Trend v NHL: Farmy se přibližují k prvním týmům

Každou neděli vás NHL.com/cs zve na Výlet na farmu - pohled na dění v nižších severoamerických soutěžích, ve kterých hokejisté doufají v průlom do NHL: od American Hockey League po kanadské juniorské ligy.
Tentokrát jsme se podívali na to, jak důležité je pro kluby NHL, aby měly svůj farmářský tým co nejblíž. A ideálně úplně ve stejné hale, tak jako Winnipeg Jets nebo San Jose Sharks.

Brankář Nikolay Goldobin nebo útočník Reid Boucher mají v této sezoně nalétáno tolik, že jim nasbírané míle na věrnostní 'frequent flyer' kartě umožní dostat letenky zdarma snad na cestu kolem světa.
To je však asi jediná výhoda faktu, že farmářský tým jejich zaměstnavatele sídlí na opačné straně Severní Ameriky než první mužstvo v NHL.
Filiálka Vancouver Canucks se nachází v Utice ve státně New York, vzdáleném přes čtyři tisíce kilometrů. Oba zmínění hráči během ročníku 2017-18 už několikrát pendlovali mezi Canucks a týmem Comets v American Hockey League. V letadlech tak strávili desítky hodin, obvykle dorazili utahaní z dlouhé cesty i ze tříhodinového časového posunu. Na jejich výkonech musela taková cestovní šichta být nutně znát.
I proto je trendem posledních let přibližování farmářských týmů k těm hlavním. Vancouver je jedním z mála klubů, který má svůj záložní celek na druhé straně kontinentu, podobným příkladem je snad už jen nováček NHL Vegas Golden Knights s farmou v Chicagu.
Montreal Canadiens si místo v St. John's na odlehlém ostrově Newfoundland zařídili záložní mužstvo v Lavalu, což je vlastně předměstí frankofonního velkoměsta. Český zadák Jakub Jeřábek se tak po povolání do prvního týmu přesunul jen zhruba 30 kilometrů autem. Los Angeles Kings přesunuli svou farmu z Manchesteru na severovýchodě USA do kalifornského Ontaria vzdáleného hodinu jízdy (když zrovna nejsou dopravní zácpy)...

Podobně se snaží přibližovat své 'odštěpné závody' i další 'centrály' z NHL.
Nejvíc si v tomto směru polepšili Winnipeg Jets. Mezi lety 2011 a 2015 měl klub ze střední části Kanady farmu v St. John's - nejvýchodnějším městě země, 3000 kilometrů daleko, s o dvě a půl hodiny posunutým časem a bez přímého leteckého spojení. Dnes sídlí záložní tým Jets pod názvem Manitoba Moose ve stejné hale Bell MTS Place.
"První rok s Jets (2011-12) jsem před začátkem sezony trénoval v lajně s Nikem Antropovem a (Alexanderem) Burmistrovem, takže jsem si myslel, že se v prvním mužstvu udržím. Ale tři dny před prvním zápasem posílilo vedení o Bretta MacLeana a mě poslali dolů. Moje dnešní žena a tehdejší přítelkyně Tanya byla na cestě do Winnipegu. Zavolal jsem jí a zrovna jsem jí chytil na přestupu v Torontu, tak jsem jí hend přesměroval: Nelez do letadla, protože mě poslali do St. John's," vyprávěl Brianu Comptonovi z NHL.com útočník Patrice Cormier.
"Řekla mi na to: Nevadí, vrátím se domů do Monctonu. Za týden jsem jí volal, že to vypadá na delší pobyt v St. John's, takže za mnou přiletěla tam. První společnou noc nás o půlnoci probudil telefon a řekli mi, že mě očekávají ve Winnipegu. To tedy bylo nadšení. Dnes se tomu smějeme."
Tehdy to tak úsměvné nebylo, teď je tohle všechno historie, která se nemůže opakovat. Cormier hraje AHL za Manitobu a pokud ho povolají Jets, přesune se jen z jedné kabiny ve stejné hale do druhé. Tak jako třeba v minulém ročníku český gólman Ondřej Pavelec. 170 kroků, minuta a půl chůze. Žádné letenky, žádné taxíky, žádné ztracené kufry ani hodiny ušlého spánku.

"Nejlepší na tom je, že člověk spí každý den ve stejné posteli," usmál se Cormier.
Před pěti lety byla podle údajů AHL průměrná vzdálenost mezi klubem NHL a jeho farmou 1249 kilometrů a 11 celků mělo delší trasu než tisíc mil (1609 km). V této sezoně činí průměrná vzdálenost 622 kilometrů a přes tisíc mil daleko má své záložní týmy jen pět klubů. Naopak 13 z nich to nemá ani sto mil (necelých 161 km) a pro téměř dvě třetiny mužstev je to méně než 270 kilometrů.
Ve Winnipegu a u San Jose Sharks, jejichž farmářský celek San Jose Barracuda hraje také v hale SAP Center, je tento rozdíl nula.
"Nešlo jen o to, že hráči to měli hodně daleko. Ještě důležitější se zdálo, že bylo velmi těžké monitorovat progres hokejistů (na farmách)," uvedl prezident a výkonný ředitel AHL Dave Andrews. "S tím, jak se víc a víc investuje do koučingu, roste i potřeba monitorovat vývoj hokejistů. Stává se klíčovou."

Pro hráče z farmy je pak blízkost prvního týmu důležitá nejen kvůli menší únavě z přesunů, ale také po psychické stránce. Už proto, že si nepřipadají tak odstrčení.
"Když jsem byl v St. John's, přišla mi NHL spíš jako vzdálený sen než jako reálný cíl. Cítil jsem se tam izolovaný," uvedl obránce Julian Melchiori, jenž strávil v St.John's tři sezony a nyní hraje třetí sezonu za Manitobu, přičemž stihl i 30 zápasů NHL za Winnipeg.
Důležitá je i motivace ke tvrdé práci daná tím, že hráči mají první mužstvo na očích.
"Sen a cíl je hrát NHL a když máte tuhle vidinu sotva přes chodbu, nechcete nic na světě víc, než dostat se do té druhé kabiny," řekl obránce Josh Morrissey, jenž se do Jets dostal přes Moose v AHL a nyní roste v jednoho z klíčových beků budoucnosti Winnipegu.
"Jako hráč Manitoby jsem viděl spoustu zápasů Jets. A ty dveře do jejich kabiny... Když před sebou vidíte mrkvičku, makáte o to víc na tom, abyste na ní dosáhli."
Podobnou motivaci může v téhle sezoně cítit třeba i obránce Radim Šimek, jenž tráví po odchodu z extraligového Liberce první sezonu za mořem a jakožto hráč celku Barracuda v AHL se v San Jose vídá s Tomášem Hertlem, útočníkem Sharks v NHL.

O tom, že blízkost farmy je pro klub důležitá, svědčí i výsledky. Winnipeg je na druhém místě v Centrální divizi a je pátým nejlepším týmem NHL, Manitoba vládne Centrální divizi i celé Západní konferenci AHL. Dalšími lídry divizí v AHL jsou Toronto Marlies (farma Maple Leafs sídlící ve stejném městě), Tucson Roadrunners (farma Arizona Coyotes) a Wilkes Barre/Scranton (farma Pittsburgh Penguins) - vždy jde o záložní celky, které jsou pro své první týmy nejbližší možnou alternativou. A s výjimkou Coyotes se daří všem zmiňovaným klubům i v NHL.
"Když k nám kluci přiletěli z východního pobřeží, někdy jsme si pak jako trenéři říkali: Má to vůbec cenu?" popisoval trenér Jets Paul Maurice. "Jaký smysl má nasadit kluka, který sotva vystoupil z letadla, a podle toho poznat, jak dobrý hráč to je? Takhle má přece mnohem větší šanci."