V 78 letech zemřela montrealská legenda Ken Dryden

Ken Dryden byl úspěšný ve všem, čeho se dotkl, ať už v hokeji, nebo mimo sportovní dění.

Člen Hokejové síně slávy, jehož brankářské umění pomohlo Montreal Canadiens šestkrát vyhrát Stanley Cup v 70. letech a který se později stal spisovatelem, televizním analytikem, hokejovým funkcionářem a členem kanadského parlamentu, zemřel v pátek po boji s rakovinou. Bylo mu 78 let.

"Od okamžiku, kdy se Ken Dryden v roce 1971 jako třiadvacetiletý nováček připojil k Montreal Canadiens, měl okamžitý a trvalý vliv na NHL, franšízu Canadiens a pozici gólmana," řekl komisař NHL Gary Bettman. "Poté, co v prvním roce odehrál pouze šest zápasů v základní části, dovedl Ken svůj tým ke Stanley Cupu a zároveň získal Conn Smythe Trophy jako nejužitečnější hráč play off. Je téměř neuvěřitelné, že toho všeho dosáhl rok předtím, než po sezoně 1971-72 získal Calder Memorial Trophy jako nejlepší nováček ligy," připomněl Bettman.

"Kenův raný úspěch byl pouze předzvěstí toho, co mělo přijít. Během osmi let u Canadiens vedl tým plný budoucích členů Síně slávy k šesti vítězstvím ve Stanley Cupu a rychle se stal milovanou postavou ve svém adoptivním domovském městě Montrealu. Získal pět Vezina Trophy jako nejlepší brankář ligy, včetně čtyř po sobě jdoucích ocenění v letech 1975-76 až 1978-79. Byl jmenován jedním ze 100 nejlepších hráčů v historii ligy a v 70. letech byl dominantním brankářem NHL," zdůraznil komisař.

"Jeho působení v hokeji se rozšířilo i do vedení Toronto Maple Leafs, kde zastával funkci prezidenta klubu. Ken byl také plodným autorem, jehož díla zaznamenávala historii tohoto sportu, včetně kritiky oceněných knih The Game a Home Game: Hockey and Life in Canada," vypíchnul Bettman.

"Kenova láska k zemi byla patrná jak na ledě, tak mimo něj. Byl klíčovým členem kanadského týmu během Summit Series 1972, když nadchl celou zemi historickým vítězstvím nad Sovětským svazem. Jako člen parlamentu Ken pokračoval ve službě Kanadě. Z osobního hlediska dodávám, že jako spolužák z Cornellovy univerzity měl jednu z nejúspěšnějších kariér v univerzitním hokeji. Ken za tři roky dosáhl bilance 76-4-1 a proslul tím, že vedl tým Big Red k vítězství v NCAA Championship v roce 1967," řekl Bettman.

"Jménem National Hockey League truchlíme nad úmrtím legendárního Kanaďana a vyjadřujeme upřímnou soustrast jeho manželce Lyndě, rodině a mnoha přátelům a fanouškům z celého hokejového světa."

Dryden se narodil 8. srpna 1947, Boston Bruins si ho vybrali ve třetím kole (č. 14) draftu 1964, ale o dva týdny později vyměnili práva na šestnáctiletého hráče s Canadiens.

Dryden se však rozhodl získat vysokoškolský titul na Cornell University, místo aby se zúčastnil tréninkového kempu Canadiens, což bylo v té době neobvyklé rozhodnutí. Během tří sezon (1966-69) za Big Red odehrál 83 zápasů s bilancí 76-4, jednou remízou a průměrem 1,59 obdrženého gólu, poté hrál za Kanadu i na mistrovství světa IIHF v roce 1969.

Až v roce 1970 se Dryden připojil k montrealskému klubu. V sezoně 1970-71 odehrál 33 zápasů za Montreal Voyageurs v AHL s bilancí 16-7 a osmi remízami, čímž si vysloužil šanci v Canadiens. Nastoupil k šesti zápasům v základní části a byl jmenován montrealskou jedničkou pro play off. Ve čtvrtfinále vedl Canadiens k překvapivému vítězství nad Boston Bruins, následovaly série s Minnesota North Stars (4:2) a finále s Chicago Blackhawks (4:3). Dryden byl zvolen nejlepším hráčem play off a získal Conn Smythe Trophy.

V sezoně 1971-72 vedl NHL s 39 výhrami a umístil se mezi čtyřmi nejlepšími v lize v průměru obdržených gólů (2,24, 4.), procentuální úspěšnosti zákroků (93,0, 3.) a počtu čistých kont (osm, 2.) a získal Calder Trophy jako nejlepší nováček.

Canadiens vyhráli Stanley Cup znovu v roce 1973, kdy Dryden zaznamenal v play off bilanci 12-5. A obdržel Vezina Trophy jako nejlepší brankář ligy, protože Canadiens inkasovali nejméně gólů (184).

Dryden se ale na podzim 1973 nezúčastnil tréninkového kempu; místo toho, nespokojený s nabídkou nové smlouvy od Canadiens, oznámil ve věku 26 let svůj odchod z hokeje a začal pracovat v torontské právnické firmě. Vynechal kompletní sezonu 1973-74 a do Montrealu se vrátil až na podzim 1974. V následující sezoně nastartoval s Canadiens sérii čtyř po sobě jdoucích vítězství ve Stanley Cupu, když ve finále v roce 1976 porazili Philadelphia Flyers.

Canadiens se v ročníku 1976-77 stali prvním týmem v historii NHL, který vyhrál 60 zápasů v základní části, a poté završili sezonu, jíž mnozí považují za nejlepší v historii NHL, když ve finále 1977 porazili Bruins. Boston přehráli znovu v roce 1978 a v roce 1979 ovládli finále proti New York Rangers v pěti zápasech a získali čtvrtý titul v řadě.

"Ken Dryden byl výjimečný sportovec, ale byl také výjimečný člověk," řekl majitel Canadiens Geoff Molson. "Za maskou byl 'větší než život sám'. Dnes truchlíme nejen nad ztrátou základního kamene jedné z největších hokejových dynastií, ale také nad ztrátou člověka oddaného rodině, ohleduplného občana a gentlemana, který hluboce ovlivnil naše životy a komunity napříč generacemi. Byl jednou z opravdových legend, které pomohly formovat tento klub do podoby, jakou má dnes," prohlásil.

"Ken ztělesňoval to nejlepší, co Montreal Canadiens představují, a jeho odkaz v naší společnosti přesahuje rámec sportu. Jménem rodiny Molsonových a celého klubu bych chtěl vyjádřil upřímnou soustrast jeho rodině, přátelům a všem, kteří měli to privilegium setkat se s ním a znát ho osobně."

Dryden byl stále na vrcholu své kariéry, ale v roce 1979 opustil NHL se šesti Stanley Cupy získanými v osmi sezonách. V 397 zápasech základní části (389 startů) měl bilanci 258-57 se 74 remízami, průměrem 2,24 gólu na zápas, úspěšností zásahů 92,2 % a 46 nulami. Ve 112 zápasech play off měl bilanci 80-32 s průměrem 2,41 gólu na zápas, úspěšností 91,5 % a 10 čistými konty.

Pětkrát získal Vezina Trophy (1973, 1976, 1977, 1978, 1979), což je čtvrtý nejlepší výsledek v historii NHL za Jacquesem Plantem (sedm), Billem Durnanem a Dominikem Haškem (oba šest).

Místo toho, aby byl v roce 1980 na ledě s Canadiens, seděl v televizní kabině. Působil i jako analytik na olympijských hrách v Lake Placid 1980 a spolu s Alem Michaelsem komentoval 'Zázrak na ledě' - překvapivé vítězství USA nad Sovětským svazem. Dryden působil jako olympijský analytik i v letech 1984 a 1988.

V roce 1983 se stal autorem bestselleru, když vyšla kniha The Game, v níž Dryden popisuje svou sezonu 1978–79 v Montrealu. Více než tři desetiletí poté je tato kniha stále považována za jednu z nejlepších, které kdy byly o hokeji napsány. V tomtéž roce byl také uveden do Hokejové síně slávy.

Po několika letech mimo hokej se Dryden v roce 1997 vrátil do NHL, když byl jmenován prezidentem Toronto Maple Leafs. Tým opustil v roce 2004, aby kandidoval za Liberální stranu do kanadského parlamentu v okrsku York Centre. Dryden získal parlamentní křeslo drtivým vítězstvím a byl jmenován kanadským ministrem sociálního rozvoje. V roce 2006 byl zvolen znovu.

Canadiens ocenili jeho úspěchy na ledě 29. ledna 2007, kdy bylo jeho číslo 29 vyvěšeno pod strop Bell Centre. V roce 2012 obdržel Řád Kanady.

Dryden byl také zvolen jedním ze 100 nejlepších hráčů v historii NHL během oslav stého výročí ligy v roce 2017.

Díky všem svým úspěchům Dryden změnil vnímání moderního sportovce a neustále hledal nové výzvy, ať už sportovní nebo intelektuální.

Na žádost Drydenovy rodiny jsou ti, kteří si přejí uctít jeho památku, vyzváni, aby zaslali dar Princess Margaret Cancer Centre nebo Concussion Legacy Foundation.