Díky partě jsem nemusel spát. Jdeme na to, píše Dostál z Milána

Během sezony 2025-26 píší exkluzivně pro čtenáře NHL.com/cs blog tři čeští mistři světa z Prahy, kteří v NHL nosí dres Anaheim Ducks, v seriálu 'My z Kačerova'. Tentokrát se o své dojmy dělí brankář Lukáš Dostál, jenž se hlásí už ze Zimních olympijských her Milano Cortina 2026, kde by měl být jednou z hlavních opor národního mužstva.

Další blog vám píšu už z dějiště olympiády v Miláně, kam jsem se dostal už během týdne. V úterý 3. února nám skončil poslední zápas před pauzou proti Seattlu a 4. už jsem letěl jsem z Los Angeles do Curychu a odtamtud do Milána, kam jsem přiletěl tak nějak stejně jako tým z Prahy.

Cesta byla v pohodě. Samozřejmě to bylo dlouhé, ale mělo to zase tu výhodu, že jsem se stihl vyspat. Snažil jsem se trochu přehodit na evropský čas už od začátku letu, takže jsem se ze začátku ani nenajedl, šel jsem hned spát a nakonec jsem prospal takových pět šest hodin.

Mezi Kalifornií a Evropou je devítihodinový časový posun a jak se říká: Jeden den, jedna hodina blíž k tomu času. Po biologické stránce to trvá, ale co se týče těla, tak jsem se vyspal dobře už v pátek i v sobotu. S klukama jsem pořád spolu, díky tomu spíš překonám to nutkání k odpolednímu spánku. V sezoně bývám většinou furt unavený, protože v sezoně se hraje hrozně moc zápasů, zejména v tomhle ročníku, který je kvůli olympiádě ještě zhuštěný. Není to nic, na co bych si stěžoval, cítím se poměrně dobře.

Jsem rád, že se nám po tom novoročním zpomalení začalo v Anaheimu zase dařit. To je hodně důležité, abychom strávili olympijskou pauzu v pohodě. Vyhráli jsme dvakrát proti L.A., proti Seattlu, s Vegas, tedy proti týmům v naší divizi. To byly zápasy, které jsme opravdu chtěli vyhrát a díkybohu se nám to podařilo.

Předtím jsme tam měli šňůru, kdy jsme prohráli víc zápasů v řadě, což určitě nikoho netěšilo. Bylo potřeba trochu změnit styl. Vypadl Leo Carlsson, Troy Terry nehrál, Mason McTavish nehrál, tomu jsme se museli trochu přizpůsobit. Trvalo to o něco déle, ale to je prostě vývoj sezony, vývoj toho týmu.

Začali jsme pak hrát jednoduchý hokej a na tu produkci a na góly tu hráče pořád máme. Takže jsme to trochu zatáhli, snažili jsme se hrát dobře na modrých čarách a neztrácet tam puky, abychom nepouštěli soupeře do protiútoků. Dokázali jsme tam udržet puk a to nám přineslo ovoce, že jsme začali vyhrávat zápasy třeba 2:1, 3:2. Vrátili jsme se na postupová místa, jsme na třetím místě naší divize, což je směrem do pauzy určitě pozitivní.

Já sám jsem se ale od toho podzimního zranění cítil pořád stejně. Neřekl bych, že jsem něco extrémně změnil. Ovšem když člověk vyhrává, tak se mu samozřejmě spí lépe.

Před odletem z Anaheimu jsme měli ten ceremoniál s nástupem olympioniků na led. Bylo to moc hezké, co jsem slyšel a viděl, tak to NHL nechala udělat ve všech klubech. Určitě to byla velká čest stát v takhle v NHL pod českou vlajkou jako ten, kdo pojede na olympiádu. Bylo to moc hezké.

Super bylo, že jeden z těch vlajkonošů byl Kvíďák od Radka Gudase, což sám Gudy vůbec nevěděl. Bylo to skvělé a byl jsem hrozně rád za Gudyho, že si to takhle mohli prožít spolu se synem. Myslím, že tohle si Gudy bude pamatovat navždycky.

Jsem rád, že jsem se v pátek mohl zúčastnit i nástupu české výpravy na zahajovacím ceremoniálu olympijských her na San Siru. Já jsem byl po tom příletu ještě unavený, ale jak jsme tam byli celá parta společně, tak jsem neměl ten pocit, že bych musel spát, protože tam pořád probíhaly nějaké srandičky a podobně. Ten ceremoniál byl moc hezký a já jsem si to užil.

Mám už za sebou i páteční trénink. Vím, že se hodně napsalo o zdejší hale, ale musím říct, že mi nepřijde vůbec špatná. Připadám si v ní trochu jako na zápasech NHL, když hrajeme venku. Mají tam posilovnu, samozřejmě šatny jsou trošku mimo. Ale posilovna a to zázemí je podobné, jako když jsme někde na 'road tripu', mají to dobře vybavené. Nemůžu si vůbec stěžovat, to zázemí na rozcvičení není vůbec špatné.

Už jsem se taky zabydlel v olympijské vesnici. David Pastrňák říkal, že mu to tam připomnělo jeho juniorská léta ve Švédsku, ale já když chytal ve Finsku, tak už jsem tam měl zařízené bydlení, auto a klub se o mě postaral. Takže mně to připomíná spíš to, jak jsme hrávali mládežnické turnaje ve finském Vierumäki, tam to byl podobný styl. Tady to v budoucnu bude kolej pro studenty a tomu to lehce odpovídá. Takové jednoduché pokoje, malé postele, ale to je pro mě bez problémů.

Tak teď ještě pár tréninků a jdeme na to. Věřím, že se nám bude dařit a uděláme tady dobrý výsledek. Držte nám palce!