Skip to main content

Legendární bek Leetch: Čas mi teď běží jinak

Slavný obránce 90. let byl ze setkání s legendami nervózní, pak si ho ale užil

NHL.com @NHL

Někdy se podívá na hodinky a musí se pousmát. Vteřinová ručička se pohybuje pořád stejně, den má stále 24 hodin. A přece je teď všechno jinak. Od chvíle, kdy bývalý vynikající obránce Brian Leetch ukončil kariéru, mu čas běží úplně jiným tempem.

"Vybavuju si, jak pomalu ubíhaly dny v mých posledních šesti letech v New York Rangers, když jsme se za boha nemohli dostat do play off," vzpomíná si osmačtyřicetiletý Američan. "Zato teď, když už aktivně nehraju, mi roky protékají mezi prsty, jako by šlo o minuty. Strašně rychle to utíká, každý další rok rychleji a rychleji."

Na trošku té nostalgie měl teď o víkendu nárok. V Los Angeles se totiž během All-Star Game potkal s dalšími velikány, kteří byli vybráni do společnosti stovky nejlepších hokejistů historie NHL. A vzpomínalo se, jak jinak.

"Potkat osobně tolik úžasných hráčů hokejových dějin, to je skvělý zážitek," popisoval. "Těžko se to vysvětluje, člověk je z takové mimořádné příležitosti vlastně až trochu nervózní. Nakonec ale zjistíte, že to všechno jsou nejen vynikající hokejisté, ale i lidé. Celá akce dalece překonala moje očekávání. Hezky jsme si popovídali."

Ve společnosti vedle Wayna Gretzkyho, Maria Lemieuxe a mnohých dalších es se rozhodně neocitnul omylem. Leetch býval vyhlášeným hokejovým elegánem se skvělým bruslením a schopností tvořit hru. Když New York Rangers v roce 1994 po 54 letech přeslavně vyhráli Stanley Cup, právě rodák z Texasu dostal do rukou ještě jednu trofej - Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off.

Podle někdejšího spoluhráče Marka Messiera byl právě Leetch největším hráčem Rangers všech dob. Argumentů by k tomu měl spoustu: Americký blonďák dvakrát získal Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže, v sezoně 1991-92 nastřádal na obránce neskutečných 102 bodů. Byl velkým miláčkem fanoušků týmů z Manhattanu, roku 1996 navíc coby kapitán dovedl USA k triumfu ve Světovém poháru.

Kariéru ukončil v roce 2006. O 11 let později ho vybrali mezi 21 obránců ve společnosti top 100 hráčů historie.

"Hokej mi toho dal opravdu moc," svěřil se. "Jako malý kluk bych si asi nikdy nepomyslel, co se mi díky němu povede. Měl jsem veliké štěstí, že jsem byl v kariéře tak úspěšný. Díky tomu jsem si mohl nejen plnit sny, ale taky zajistit svou rodinu."

Přitom vedle hokeje mohl klidně vyniknout i v jiném sportu. Jeho dětským idolem totiž byl tenista John McEnroe, na zdi mu visel velký plakát tohoto proslulého amerického zlobila. Když se k tomu McEnroeovi po letech přiznal, dost se společně zasmáli.

Jelikož čas ale vážně běží jak zblázněný, dneska už u Leetchů visí úplně jiné plakáty. A místo Briana si své dětské vzory vybírají jeho potomci: šestnáctiletý a desetiletý syn, třináctiletá dcera.

"I tohle mi vlastně hokej dopřál: Jakmile jsem skončil s kariérou, mohl jsem se plně věnovat svým dětem," řekl Leetch. "Bylo jim šest, tři a jeden rok, takže jsem mohl být u důležitých chvil jejich života. To mi nemůže nic jiného nahradit. Jsou hokejisté, kteří potřebují i po skončení kariéry neustálý frmol, rádi cestují, jsou akční. Já si vybral spíš to, že tenhle čas strávím s dětmi. Zpětně jsem za to nevýslovně šťastný."

Ctete více