Calgary v roce 1988.

Olympijská zlata mají doma i obě oceněné hokejistky – Deckerová z Pchjongčchangu 2018 a Botterillová hned tři, ze Salt Lake City 2002, Turína 2006 a Vancouveru 2010. Američanka Deckerová k tomu přidala šest titulů mistryně světa, Botterillová na tomto turnaji slavila pětkrát.

V kategorii budovatelů pak komise ocenila Parkerovu výdrž a věrnost, neboť slavný trenér u týmu Bostonské univerzity působil jako kouč celkem 40 sezon, v nichž zaznamenal 897 výher, a hned ve 24 případech se dostal do finálního turnaje NCAA.

Sauvageauová je pak vůbec první oceněnou ženou-budovatelkou v Síni slávy. Mimo jiné za to, že jako trenérka dovedla Kanadu v Salt Lake City 2002 k prvnímu olympijskému týmovému zlatu po 50 letech.