Jak se z Berubeho a Binningtona stali šampioni

Je to rok, co slavil výhru ve Stanley Cupu tým Washington Capitals. Mužstvo s jádrem, které se mnoho let skládalo tak, aby dobře fungovalo. To noví mistři St. Louis Blues jsou postaveni zcela jinak.

Vždyť dvě klíčové opory čerstvých šampionů u prvního týmu v době triumfu Capitals ještě ani nebyly. Přitom právě oni jsou hlavními strůjci velkého vzedmutí Blues z posledního celku v lize až ke konečnému triumfu: trenér Craig Berube a gólman Jordan Binnington.
Je až komické sledovat, v jakou respektovanou osobu vlastně Berube vyrostl. Nyní třiapadesátiletý trenér se totiž během aktivní kariéry živil tím, že na ledě máchal pěstmi. Nikdy nijak moc nevyrostl, ale to, že dostal mezi bijci svou vlastní přezdívku (The Chief, tedy Náčelník), značí, že své řemeslo ovládal dobře.
Za Philadelphia Flyers, Toronto Maple Leafs, Calgary Flames, Washington Capitals a New York Islanders odehrál v základní části 1054 utkání a odseděl si 3149 trestných minut. Do křížku se s ním nepustil jen tak někdo, jeho pohled byl drsný a nekompromisní. Ten mu mimochodem zůstal doteď.
[Kompletní pokrytí série Bostonu se St. Louis]
"Náčelník byl hráčem, který nikdy neměl problém všem okolo ukázat, jak je tvrdý a že pro tým dýchá. A tenhle přístup mu zůstal doteď," řekl pro NBC Sports jeho bývalý spoluhráč z Washingtonu Ken Klee.
S aktivní kariérou skončil v roce 2004 v dresu Philadelphia Phantoms v AHL a hned o pár měsíců později už byl asistentem trenéra u stejného mužstva. A v tomto řemeslu pokračuje až doteď, a to hodně i díky tomu, že se rád učí a zdokonaluje.

Trenérem Blues se stal 20. listopadu 2018. Měl být krátkodobým řešením za vyhozeného Mika Yea, ale jízda, kterou s týmem načal, se nedala přehlédnout. 2. ledna byl tým na dně NHL a 11. února už byl na pozici pro play off.
"V lednu jsme se chystali na trejdy, v únoru už to nebylo potřeba," vzpomíná generální manažer Doug Armstrong.
Z Berubeho se stal kandidát na Jack Adams Trophy pro nejlepšího kouče sezony a když St. Louis v play off vyřadilo Winnipeg Jets a Dallas Stars nechal se generální manažer slyšet, že tenhle chlapík bude na střídačce mužstva i pro příští sezonu.

Berube se stal z rychlé náhrady pevnou součástí klubu.
"Jeho výhoda z pohledu hráče je ta, že vám vždycky dá najevo, na čem jste. I když je to špatné. Vy aspoň víte, co zlepšit a na čem pracovat," vykládal bývalý brankář a Berubeho spoluhráč Olaf Kölzig. "Hráči ho uznávají pro jeho férové chování. Je na ně tvrdý, ale spravedlivý."
A přesně tenhle přístup z něj udělal šampiona.
To brankáře Jordana Binningtona dovedla za Stanley Cupem jiná cesta, i když v jednom byla stejná. Byla opravdu hodně nečekaná.
Brankářskou jedničkou St. Louis už nějakou dobu byl Jake Allen, ale osmadvacetiletý gólman měl během svého působení v NHL prakticky vždy jeden velký problém: nevyrovnanost výkonů. Dokázal vyhrávat, ale také měl pasáže, kdy byl naprosto zoufalý. A každý jistě ví, že výkony mužstva se mnohdy odvíjí od kvality brankáře.
Binnington byl draftován už v roce 2011. Když naskakoval v tomto ročníku poprvé do NHL, někteří jeho parťáci z draftu (Ryan Nugent-Hopkins, Gabriel Landeskog či Sean Couturier) už měli na svém kontě 500 startů v soutěži.
Binnington přišel v prosinci do týmu jako dlouholetý gólman AHL a nikoho ani nenapadlo, co se asi v příštích měsících stane. Vždyť na začátku ročníku 2018-19 byl rodák z Ontaria na seznamu Blues až čtvrtým gólmanem. Teď je z něj muž, který navždy bude zapsán v historii mužstva jako ten, jenž poprvé do města přivezl Stanley Cup.

Ale jak k tomu došlo? Klíčem k triumfu byla mimo jiné psychická odolnost bývalého kanadského juniorského reprezentanta.
"Poslední roky jsem vlastně stále jen čekal na šanci, které bych se mohl chytit. Snažil jsem se být pozitivní a pořád jsem doufal," vysvětloval brankář, který svůj první celý zápas NHL odchytal 7. ledna proti Philadelphia Flyers a hned z toho bylo čisté konto.
Což bylo jen malou předzvěstí toho, co se blíží. Celý leden a únor naskakoval Binnington pravidelně a během dvou měsíců si připsal jen dvě porážky v základní hrací době. Začal se z něj stávat fenomén a všem ukazoval svou základnu sportovního sebevědomí, kterým se prezentoval už v dobách juniorských let v OHL.

To mu pomáhalo v těžkých časech, kdy se Blues snažili uspět s Brianem Elliottem, Carterem Huttonem, Chadem Johnsonem, Ville Hussem či dokonce veteránem Martinem Brodeurem. Ty všechny on v St. Louis nakonec předčil. Díky píli a trpělivosti. A také díky oblíbenosti u spoluhráčů.
"On byl tou jiskrou, kterou tým potřeboval. Má šťastnou povahu, je stále pozitivní a spoluhráči ho milují," říká jeho trenér z juniorských let Greg Redquest.
Jako kouč musí být tenhle chlap pyšný. I on přece pomohl vychovat vítěze Stanley Cupu.