Cullen odchod do hokejové penze oficiálně nevyhlásil, ale většina indicií tomu nasvědčuje. Byť stále bruslařsky stačí, Penguins potřebují tým přestavovat za pochodu. Starší v celé lize jsou pouze Shane Doan a Jaromír Jágr. A navíc: odejít na vrcholu, to je pro každého ideální scénář. Cullen vyhrál Stanley Cup už s Carolina Hurricanes v roce 2006 a nyní přidal další dva s Pittsburghem.
"Emoce jsou strašně silné," řekl. "Víte, tohle byl vždycky můj sen. A život po hokeji, to je něco úplně nového, neznámého."
Rozhodnutí mu může usnadnit to, že o něm kouč Sullivan hovořil jako o potenciálním novém členovi trenérského štábu Penguins. Zůstat u milovaného sportu jako šampion, to je hotový happy end.
Tím spíš mnohé překvapí, že pro Mikea Fishera jsou ještě důležitější jiné věci. Letos sehrál své druhé finále Stanley Cupu, zase bez oslav. Ale on vidí svůj sport v širších souvislostech.
"Každý chce vítězit a věřte mi, že málokdo touží po triumfech tak moc jako já," řekl NHL.com, ale rychle dodal: "Na druhou stranu pořád platí, že hokej je hlavně hra. A tuhle hru miluji. Hrát hokej a být se spoluhráči, užívat si srandy v kabině, vidět, jak se díky hokeji spojí celé město… To je pro mě víc než Stanley Cup."
I on cítí, že čas je neporazitelným sokem. Hluboce věřící muž proto hodlá nahlédnout do svého nitra a udělat správné rozhodnutí. I za cenu toho, že by mu to trvalo déle než do 1. července, kdy se má stát nechráněným volným hráčem.
"Nejdůležitější ze všeho teď pro mě bude modlitba. Abych zjistil, co Bůh chce - a podle toho věci vyřešil," uvedl Fisher.
