Skip to main content

Drsná škola. Boston není pro elitáře

Letní seriál Genius loci přináší výlet do všech arén a měst NHL. Další kapitola nás zavede do hájemství Bruins

Napsal Marek Burkert (Právo) @NHLcz / NHL.com/cs

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Dalším na řadě je Boston.

Ve filmu Město z roku 2010 představuje Ben Affleck bývalou hokejovou naději z bostonského předměstí Charlestown, kterou draftovali Bruins. Perspektivní mladík ale zlobil, každou chvíli se rval i se spoluhráči a ze zářivé kariéry sešlo.

Affleck stále chodil v černozlatém hokejovém ohozu, ve volných chvílích ovšem přepadal s kamarády obrněné vozy s penězi. Miloval svoji přítelkyni, také ale neměl problém někomu vyrazit zuby. Prostě pravý bostonský hrdina.

Když se před hokejovým zápasem prodíráte zástupy místních fanoušků, není těžké propadnout dojmu, že některý z nich má ve skutečnosti podobný background jako Affleckův filmový charakter. Býčí šíje, potetované svalnaté paže, v ruce kelímek s pivem. Dostat se s nimi do sporu se většinou nevyplácí.

 

[Více k tématu: Bruins neoslabili. A čekají na řádění Pastrňáka]

 

Příznivci Bostonu mají dlouhodobě image drsňáků, s nimiž není moudré příliš diskutovat. A také jsou náležitě pyšní na klubovou historii Bruins, která postrádá uplakánky.

Od legendárního nezmara Eddieho Shorea přes Terryho O'Reillyho, Bobbyho Orra, Raye Bourquea a Cama Neelyho až po současného kapitána Zdena Cháru jsou hráči s 'B' na dresu považováni za prototypy tvrďáků, což slovenský obránce dokázal i v letošním play off, kdy do zápasů nastupoval se zlomenou čelistí.  

Přes šedesát let byla domovskou scénou Bruins proslulá Boston Garden na adrese 150 Causeway Street, po jejím uzavření se hokejisté stěhovali jen o pár set metrů dál blíže k nádraží North Station, kde byla v září 1995 otevřena nová aréna, v současnosti pojmenovaná TD Garden.

Stavba na 100 Legends Way je jednou z hal, v níž vedle sebe koexistuje NHL a NBA. Na slavnou minulost se ale tradičním klubům v novém prostředí dost dlouho nedařilo navázat. Bruins za prvních 12 let vyhráli jedinou sérii play off, Boston Celtics se šestkrát po sobě do vyřazovací části ani nepodívali.

"Dělíme se s basketbalisty o posilovnu, ale abych řekl pravdu, já je za první čtyři roky, co jsem tu působil, snad ani jednou nepotkal," vyprávěl centr Bruins David Krejčí.

Dvě třetiny prostoru za boční tribunou okupují kabiny hokejistů, s pouhou třetinou si pak vystačí sedmnáctinásobní šampióni NBA.

V roce 2004 tu hráli jak obránce Bruins Jiří Šlégr, tak druhý český basketbalista v zámořské soutěži Jiří Welsch.

"Kvůli našlapanému programu mi ale trvalo několik týdnů, než jsme se vůbec mohli setkat," vzpomínal Šlégr.

Přezdívka Město šampionů ovšem trefně vystihuje bostonskou realitu, kde o přízeň fanoušků s hokejisty a basketbalisty soupeří i baseballisté slavných Red Sox a také New England Patriots z NFL.

Ať už ale někdo primárně fandí homerunům, dunění mantinelů, nebo šustění míče propadajícího síťkou, v době, kdy bostonské týmy hrají o titul, sílí mezi obyvateli města vzácná sounáležitost. Na ulici, v metru, v obchodních centrech, v kavárnách i v narvaných barech se mluví jen o jediném.

Tenhle solidární pocit mezi Bostoňany ještě zesílil po atentátu při tradičním maratonu v dubnu 2013, kdy zemřelo pět lidí a přes 250 bylo zraněno.

"Vyhrajte Stanley Cup pro Martina," připomínal o tři měsíce později v době finále s Chicago Blackhawks nápis v bostonském přístavu památku osmileté oběti útoku.

"Cítili jsme to tady na každém kroku, jak nám lidi věřili. Chcete jim udělat radost, ale zároveň se musíte soustředit a některé věci si nesmíte moc připouštět," přemítal Krejčí. A letos to při finále se St. Louis Blues nebylo jiné.

Boston má v NHL tu výhodu, že může těžit z nálepky klubu 'Original Six'. Historie zde pořád mocně ovlivňuje současné dění a rozhodně to není jen kvůli dílu sochaře Harryho Webera, které před TD Garden připomíná nejslavnější okamžik dějin Bruins: rozhodující Orrův gól z finálové série 1970.  

"Setkání s legendami tady patří k tradičním zvykům. Když za vámi navíc Orr zajde do kabiny, tak je to pro všechny hráče velmi inspirující," přikývl Krejčí.

 

[Více ze seriálu preview 31 za 31 na NHL.com/cs]

 

Ať už se hokejovému týmu v minulosti dařilo, nebo ne, je Boston prostě všeobecně považován za dobrou adresu na východním pobřeží USA.

V TD Garden rozjedou Bruins už 25. sezonu a jejich hala tím pádem patří k těm starším v NHL. Na jejím stavu už je to docela znát, žluté sedačky vypadají omšele. Atmosféra v hledišti je ale naprosto jedinečná.

Když se z reproduktorů ozve skladba I'm Shipping Up to Boston v podání kapely Dropkick Murphys, kterou ve svém filmu Skrytá identita šikovně využil i oscarový režisér Martin Scorsese, neslyšíte vlastního slova a mráz vám běhá po zádech, ať se hraje úvodní duel sezony, nebo sedmé finále Stanley Cupu.

Ostatně ve videoklipech bostonské punkové skupiny se občas objevují i hokejisté. Kromě Orra si v nich zahrál před lety i všeobecně oblíbený tvrďák Milan Lucic. Členové kapely se vedle nich nalévali pivem a panáky, ale nikomu to moc nevadilo.

Takhle to v Bostonu chodí. NHL tu totiž není pro elitáře.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.