Olympijská mapa sil: Kdo má klíčové trumfy?

Tep fanoušků reprezentačního hokeje už se povážlivě zrychluje, start olympijského turnaje v Miláně za účasti hráčů NHL se blíží. Redakce NHL.com/cs před ním odhaduje, které týmy jsou nejsilnější v nejdůležitějších kategoriích.

Ofenziva: Kanada

Kanadský útok je kombinací absolutní špičky současného hokeje a také mimořádné hloubky. Connor McDavid a Nathan MacKinnon představují dva nejdominantnější hráče současnosti, kteří dokážou sami rozhodovat zápasy individuální kvalitou. Vedle nich přinášejí kreativitu a produktivitu hráči jako Mitch Marner, Sam Reinhart nebo olympijský veterán Sidney Crosby.

Velkou výhodou Kanady je variabilita herních stylů. Vedle technických hvězd má tým i silové a krajně nepříjemné hráče jako jsou Brad Marchand, Sam Bennett nebo Tom Wilson, kteří dokážou změnit charakter zápasu fyzickou hrou a tlakem před brankou. To je v krátkém turnaji klíčové proti různým typům soupeřů.

Kanada navíc může postavit čtyři plnohodnotné formace bez výrazného poklesu kvality. Hráči jako Bo Horvat, Nick Suzuki či Brandon Hagel by v jiných reprezentačních výběrech nastupovali v elitních lajnách, v tom kanadském zvyšují tlak i ve třetí a čtvrté formaci.

Důležitým faktorem je také obousměrná hra. Řada kanadských útočníků hraje oslabení, vyhrává buly a zvládá těžké defenzivní úkoly. Kompromisy mezi ofenzivou a odpovědnou hrou nejsou na programu dne.

Defenziva: Švédsko

Nejkompaktnější obranný val na turnaji má na dresu tři korunky. Spojuje elitní ofenzivní beky s nejlepšími defenzivními specialisty. Victor Hedman a Rasmus Dahlin tvoří elitní hradbu, Erik Karlsson přidává velkou kreativitu a schopnost měnit tempo hry.

Gustav Forsling, Hampus Lindholm nebo Rasmus Andersson patří mezi nejspolehlivější defenzivní obránce NHL a zvládají velké porce minut proti elitním formacím.

Švédové také tradičně vynikají poziční hrou a kontrolou prostoru. Jejich obránci kvalitně brání střední pásmo, minimalizují chyby a rychle otáčejí hru přesnou první přihrávkou.

I tady je zásadním faktorem hloubka. Všechny tři páry mohou nastupovat v různých situacích, ať už jde o oslabení, přesilovky nebo vypjaté koncovky zápasů.

Brankáři: Česko

Český tým má nejvyrovnanější a zároveň velmi kvalitní brankářskou trojici. Lukáš Dostál, Daniel Vladař i Karel Vejmelka chytají teď patrně v nejlepší formě za celou dobu svého působení v NHL.

Pětadvacetiletý Dostál, opora mistrů světa IIHF 2024, se etabloval jako brankář schopný zvládat velké objemy střel a držet tým ve hře i pod tlakem. Vejmelka pak dlouhodobě prokazuje schopnost podávat nadstandardní výkony i za slabšími týmy, což je v turnajovém formátu vítaná pomoc. Vladařovými přednostmi jsou zase spolehlivost a konzistence.

Všichni tři gólmani měli velmi dobrý poslední měsíc a jsou zvyklí na velkou zátěž i na situace, kdy pro tým musí ukrást zápas – jako to dělával v Naganu 1998 Dominik Hašek

Ve srovnání s Kanadou, USA nebo Švédskem možná Češi nemají tak velká jména, ale česká trojice působí nejstabilněji. Tady má výběr Radima Rulíka svou největší sílu.

Přesilovky: USA

Těžké rozhodování, ale nakonec jsme zvolili americký tým, který disponuje velkým množstvím elitních střelců a kreativních centrů pro hru v početní výhodě. Auston Matthews, Jack Hughes, Jack Eichel, Kyle Connor...

Klíčovým prvkem je variabilita. USA mohou využívat Matthewsovu střelu z kruhu, Hughesovu kreativitu, nebo silovou hru bratří Tkachuků před brankou.

Na modré čáře navíc budou Quinn Hughes a Zach Werenski, kteří patří mezi nejlepší ofenzivní obránce NHL a dokážou udržet pásmo i vytvářet střelecké příležitosti.

Američané také patří mezi nejlepší týmy v přechodu do útočné zóny, což jim v přesilovkách uspoří velké množství času. Suma sumárum: díky kombinaci střelby, pohybu a techniky mají USA nejnebezpečnější přesilovkové formace na turnaji.

Oslabení: Finsko

Finové už dlouhodobě staví svou identitu na disciplíně a taktické vyspělosti, což se nejvíc projevuje právě při hře v oslabení. Útočníci jako Sebastian Aho, Anton Lundell, Roope Hintz nebo Artturi Lehkonen patří v obousměrné hře mezi špičku NHL.

Nemuselo by ani vadit, že na turnaji bude chybět kapitán Florida Panthers Aleksander Barkov. Finové totiž výborně pracují s prostorem a nutí soupeře ke střelám z nevýhodných pozic. Hráči skvěle čtou hru, což vede k častému přerušování kombinací soupeřů.

Velkou roli hrají i obránci jako Esa Lindell nebo Niko Mikkola, kteří patří mezi elitní specialisty na oslabení v NHL.

Důležitá je také disciplína. Finsko tradičně nefauluje zbytečně a minimalizuje tak čas strávený ve čtyřech. V turnajích, kde záleží na detailech, bývá finské oslabení (a jeho absence) jedním z hlavních důvodů jejich úspěchů.

Koučing: Kanada

V těsném souboji s USA jsme se tentokrát přiklonili k 'Javorovým listům'. Hlavní trenér Jon Cooper (Tampa Bay Lightning) patří dlouhodobě mezi nejlepší kouče v NHL se třemi finále a dvěma Stanley Cupy.

Asistent Bruce Cassidy (kouč Vegas Golden Knights) získal Stanley Cup, Pete DeBoer byl ve dvou finále a Rick Tocchet (Philadelphia Flyers) přináší i auru špičkového hráče a velké taktické zkušenosti.

Tento realizační tým už se také podepsal pod vítězství na loňském turnaji 4 Nations Face-Off.

Americký trenérský pakt pod vedením Mikea Sullivana (New York Rangers) s asistenty Johnem Tortorellou, Johnem Hynesem (Minnesota Wild) a Davidem Quinnem (asistent u Rangers), může ale Kanadě plně konkurovat.

Finsko, Švédsko, Česko ani Slovensko nemají trenérské štáby složené z tolika velkých jmen z NHL. Jejich síla spočívá spíš v dlouhodobé koncepci, disciplíně a týmovém systému.