Pohled na Chárovy statistiky je impozantní: za New York Islanders, Ottawa Senators, Boston Bruins a Washington Capitals zvládl celkem 1680 utkání základní části, což znamená první místo mezi beky v historii NHL, posbíral v nich 680 bodů (209 gólů, 471 asistencí).
V roce 2011 dovedl Bruins ke Stanley Cupu, o dva roky předtím pak získal svoji největší individuální trofej kariéry – Norris Trophy pro nejlepšího obránce.
Ani tato čísla, jakkoli mimořádná, ale neřeknou vše.
"Nemyslím si, že by si moc hráčů (Síň slávy) zasloužilo víc než on. Je zjevné, že jeho odkaz bude trvalý," říká bostonský bek Charlie McAvoy, který zažil Cháru jakožto mladík nakukující mezi elitu.
A tyhle vzpomínky si podle svých slov uchová navždy.
"(Chára) si svojí fyzickou přítomností na ledě vysloužil obrovské množství respektu a pozornosti. Jenže když ho pak potkáte osobně a poznáte ho tak dobře, jak jsem ho měl možnost poznat já, je to velký medvídek, nejlepší chlap ze všech, který se skvěle stará o své spoluhráče a přátele, záleží mu na nich. Úžasný člověk," dodal McAvoy.
A také někdo, jehož odhodlání se vymykalo tabulkám. To z první řady poznal Urho Vaakanainen: finský bek, který dnes hájí barvy New York Rangers, ve své nováčkovské sezoně s Bruins došel v roce 2019 do finále Stanley Cupu. Tehdy Chárovi ve čtvrtém titulovém duelu proti St. Louis Blues soupeřova střela zlomila čelist.
"Bylo to šílené. Já byl tehdy další (obránce) na řadě, navíc jsme měli i jiné zraněné, pamatuju si, jak bylo na ranním rozbruslení spoustu novinářů a ptali se mě, jak se cítím. Byl jsem pochopitelně dost nervózní, měl jsem za sebou jen pár zápasů NHL," vzpomíná Vaakanainen.
Ve finále číslo 5 nakonec zůstal na tribuně. Chára totiž šel do akce!
"On je válečník. Já si ani nedovedu představit, jaká to musela být bolest. Bavíme se přece o zlomené čelisti, pamatuju si, že mohl jíst jen brčkem," kroutí Vaakanainen i po letech hlavou. "Něco bláznivého. On byl obrovská, obrovská osobnost. Jsem moc rád, že jsem ho mohl zažít."
A proto se vůbec nediví, že se po kariéře z muže přezdívaného 'Big Z' stal úspěšný triatlonista a maratonec. Při výšce a váze slovenského kolosu jde znovu o výkony, na které tabulky nestačí.
"Nepřekvapilo mě to. On byl vždycky zvíře," usmál se Vaakanainen. "Mimo kamery v posilovně to od něj vždycky bylo něco!"
Chára někdy nešetřil ani své vlastní spoluhráče. „Vzpomínám si, že jsem cítil i malé krosčeky. Nedělal to se zlým úmyslem, prostě šel k brance a jen mi dal malou ránu. Ale jak měl sílu, tak to dost bolelo,“ vybavil si útočník Islanders Mathew Barzal, který v Chárově společnosti strávil jeho závěrečnou sezonu 2021-22.
„Byl to prostě skvělý vůdce a tvrdě makal. Dokonce i v závěrečný den v lize byl poslední v tělocvičně a potil se nahoře po tréninku. Dělal všechno správně, aby si udržel kondici. Je jasné, proč měl tak dlouhou kariéru a proč byl tak dobrý,“ tvrdil Barzal, jehož nejsilnější vzpomínka na Cháru se také týká posilovny.
„Byli jsme tam jen já a Z. Měl jsem pocit, že jsem opravdu dobře potrénoval, takových 40, 45 minut. Takže jsem odešel, jenže on tam pořád pokračoval a posiloval krční svaly...“
Bruins procházejí velkou výměnou generací, pryč jsou jak Chára, tak ofenzivní legendy Patrice Bergeron, Brad Marchand, David Krejčí.
"Tyhle kluky nikdy nenahradíte, můžete jen vzniklá místa zkusit zaplnit jinými hráči. Ale nebude to tak, že jeden hokejista zastane to, co zvládali oni. To nejde," soudí obránce Boston Hampus Lindholm.
Pod vedením Davida Pastrňáka či právě McAvoye ale tradiční klub dál čerpá z odkazu svých ikon. A Chára na to bude dohlížet zblízka, nově byl jmenován poradcem a mentorem sportovního oddělení Boston Bruins.
Jeho přítomnost zajistí, že ze sebe každý vydá maximum.
"Nevím, jestli jde vůbec hokej dělat lépe na ledě i mimo něj, než jak to dokázal on," vyznal se McAvoy. "Rozhodně dosáhl úrovně (Síně slávy) a fakt, že jsem se s ním mohl bavit, hrát s ním a učit se od něj, byl pro můj hokejový rozvoj zásadní. Vůbec to nepovažuju za samozřejmé – je mi jasné, že jsem v tomhle směru měl obrovské štěstí."
