Češi na MS nepropadli, ale na špičku nemají
Čtvrtfinále s USA naplno ukázalo limity českého hokeje. Naději budí nová vlna
Napsal Michael Langr @nhlcz / NHL.com/cs
Stačila jedna superhvězda Patrick Kane, dva šikulové Johnny Gaudreau s Camem Atkinsonem a k tomu zástup mladíků, kteří v klubech NHL většinou ani nehrají hlavní role... A české medailové naděje na mistrovství světa IIHF se znovu obrátily v prach.
Hokejisté USA nastavili ve čtvrtfinále zrcadlo nejen národnímu týmu, ale českému hokeji jako takovému. Hráčů v NHL je v něm málo a ti z Evropy jim nestačí, byť jsou ve svých ruských, švýcarských či českých klubech tahouny.
Američané většinu času národní tým přehráli aktivitou, bruslením, bleskovými a precizně provedenými kontry, nasazením i šikovností a lehkostí v kombinacích a v zakončení. Stylem, kterým se od nástupu šampionů posledních dvou let Pittsburgh Penguins a možná už od nástupu jejich předchůdců Chicago Blackhawks prosadil i v NHL, druhdy plné spíš nahazování, důrazu a pevných pětihlavých bloků.
Češi proti tomu působili těžkopádně. Krok v rychlosti, kreativitě a soubojích jeden na jednoho stačili s velmocemi typu USA či Švédsko držet snad jen David Krejčí a David Pastrňák, hvězdy z Boston Bruins. A s nimi Dmitrij Jaškin či obránce Radko Gudas. Ostatní buď nestíhali, nebo chybovali. Nebo nic moc nevymysleli.
Reprezentanti sice dokázali ve čtvrtfinále vyrovnat a zvednout se, tím se ale nenechme zmást - i pak měli dál víc ze hry Američané a vítězný gól Kanea byl jen vyústěním jejich reálné převahy (byť ta optická se občas zdála být nakloněna i na českou stranu).
Ne, to není kritika hráčů, kteří na mistrovství světa přiletěli. Naopak. Snažili se, bojovali, nakonec se dokonce dlouho drželi ve hře o postup. Ale prostě narazili na strop svých možností. Bylo vidět, že na víc mladý výběr (zatím) nemá.
Český hokej prochází přestavbou podobně jako některé kluby NHL. Stará garda s končícím Tomášem Plekancem už tým neutáhne a mladí (vyjma Pastrňáka) ještě nedorostli. Es střední generace - byť mezi nimi na MS chyběly i dva těžké kalibry Jakub Voráček a Tomáš Hertl - je jen pár. Kdežto skuteční giganti dneška jich mají spousty.
[Více k tématu: Švýcaři byli blizoučko, ale zlato bere Švédsko]
Dokládá to i letmý pohled na soupisky NHL, které se hemží nejen Kanaďany, ale i Američany a Švédy, případně Rusy; navíc často v úlohách tahounů.
"Kvalita u (českých) kluků je, ale kolik jich máme? Švédové dlouho byli na naší úrovni. Teď mají v NHL téměř sto hráčů, další kvalitní jsou v Evropě. My už máme problém konkurovat i Švýcarům a Němcům," řekl serveru iDNES.cz někdejší kouč Luděk Bukač, jenž národního mužstvo dovedl k titulům mistrů světa 1985 a 1996.
Přesto Česko nezanechalo na letošním šampionátu zase tak špatný dojem. Ve skupině zdolalo Slováky, Švýcary i Rusy, ukázalo, že umí bojovat a otáčet zápasy. Příval mladé energie u hráčů jako Martin Nečas, Filip Chytil či Filip Hronek byl hodně znát. A tahle vlna, kterou bude následovat třeba Filip Zadina a další, je velkým příslibem do budoucna.
Zejména když se ukázalo, že i při současné rozpačité situaci u českých brankářů v NHL gólmanská dvojice Pavel Francouz - David Rittich obstála.
"Hodnotil bych to pozitivně. Spousta kluků měla výborné mistrovství světa a mladí ukázali, že když budou pracovat, můžou se zlepšovat a možná se dostat i do NHL," řekl České televizi mazák Plekanec.
Mladý celek srážely klasické chyby z nezkušenosti: špatné úvody, kiksy v obranné fázi. A také určitá ustrašenost, což ukázal právě rozhodující zápas s USA. Ale záblesky naděje do dalších let nebyly slabé.
"Vyhráli jsme v Dánsku šest zápasů z osmi. Mužstvo prokázalo velmi dobrý charakter. Nakonec i ve čtvrtfinále se nepoložilo. Těší mě, že kluci nezklamali," řekl novinářům hlavní trenér reprezentace Josef Jandač.
Faktem však je, že se světovou špičkou se z jeho letošního výběru zatím může měřit jen Krejčí s Pastrňákem, potažmo obránce Radko Gudas a oba gólmani. Většina dalších hráčů do ní musí ještě dorůst.
"Těch kvalitních kluků tady není dostatek," dodal Bukač pro iDNES.cz. "Dřív jsme měli přetlak, dnes je nouze po těch opravdu dobrých. Kvantita kvality je stále jinde."
Smiřme se s tím, že čtvrtfinále s občasným výletem na čtvrté místo je reálná česká pozice současnosti. A věřme, že nová generace talentů to za pár let dokáže změnit.