Skip to main content

Statistika nuda je? Kdepak, čísla jsou 'sexy'

Hokejová kavárna tentokrát o kouzlu čísel, která popisují dění na ledě

Napsal NHL.com/cs @NHLcz

Kavárna je místem oddechu, zamyšlení, ale taky debat, polemik a výměny názorů na různá témata. Redakce NHL.com/cs se od nové sezony každou sobotu schází v 'Hokejové kavárně', kde vybraní autoři probírají jeden z námětů týkajících se vývoje v NHL. Tentokrát Michael Langr, Lukáš Hron a Martin Tomaides diskutovali o tom, jaké kouzlo v sobě skrývají na první pohled suchopárné statistiky.

Langr: Statistika nuda je? Ve spoustě případů to platí, ale já říkám, že v hokeji ne. Naopak, čísla, která provázejí dění na ledě, můžou být dokonce i 'sexy'; ponořit se do nich je leckdy docela atraktivní činnost.

Byť takhle řečeno to zní zvláštně a uznávám, že v naší debatě bude třeba tento názor obhájit.

Co si o tom myslíte?

 

[Více k tématu: Příští držitel Norris Trophy, tak hraje Carlson]

 

Tomaides: Musím na rovinu říct, že statistiky mám vážně rád. Nejsem zrovna ten 'SAT a USAT fanda', ale klasická čísla mě vždycky bavila moc. Asi za to zčásti mohla počáteční fanouškovská posedlost teletextem. To mě pokaždé přímo hypnotizovalo.

Dávno, ještě než jsem se zvládl orientovat v internetových statistikách (a než vůbec vznikly), jsem si vedl číselné bločky. Aktualizované samozřejmě každý den. Góly, nahrávky, hattricky, kdo se o kolik zlepšil… Zabíralo mi to hodiny denně, ale stejně jsem se na to každý den znovu těšil.

Podobně si užívám, když si můžu na stránkách NHL.com porovnat kde co, hlavně z historického hlediska. Vlastně se dá říct, že mě to baví stejně. Jak to máte vy? Podle mě ten, koho nebaví čísla, má z NHL tak o třetinu menší zábavu…

Hron: Tak to jsme na tom hodně podobně, Martine! Já měl taky několik bločků. Ještě v prváku na gymplu jsme si je dělali s kamarády i při hraní NHL na počítači. Možná i kvůli tomu, kolik informací jsme v tom hledali, mi pak trvalo dva měsíce, než jsem s jedním z nich konečně dohodnul trejd Andreychuka ke mně do Calgary. Samozřejmě při školních hodinách, proto asi ta čtyřka z fyziky...

Možná proto, že patřím ke generaci, která si NHL zamilovala ještě ve světě bez 'SAT' údajů, mám osobně nejradši porovnávání těch zdánlivě nejjednodušších statistik. Pro mě prostě bude vždycky největší borec ten, kdo se přiblíží stovce nasbíraných bodů. I proto si nesmírně vážím toho, co v minulé sezoně dokázal Nikita Kučerov. 128 bodů? Páni! To je super výkon.

Video: Kucherov stanovil 128 body ruský rekord

Nehledě samozřejmě na staré mistry. 199 bodů Maria Lemieuxe ze sezony 1988-89, nebo dokonce 215 bodů Waynea Gretzkyho z ročníku 1985-86, to už je úplně nad moje chápání.

Langr: No dobrá, přiznám se taky. Já měl na konci základní školy spoustu sešitů s výsledky a statistikami, dokonce jsem si vymýšlel vlastní průběh sezony, vlastní trejdy mezi kluby a musel jsem si tak vést různé sešity: ty se zeleným obalem byly reálné, ty s červeným vyfantazírované. Včetně finálních tabulek základní části i celého průběhu play off se střelci gólů i těmi, kdo jim nahrávali.

Dnes si při téhle vzpomínce říkám: Jak je možné, že jsme na tohle všechno měli čas? A jak nesmírně jednodušší je to proti téhle době někdy na začátku 90. let nyní, s celou statistickou mašinou na NHL.com, kde si vysortujete prakticky jakoukoliv statistiku v libovolném časovém úseku podle zadání.

Souhlasím s Martinem, že ponořit se do statistiky SAT u hráčů a podobných podrobností už tak atraktivní není. Pro novináře je to ale skvělá pomůcka.

Jeden příklad: Nedávno jsem sledoval pár zápasů Washington Capitals a české i slovenské hráče v nich a přišlo mi, že hrají opravdu dobře na puku, aniž by však dělali tolik bodů. Především Richard Pánik. Podíval jsem se na statistiku SAT, která skrze týmové střelecké pokusy sleduje přínos hokejisty k držení puku při hře pět na pět, a Pánik s Jakubem Vránou na tom byli nejlépe z celého mužstva.

Video: Vrána po své první střele naložil skvěle s dorážkou

A jak jinak chcete měřit defenzivní obránce, než plus/minus body a právě touhle statistikou. I ona má tedy v dnešním hokeji své místo. Stejně jako můžete podle SAT celého týmu zjistit, zda od něj lze v blízké budoucnosti očekávat vzestupnou, nebo sestupnou tendenci - tohle je dobrá pomůcka třeba pro sázkaře.

Jinak ale souhlasím, že nejzajímavější statistiky jsou ty základní, skoro odvěké. A je úžasné, že góly a body se měří v NHL od jejího vzniku před více než sto lety, takže lze porovnávat (byť s přimhouřeným okem vzhledem k odlišným érám a způsobu hry) i různé epochy. A neříkejte, že jste nesledovali třeba cestu veterána Jaromíra Jágra na sklonku kariéry NHL, tedy kam až dojde v bodech, v počtu odehraných zápasů, vítězných branek a v dalších měřených veličinách.

Tomaides: Dobrá myšlenka. S chutí se občas k těm bločkům (a o pár let později i k modernějším šanonům) vracím a prozkoumávám, na která hokejová jména jsem zapomněl. A jen tak si vlastně dumám, kde jsem bral všechen ten čas a jaktože teď ten život vlastně běží tak rychle!

Hmm... Lukáš to vidí také celkem jednoznačně, je to vlastně všechno především o bodech a gólech. Statistika plus/minus sice už trochu ztratila kredit a mnoho odborníků ji hodnotí jako nevypovídající, ale přesto je všude vedená hned za body a trestnými minutami. Pokročilé statistiky jsou dál. I já ji často používám... Jen si tedy, pánové, přemýšlím, jestli jsme tu prostě akorát nepřišli na to, že jsme už vážně trochu staří?

Langr: Spíš jestli nejsme trochu šílenci... Na leckteré pokročilé statistiky možná staří jsme, všechna tahle měření posouvají hokej s nadsázkou řečeno na úroveň jaderné fyziky. Vždyť taky na ně hodně dávají mladí manažeři a analytici jako třeba John Chayka z Arizona Coyotes. Když odbočím - on nakonec i takový Moneyball nebyl vůbec špatný film.

Napadla mě ale ještě jedna statistická disciplína, která je pro mě velmi zajímavá. Jde o takzvané era-adjusted stats, tedy statistiky dělené koeficientem, který přihlíží na to, v jaké době hokejista hrál s využitím údajů o celkovém a průměrném počtu gólů té doby.

Protože třeba Jágr hrával na přelomu století, kdy vrcholila past středního pásma a držení a hákování se nepískalo, dokud hráč nepadl, má podle téhle statistiky víc bodů, než kolik jich měl ve skutečnosti. Naopak takový Wayne Gretzky nebo Peter Šťastný nasbírali své góly a asistence většinou v 80. letech, kdy se hrálo nahoru dolů, gólmani nebyli zdaleka tak obrnění ani dobří a úkolem obrany bylo hlavně pomoct ofenzivě.

Jak by tedy vypadalo 'era-adjusted' historické bodování NHL? Jágr by měl 2080 bodů, zatímco Gretzky 'jen' 2475. To už takový rozdíl jako mezi reálnými 2857 versus 1921 zdaleka není. Pro zajímavost: Marián Hossa by měl místo 1134 reálných bodů 1257, zatímco Peter Šťastný místo 1239 'jen' 1001 a pořadí dvou nejproduktivnějších Slováků historie by se tak otočilo.

Hron: Upřímně - když slyším slovo koeficient, tak si hned uvědomuju, že vedle fyziky mi na gymplu nešla moc ani matika. Takže možná proto mám radši ty jednodušší statistiky...

To s těmi era-adjusted stats je ale každopádně náramně zábavné počítání. My si to možná plně neuvědomujeme, od časů našich bločků ale NHL udělala skok jak motorismus od žigulíků k samořiditelným vozům. Vždyť já si nedávno z nostalgie pouštěl záběry z finále Stanley Cupu 1994 a i když si to třeba nechceme přiznat, on je to dnes fakt už trochu jiný sport.

Mezi námi, třeba měl Ivan Hlinka pravdu a hokej fakt není žádná věda. Třeba nám ani zmíněné pokročilé statistiky nedají definitivní odpověď na to, jak by třeba Alexandr Ovečkin obstál vedle Gretzkyho. Třeba je to stejně jako řada dalších moderních her s ciframi jen další způsob, jak se bavit hokejem, nic víc. Ale to přece pro nás, blázny do všeho kolem ledu, není zas tak málo, ne?

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.