"Jsem šťastný," přiznal v původním rozhovoru pro NHL.com/cs. "Všechno se seběhlo tak rychle. Po druhém zápase ve Winnipegu, kde jsme hráli AHL proti Manitobě, jsem mluvil s trenéry a ti mi řekli, že jsem byl povolán," pokračoval nadšeně.
"Pak jsem se ve čtyři ráno probudil a v 6:30 už seděl v letadle. Přes Minnesotu jsem se v jednu odpoledne dostal do Nashvillu. Nikdo mi dopředu neřekl, že bych měl hrát, to až Pleky (Tomáš Plekanec), když jsem se připojil k týmu. Jinak by mě prý nepovolali."
Dvě desítky hodin, které otočily Jeřábkův zámořský hokejový příběh o 180 stupňů, vážně stály za to.
Na první střídání v dresu Canadiens si ale musel počkat. Jeho tým hrál brzy oslabení, pak dokonce dvojité. "Byl jsem do toho ale tak vtažený, že jsem nestihl o čemkoliv přemýšlet. Snad jen o tom, že mi NHL přišla rychlostně srovnatelná s AHL. Jenže hráči jsou tady znatelně vyspělejší," vykládal.
Po utkání si od trenérského štábu vyslechl, že to bylo dobré. S pochvalami navíc přispěchali i spoluhráči. Ty hvězdy, které znal z kempu.
Jen Plekanec dostál pověsti vtipálka.
"Rýpal do mě, že jsem to mohl rozhodnout. Bohužel měl pravdu, promarněná šance v prodloužení mě mrzí. Byl jsem chvílí nešťastný, vítězství by se nám hodilo, Škoda, že to nevyšlo," litoval Jeřábek své šance při hře tři na tři.
Tomu všemu ovšem předcházela dřina na farmě. V Lavalu se rychle vyšvihnul mezi klíčové beky: ještě před týdnem patřil mezi pět nejproduktivnějších obránců ligy a byl vůbec nejlepší v hodnocení plus/minus.
Dohromady v AHL zatím odehrál 17 zápasů s bilancí jednoho gólu, deseti asistencí a stejného počtu kladných bodů za účast na ledě při vstřelených brankách.
"Byla to pro mě dobrá zkušenost," řekl Jeřábek. "Říkal jsem si, že vedení ví, co dělá, když mě na farmu posílá, že mě chce co nejlépe připravit na zámořský styl hokeje. A je to pravda, brzy jsem to poznal a až jsem si říkal, že jde o jiný sport," usmál se.