Můj druhý domov. Hašek o 30. výročí trejdu do Buffala

Dominik Hašek si na 7. srpen 1992 pořád vzpomíná. Byl zrovna doma a v pátek se chystal do kina, když mu začal zvonit telefon, který se mu nechtělo brát, protože si právě zavazoval tkaničky od bot.

Vůbec neměl tušení, že půjde o moment, který dramaticky změní jeho kariéru v NHL. Který ho nasměruje do role gólmanské ikony a člena hokejové Síně slávy.
Volajícím byl totiž Haškův agent Ritch Winter. Brankáři, který měl odchytáno jen 25 duelů základní části, pak oznámil, že ho Chicago Blackhawks vyměnili do Buffalo Sabres. Opačným směrem putoval jiný brankář Stephane Beauregard a volba ve 4. kole draftu 1993.
"Mám dojem, že jsem mířil na Základní instinkt, ale stoprocentně jistý už si nejsem," líčil Hašek minulý týden po telefonu, když zrovna řídil nedaleko Prahy. "A abych byl upřímný, po tom telefonátu jsem se na film stejně moc nedokázal soustředit."
Watch: Youtube Video
"Ta výměna totiž zcela změnila moji hokejovou kariéru i můj život, který byl s hokejem samozřejmě spojený. Rozhodně jsem nečekal, co všechno se mi v několika dalších letech v Buffalu přihodí."
Nestalo se totiž nic menšího než to, že se Hašek bezprostředně ukázal jako jeden z nejlepších brankářů dějin NHL. Jeho příběh je ještě mimořádnější v tom, že si ho v roce 1983 Blackhawks vybrali až v 10. kole draftu jako číslo 199.
Přesně třicet let od uskutečnění jednoho z nejvýraznějších trejdů dějin, který změnil osud daného klubu, pardubický rodák tvrdí, že o zájmu Buffala neměl žádné tušení. Tehdejší generální manažer Sabres Gerry Meehan přitom uváděl, že na výměně s Chicagem pracoval několik měsíců.
"Vážně jsem o tom nic nevěděl," říká sedmapadesátiletý Hašek, který si v Buffalu vysloužil přezdívku Dominátor. "V Chicagu jsem nečetl noviny, protože jsem neuměl moc anglicky, žádné spekulace se ke mně nedonesly. Až později jsem zjistil, že za tím nejspíš stáli (trenér) John Muckler a Gerry Meehan dohromady."

Dominik Hašek v dresu Chicago Blackhawks v průběhu sezony 1991-92. Paul Bereswill/Hockey Hall of Fame
Ty v zájmu utvrdil Haškův výkon ve čtvrtém finále Stanley Cupu v roce 1992 proti Pittsburgh Penguins. Chicago sice padlo 5:6 a ztratilo tím celou sérii, Hašek ale jako náhradník za vystřídavšího Eda Belfoura dělal vše možné i nemožné: vykopával puky, skákal po střelách...
"Slyšel jsem, že právě tohle hodně pomohlo k tomu, aby se trejd uskutečnil," říká Hašek.
Chicago potřebovalo posílit útok a jeho GM Mike Keenan toužil po útočníkovi Sabres Christianovi Ruuttu. Jenže Buffalo ho 15. června 1992 poslalo k Winnipeg Jets výměnou za gólmana Beauregarda.

Dominik Hašek zasahuje za Buffalo Sabres v ročníku 1995-96. Paul Bereswill/Hockey Hall of Fame
Na Haška došlo až o necelé dva měsíce později. V draftu si Blackhawks následně vybrali útočníka Erica Dazeho a dočkali se i Ruutta. S Jets ho 10. srpna vyměnili za brankáře Beauregarda.
A tak se svým způsobem vážně uskutečnila výměna Ruuttu za Haška. Ten se stal následně základním stavebním kamenem Sabres.
Hašek tou dobou každopádně měl o dění pořád větší přehled než v roce 1983. To, že si ho Chicago vybralo v draftu, pro něj byla naprostá novinka.
Pořád si vybavuje, jak tehdy v létě s Pardubicemi hrál přípravu ve Francii a ve dni volna si listoval časopisem spolu se svým kamarádem a spoluhráčem Františkem Musilem.

Dominik Hašek při svém typickém akrobatickém zákroku: duel za Buffalo proti Pittsburgh Penguins z 28. března 1999. Dave Sandford/Hockey Hall of Fame
"Frank uměl anglicky, já ne, já se učil ve škole rusky a německy," vybavuje si Hašek. "On si na stánku vytáhl výtisk The Hockey News a zjistil, že ho draftovali Minnesota North Stars (ve druhém kole jako číslo 38). Já mu říkám: Super, to se máš! A on mi za půl minuty povídá: Dome, vždyť tebe draftovali taky!"
"Abych ale byl upřímný, moc jsem se tím nezabýval. Nepovažoval jsem to za něco důležitého, nevěděl jsem, co to znamená. Žili jsme jiný život. Neexistoval internet, o NHL jsme v tehdejších československých novinách neměli žádné informace."
"Svět je teď tak rozdílný… Byl jsem tehdy prostě šťastný kluk, který zrovna končil střední školu. Chytal jsem se za národní tým i za juniorskou reprezentaci. Neměl jsem auto, ale motorku ano, i když ta jezdila maximálně čtyřicítkou. I tak jsem byl spokojený."

Dominik Hašek pózuje při svém uvedení do Síně slávy. Matthew Manor/Hockey Hall of Fame
Hašek zůstal ve vlasti až do chvíle, kdy se ve 25 letech i přes mnohá váhání odhodlal v sezoně 1990-91 vstoupit do NHL v dresu Blackhawks. Debut si odbyl 6. prosince 1990, kdy 28 zákroky přispěl k remíze 1:1 s Hartford Whalers.
Většinu této i další sezony nicméně strávil v Indianapolis v International Hockey League a takřka každý den pochyboval, zda jeho cesta do Ameriky byla správnou volbou. Později, když byl v roce 2014 uváděn do Síně slávy, nicméně čas strávený v Indianapolis označil za neocenitelný - tam se naučil, co znamená být profesionálem.
V ročníku 1991-92 naskočil za Blackhawks do 20 duelů a proslavil se 21 zákroky ve zmíněném čtvrtém finále, přičemž mnoho z nich bylo vyloženě akrobatických. Zároveň byl tento duel z 1. června Haškovým prvním od prohry v 1. kole proti St. Louis Blues ze 22. dubna.
"Byla to ta nejlepší věc, co se mi mohla stát," říká dnes Hašek o souboji s Penguins a následném trejdu. "Nečekal jsem, jak mi to kompletně změní kariéru, ale tak to bývá - někdy jsou klíčové věci, nad kterými nijak moc nepřemýšlíte. Jednou z nich byl zápas proti Pittsburghu."

Dominik Hašek se svými Vezina a Hart Trophy na snímku vlevo, vpravo sleduje slavnostní ceremoniál při vyřazování jeho čísla 39 v lednu 2015 ve First Niagara Center v Buffalu. Bruce Bennett, Getty Images; Bill Wippert/NHLI via Getty Images
"Buffalo pro mě nejspíš bylo to nejlepší možné místo. Líbilo se mi tam, není to velké město, ale lidé tam milují hokej, trochu mi to připomínalo Pardubice. Není to nejhokejovější oblast světa, není to New York, Chicago, Detroit nebo Montreal. Ale mně to opravdu pasovalo."
Hašek si na všechno vzpomíná, jako by se to událo včera. Před začátkem prvního tréninkového kempu, kdy bylo plánem rozdělit zátěž mezi Haška, Granta Fuhra a Daren Puppu, si vedle nováčka sednul protřelý kustod Rip Simonick a na tréninkovém hřišti ve Wheatfieldu se ho zeptal, jaké číslo by rád nosil na dresu.
"To si budu pamatovat do smrti," tvrdí Hašek. "Tohle gesto mi ukázalo, že si mě Buffalo cení jako vlastního. Na podobnou věc se mě do té doby nikdy nikdo nezeptal."
Hašek zvolil číslo 39 z několika ryze osobních důvodů. V Česku devět let nosil devítku, na gólmana nestandardní číslo.

Dominik Hašek v dresu Ottawa Senators proti šanci Briana Gionty z New Jersey Devils (1. února 2006). Andy Marlin/Getty Images
"Když mi bylo šestnáct let, dali mi devítku, prostě jen tak," vzpomíná. "Dařilo se mi s ní a tak jsem chtěl tohle číslo nějak zachovat. Řekl jsem Ripovi: Dej před to trojku."
Hašek se tím stal pátým a posledním hokejistou Sabres s číslem 39, neboť jeho dres byl 13. ledna 2015 slavnostně vyřazen. Stalo se tak po jeho uvedení do Síně slávy a poté, co Tesla Pardubice podobně uctila jeho dres s devítkou.
V onen lednový večer si fanoušci připomněli řadu Haškových výjimečných chvil. V ročníku 1993-94, druhé z jeho devíti sezon za Sabres, si s bilancí 30-20-6 došel pro Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL a spolu s Fuhrem získali i William M. Jennings Trophy pro gólmany týmu s nejnižším počtem inkasovaných tref. Posléze získal ještě pět Vezinových a dvě Jenningsovy trofeje.
V tomtéž ročníku měl Hašek průměr 1,95 gólu na zápas a spolu s Belfourem a Patrickem Royem vládli NHL se sedmi čistými konty.
Obrovskou roli pak hrál Hašek v tažení Sabres do finále Stanley Cupu 1999 proti Dallasu, v němž v šesti duelech nakonec slavil v brance šampionů jeho někdejší parťák Belfour.

Dominik Hašek se připravuje na finále olympiády v Naganu proti Rusku. David Madison/Getty Images
"Jako pro gólmana pro mě bylo nejdůležitější cítit, že mi tým věří," říká Hašek. "A přesně to jsem cítil od trenérů i od celého klubu. Ta sezona rozhodně definovala moje působení v Buffalu."
"Zároveň nedokážu říct o jakékoli sezoně, že by byla moje nejlepší. Cítím to tak, že těch nejlepších jsem v kariéře zažil hodně. Vyhrál jsem dvakrát Stanley Cup s Detroitem, měl jsem nejvyšší úspěšnost zákroků, vyhrál jsem Hart i Vezina Trophy, další věci… Tahle toho hodně změnila, to je jisté, ale zažil jsem i další skvělé skvělé."
A hlavně touto sezonou jen začínal. To, že se Hašek v průběhu osmi sezon stal šestkrát laureátem Vezina Trophy, ho řadí hned za sedminásobného vítěze, legendárního Jacquese Plantea.
Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu ligy pak získal v letech 1997 a 1998 a zůstává jediným gólmanem, jemuž se to povedlo dvakrát.

Dominik Hašek v Naganu: vlevo v akci, vpravo se zlatou medailí na krku. David Madison/Getty Images; Doug Pensinger/Allsport
V obou těchto sezonách navíc získal i Lester B. Pearson Award (dnes nese název Ted Lindsay Award), v níž nejužitečnějšího hokejistu vybírají sami hráči NHL.
Až 1. července 2001 změnil dres a zamířil k Red Wings, s nimiž získal Stanley Cup v letech 2002 a 2008, na úplný závěr kariéry. Mezi tance s pohárem vklínil ročník 2005-06 za Ottawa Senators, následující poté, co na rok přerušil kariéru.
Celkově se Hašek s NHL rozloučil s bilancí 389-223-13 a 82 remíz, průměrem 2,2 inkasovaného gólu na zápas, úspěšností zákroků 92,2 procenta a 81 čistými konty v celkem 735 duelech. V úspěšnosti zákroků vládl v šesti sezonách po sobě mezi ročníky 1993-94 a 1998-99.
V play off si pak vedl ještě lépe: k bilanci 65-49 přidává průměr 2,02, úspěšnost 92,5 procenta a 14 vychytaných nul navrch.
Do toho všeho byl ústřední postavou českého triumfu na olympiádě v Naganu, na historickém turnaji, kdy pod pěti kruhy poprvé nastoupily všechny hvězdy NHL.

Zákrok ve finále Stanley Cupu 2002 za Detroit Red Wings; Hašek nakonec hokejový grál dobyl dvakrát, v této sezoně a v roce 2008. Dave Sandford/Hockey Hall of Fame
"S chytáním už jsem skončil," smál se poté, co po konci v NHL absolvoval ještě dvě sezony v Evropě. "A teď se těším, že v naší amatérské soutěži budu hrát beka."
To, čeho Hašek celkově v NHL dosáhl, se naprosto vymyká, posuďte sami.
Je rekordmanem Sabres v počtu čistých kont (55), v úspěšnosti zákroků (92,6 procenta při aspoň 100 odchytaných duelech) i v gólovém průměru (2,22, opět při minimu 100 odchytaných zápasů). V počtu výher (234) je pak druhý za Ryanem Millerem (284).
Jeho celkových 389 vítězství znamená druhý nejlepší počin Evropana, lepší je pouze švédská legenda Henrik Lundqvist (459).
V součtu svých devíti sezon v Buffalu je Hašek mezi gólmany, kteří naskočili přinejmenším do 50 duelů, nejlepší jako v úspěšnosti zákroků, tak ve vychytaných nulách.
A ještě jedna statistika: Hašek zůstává jediným gólmanem, který byl draftovaný v 10. kole či později, a dosáhl na mezník 300 výher.
To všechno v součtu s úspěchy v dresu národního týmu - nastoupil na čtyřech olympiádách, třech Canada Cupech, pěti mistrovstvích světa IIHF a na dvou juniorských šampionátech - mu vyneslo místo v Síni slávy.

Dominik Hašek slaví se Stanley Cupem v roce 2002. Elsa/Getty Images/NHLI
Taková je vizitka mimořádného sportovce, který mimochodem neměl tušení o tom, že se blíží 30. výročí výměny, jež změnila všechno. Uvědomil si to až v momentu, kdy minulý týden hovořil s NHL.com ze svého vozu.
"Díky moc za připomenutí, ale abych byl upřímný, žiju přítomností, nikoli minulostí," uvedl Hašek, jehož memorábilie jsou k vidění v české Síni slávy v Praze.
Zároveň mluví s obrovským respektem o dvou památných předmětech, které visí u něj doma na zdi. O podepsaném obrazu slavného útoku Sabres zvaného 'French Connection', který tvořili Gilbert Perreault, Richard Martin Rene Robert - a o fotce legend Red Wings Gordieho Howea a Stevea Yzermana, kteří spolu sedí na střídačce Detroitu.
"Tuhle jsem si koupil, protože Gordie a Stevie jsou skvělí chlapi," řekl Hašek. "Měl jsem tu čest Gordieho několikrát potkat a Stevie byl v Detroitu mým kapitánem."

Dominik Hašek při slavnostním ceremoniálu, kdy byl vybrán mezi 100 nejlepších hokejistů prvních sta let NHL. Dave Sandford/NHLI via Getty Images
"Proto jsem se rozhodl si obě věci pořídit. Obdivuju je, obdivuju i 'French Connection'. A stejně tak nezapomenu na všechny lidi v Buffalu, kteří mi pomáhali a bez nichž by se onen devítiletý úspěch nezrodil - na vedení, spoluhráče, fanoušky."
V roce 2001 ostatně právě v širší oblasti Buffala zahájil činnost program Hasek's Heroes, tedy Haškovi hrdinové: ten se snaží pomáhat v hokejové kariéře znevýhodněným mladistvým a o deset let později se stal partnerem nadace Buffalo Sabres.
"Proto je moje spojení s Buffalem pořád tak silné. Díky tomuto hokejovému programu totiž stále pokračuje," říká Hašek, který se do města vrací minimálně jednou ročně právě proto, aby zkontroloval, zda u Haškových hrdinů vše běží správně.
Zároveň v našem čtyřicetiminutovém rozhovoru zdůrazňoval, že svět zdaleka není jen hokej.
"Když se něco stane v Evropě a my víme, jaká je teď situaci na Ukrajině, tak…" nechal Hašek myšlenku nedořečenou. "Chci být pozitivní, ale chápete, co se děje a nikdy nevíte, k čemu to celé může vést."
"Já sám ale vím, že kdybych se cítil v nebezpečí, mám vždycky kam jít. Právě Buffalo je místem, kam bych pokaždé zamířil. Je to můj druhý domov."