Cesty domů. Kdo po letním návratu z NHL září v Evropě?

I v sezoně 2025-26 vám přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se každý čtvrtek zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které často bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. Pokračujeme s tím, jak se chytli nejzajímavější hráči, kteří se ze zámoří vrátili na starý kontinent.

Jakub Lauko

Srdnatý pětadvacetiletý útočník si nejdřív získal přízeň českých fanoušků při mistrovství světa IIHF, následně se rozhodl odejít z Boston Bruins na evropská kluziště. Místo NHL si vybral ambiciózní extraligové Pardubice.

"Nějaké smlouvy od klubů NHL jsem na stole i měl, ale vždycky se jednalo o dvoucestné kontrakty," vysvětloval v rozhovoru pro Seznam Zprávy. "Před startem NHL by se nejspíš otevřela v klubech i možnost zkoušky, ale já už nechtěl jít do Ameriky v pozici, že mám dvoucestnou smlouvu a klub pak počítá, že mě už v kempu pošle dolů. Nechtěl jsem hrát v říjnu (American Hockey League)."

V Česku se mu na podzim celkem daří. V 11 utkáních nasbíral osm bodů (3+5), v produktivitě soutěže je celkově dvacátý. Z 'Pardubičáků' jej předčí pouze Lukáš Sedlák (3+7) a Jan Košťálek (2+7).

Po svém návratu do vlasti se Lauko uvedl mimo jiné nádherně troufalým gólem zvaným 'Michigan'.

"Táta mi pořád říká, že to mám zkoušet," smál se po utkání s Olomoucí, které i díky jeho parádě skončilo výhrou 3:1. "Michigan zkouším jednou, dvakrát za sezonu. Loni mi puk spadl z hokejky, předtím mi to Fleury chytil. I jako malej jsem to zkoušel každou chvíli. Skoro každý zápas, až na mě byli trenéři docela naštvaní, že jsem do toho pořád šel."

Tomáš Tatar

Loni touto dobou patřil k nejobletovanějším plejerům startu NHL v Praze, jenže před dalším ročníkem vyměnil New Jersey Devils za švýcarský Zug. A zkušený slovenský forvard si to asi nevyčítá - v 11 mačích nasbíral 13 bodů (4+9).

V NHL strávil 15 let, vypracoval se v mazáka, nikoliv však ve hvězdu. Vítr od Alp mu zjevně svědčí víc. Až po štacích v Detroit Red Wings, ve Vegas Golden Knights, v Montreal Canadiens, New Jersey Devils, Colorado Avalanche či Seattle Kraken objevil destinaci, kde dostává obrovský prostor, kde je skutečně zásadní postavou mančaftu.

"V létě jsem musel zvážit více faktorů. Roli hrály rodina, podmínky, ale i situace, ve které se nacházím," vysvětloval v rozhovoru pro aktuality.sk. "Byl jsem zvyklý na trochu jinou úlohu. A zůstávat v NHL jen proto, abych tam byl, to mě nenaplňovalo. Chci jinou úlohu. Je to pro mě něco úplně nového, ale tak jsem se zkrátka rozhodnul. Cesta zpět už nevede, stojím si tím. Jedna kapitola končí. Budu hrát, dokud budu mít chuť."

Zatím to podle všeho funguje. Zazářil už při předsezonních utkáních Ligy mistrů, mimo jiné proti Českým Budějovicím. Následně se ve švýcarské lize rozjel do takové fazony, že mu v Zugu při absenci českého parťáka Jana Kováře dokonce propůjčili kapitánské céčko.

Těšit se může i na olympiádu v Itálii, trenéři slovenské reprezentace jej zařadili do šestice prvních nominovaných.

Nicklas Bäckström

Při vší úctě k ostatním - tohle byl z evropského pohledu nejzářivější letní comeback. Roky patřil k esům Washington Capitals, vedle Alexandra Ovečkina odehrál 1105 zápasů, měl 271 gólů, 762 asistencí. S Capitals roku 2018 vybojoval Stanley Cup.

Jenže před dvěma roky jej zradily bolavé kyčle, musel si dát od hokeje pauzu. Až těsně před 38. narozeninami si vyhodnotil, že by to mohl znovu zkusit. Jen už jinde.

Definitivně se rozloučil s americkou metropolí, 28. června se oficiálně vrátil do Brynäs IF. V rodném Gävle podepsal roční smlouvu s opcí.

Hned pak ukázal, že minimálně v evropských poměrech má ještě k důchodcovským papučím hodně daleko. V devíti utkáních švédské SHL nasbíral sedm bodů, v mužstvu českého obránce Michala Kempného je velmi oceňován i jako zkušený mentor pro mladší spoluhráče.

"Poslední roky pro mě byly těžké, teď se ale moje tělo cítí skvěle," svěřil se vrchní Ovečkinův nahrávač po návratu do vlasti. "Abych byl upřímný, přemýšlel jsem i o konci kariéry. Nakonec mě však přemohla láska k hokeji. Vždycky jsem chtěl končit v Brynäs. Jen jsem si nebyl jistý, zda by to jako dobrý nápad považovali i v klubu."

Jakub Vrána

Tohle je bohužel průšvih. Český útočník už několik let ne a ne vyvrátit pověst hráče, který není schopen dosáhnout na svůj potenciál. Sám vytrvale popírá, že by měl být problémovým hokejistou s pochybným přístupem. Jenže těsně po návratu do Evropy se musel vypořádat s dalším malérem.

Jen co se totiž rozloučil v Nashville Predators a představil ve švédském Linköpingu, už se o něm zase psalo v nepříznivém světle: během předsezonní teambuildingové akce prý chtěl opustit mužstvo, když se odmítl zúčastnit stmelovací akce kdesi v přírodě. "Jsem tu od toho, abych hrál hokej, ne abych běhal po lese," měl prohlásit.

Samotný Vrána tuhle historku rozezleně odmítal.

"Není na tom nic pravdivého," zlobil se devětadvacetiletý forvard. "Někdo si to vymyslel. Jsem zklamaný z toho, jak se to v médiích prezentuje. Jsem rozzuřený, vytočený."

Za Linköping, kde kdysi s dospělým hokejem začínal, si nicméně v osmi utkáních připsal tři body (1+2). Ať už je tedy legenda o vzpouře proti teambuildingu smyšlená či nikoliv, zatím to čistě hokejově za sukces označit nelze.

Adam Raška

Ve 24 letech si řekl, že už má trmácení po AHL dost. Místo štací v Iowa Wild či podobných destinacích kývnul na nabídku Sparty. A celý natěšený se následně svezl s bídnou formou velkého extraligového favorita.

Sparta spadla po sérii porážek až na 10. místo, propustila kouče Pavla Grosse. A na fanfáry to čistě statisticky nebylo ani v případě samotného navrátilce ze zámoří. Místo pohádky o Raškovi se na podzim píše mnohem rozpačitější příběh - bývalý útočník klubů San Jose Sharks a Minnesota Wild nasbíral v devíti utkáních pouhé dvě asistence.

Jistě - Sparta ho nebrala kvůli gólovým rekordům, Raška není kanonýr, má pověst urputného bojovníka, který se sem tam nebojí nějaké té provokace směrem k soupeřům. A tohle je u něj k vidění i v duelech extraligy či Ligy mistrů. Ať už to na ale nahlížíme přísně statisticky, nebo podle toho, jestli jeho přístup nakopnul partu k velké jízdě, vždycky dojdeme ke stejné odpovědi: nic moc.

"Já přišel s tím, že potřebovali pomoct. Potřebovali energetického hráče, co kouše, co nepustí kostičku," řekl pro idnes.cz. A vzápětí hned burcoval: "Ale body budu mít, góly budu dávat! Přece jen, bylo by hodně blbé, kdybych za celou sezonu žádný nedal."

Oscar Dansk

Jednatřicetiletý švédský brankář to v zámoří zkoušel od roku 2012, mimo AHL a ECHL si prošel angažmá v Columbus Blue Jackets, Vegas Golden Knights a Anaheim Ducks. Velká sláva z toho nikdy nebyla, a tak se rozhoupal k zásadnímu kroku: zkraje října se stěhuje zpoza oceánu do Kladna.

Není pochyb, že na tom musí mít velkou zásluhu klubová ikona Jaromír Jágr, protože Dansk je na poměry české extraligy hodně zajímavé jméno. Kladnu může posloužit tuze platnými službami, vždyť dvojnásobný vicemistr světa z dvacítek (2013 a 2014) odchytal v sezoně 2020-21 i dva zápasy za švédskou reprezentaci.

"Věříme, že nám jeho příchod nám pomůže. Má za sebou kvalitní zápasy v AHL. Jsme přesvědčeni, že v Kladně na tyto výkony dokáže navázat," prohlásil sportovní ředitel klubu Tomáš Plekanec.

Kladno takového machra potřebuje. Po deseti odehraných kolech vězelo na posledním místě extraligové tabulky, až potom se dostalo alespoň před Litvínov (který má však zápas k dobru). Jágrův klub má přitom po příchodu nového majoritního vlastníka Tomáše Drastila neskrývané ambice, už v létě angažoval 15 posil.

Lukáš Rousek

V šestadvaceti má za sebou čtyři roky pokusů o proražení na soupisku Buffalo Sabres, nakonec to stačilo na 17 utkání NHL. Na víc bohužel ne. Proto si místo AHL vybral cestu do Evropy.

Původně jej vytrvale oťukávala Sparta, syn jejího někdejšího útočníka Martina Rouska dal ovšem přednost Švédsku. Od léta tam hraje za HV 71 Jönköping.

"Dlouho jsem čekal, jestli se budu vracet, nebo ještě bojovat v zámoří," přiznal v rozhovoru pro isport.cz. "Bavil jsem se s kamarády i s rodiči, rozhodl jsem se pro návrat do Evropy. Nejlepší cesta byla zůstat v zahraničí, proto jsme zvolili Švédsko. Tamní liga je jedna z nejkvalitnějších v Evropě, bude asi nejblíže zámořskému hokeji."

V SHL má dosud tři asistence z devíti utkání, což věru není moc. Lamentovat však musí hlavně nad týmovou nepohodou - HV 71 je zatím úplně poslední.

Oliver Okuliar

Pětadvacetiletý slovenský útočník to v minulé sezoně zkoušel v celku Florida Panthers, na jízdě za druhým Stanley Cupem se však nepodílel. Místo NHL strávil celý rok v AHL v dresu Charlotte, které výraznými výkony pomohl až do finále.

"Dařilo se mi, pokud ale nejste draftovaný, cesta do vyššího parta je delší. Hlavně na Floridě, kde je konkurence prostě neuvěřitelná," přiznal.

A tak v létě zamířil do švédského AIK Skelleftea.

"Vedl jsem s jejich trenérem a manažerem nadějné rozhovory, cítil jsem z jejich strany velký zájem," popisoval. "Bavil jsem se i s hráči, kteří znají klub. Všichni vyzdvihovali tradici i ambice Skelleftea, zlato chtějí získat každý rok. To se mi líbí."

Bývalý forvard Hradce Králové zatím ve švédské lize odehrál devět utkání, získal v nich pět bodů (2+3). V produktivitě svého mančaftu je na sedmém místě, na suverénního Oscara Lindberga, bývalého útočníka New York Rangers, Vegas Golden Knights a Ottawa Senators ztrácí 11 bodů.