Nahoru mě to netáhne. Chára o nové roli i o maratonech

Zdeno Chára prostě nedokáže zůstat na místě.

Přestože už několik let nehlídkuje na modré v dresu Boston Bruins ani žádného jiného klubu NHL, zůstává někdejší obránce a od listopadu člen Hokekové síně v Torontu neustále v pohybu.

Buď trénuje na závody Ironman, což mu podle vlastních slov přináší velkou spokojenost, pracuje pro Bruins jako konzultant, navštěvuje mladé talenty v American Hockey League, nebo pracuje na nehokejových projektech, jakým je třeba nová aplikace pro fanoušky.

Víc než tři roky po skončení velkolepé hráčské kariéry, kterou uzavřel v sezoně 2021-22 jako člen New York Islanders, tak má pořád co dělat. Vrátil se do Bostonu, kde prožil nejlepší hokejová léta, působil tu 14 sezon a v roce 2011 dovedl tým jako kapitán ke Stanley Cupu. A snaží se pomoct klub svého srdce ve vstupu do 'pochárovské', 'pobergeronovské' a 'pomarchandovské' éře.

Ve své nové práci si užívá každou minutu.

"Jsem strašně rád, že jsem pořád u toho," říká v rozhovoru s NHL.com. "Hokej pořád miluju a to, že můžu přijít za hráči do kabiny, být v kontaktu s trenéry i s managementem, je pro mě skvělé. V každé roli se pořád něco učím."

I když už se nemusí před zápasem nebo před tréninkem objevit přesně na čas, snaží se být na zimáku co nejvíc. Vidět a poznat, jak funguje mužstvo, v němž z jeho časů zůstali už jen David Pastrňák, Sean Kuraly a jeho někdejší parťák z obrany Charlie McAvoy.

"Když hraje tým doma, jsem na každém tréninku," tvrdí Chára. "Chci tam být. Chci trávit s touhle partou co nejvíc času. Chci být k dispozici trenérům, hráčům, všem, kdo mě mohou potřebovat. A když je mužstvo pryč, jezdím sledovat talenty, jezdím na univerzitní ligu, (na farmu) do Providence a snažím se pomáhat tam a poskytovat zpětnou vazbu, kdykoliv mě něco napadne."

Jak jste vůbec došel ke své nové roli u Bruins?

"Musím říct, že jsem moc rád zpátky. Moc si užívám, že tady zase můžu být a učit se nové věci. Jako hráč toho spoustu znám, ale teď vidím, že za kulisami se toho děje ještě mnohem víc. Příprava, práce na tom, jak zlepšovat hráče, pomáhat týmu, propojovat věci a ujistit se, že ti kluci chápou, co po nich chceme."

Co vás v nové práci nejvíc zaujalo?

"Pořád se snažím lépe pochopit hokejové analýzy. V současné době je hrozně moc dat, která se sledují, je to větší zpětná vazba. To je jedna z věcí, na kterých ještě musím zapracovat. Ale zároveň chápu, že každý hráč je jiný, každý má jinou osobnost a ke každému je potřeba přistupovat trochu jinak. Největší věc ale je umění naslouchat. Je potřeba poslouchat, co vám sdělují, jak to sdělují, pochopit, jak se cítí, co potřebují. A najít možnost, jak jim pomoct. Často to není snadné, ale baví mě to. Snažit se hledat cesty, jak pomáhat."

Táhne vás to k trénování nebo do managementu?

"Momentálně ne. Cítím se velmi dobře v tom, co dělám teď. Nemůžu se uvázat naplno, protože chci trávit čas s dětmi a s rodinou. Nikdy nevíte, co vám přinese budoucnost. Teď si ale užívám tohle. Chodit na zimák, trávit čas s klukama, předávat jim své zkušenosti a nějaké rady. Nebažím po žádných funkcích. Nemám ego na to, abych se cpal nahoru nebo na střídačku."

Jak vám pomohly závody Ironman a maratony po skončení kariéry?

"Přináší mi velkou radost. Opravdu. I když je potřeba do toho dávat mnohem víc tréninku než do hokeje, má to něco do sebe, když přijdu a zapíšu se na závod. To mě k tomu asi táhne, že je to tak drsný sport. Ironman není žádná legrace. Když ho dokončíte, jste totálně vyčerpaní, ale uspokojení z toho, že se vám vyplatil celý ten tvrdý trénink a z té atmosféry, je obrovské. Jdu za tím jako za kořistí. Chci to. A ten pocit, když se to povede, mě činí opravdu šťastným. Uspokojení, to asi bude to správné slovo. A taky jste pak rádi, když tak o dva týdny později můžete zase normálně chodit,"

Řekl byste, že najít něco takového po skončení kariéry byla pro vás nutnost?

"Prostě bych nedokázal jen tak sedět doma a nedělat nic. Proto jsem s tím začal. Nejdřív jen trochu běhu, něco málo na kole. Pak jsem se začal zapisovat na menší triatlonové závody. Pak na větší, pak na olympijské, na půlmaratony... A bum, najednou se člověk připravuje na klasického Ironmana."

K tomu jste ale začal pracovat i na dalších věcech...

"Asi před třemi lety jsem se dal dohromady s kamarádem, kterého jsem potkal před nějakými osmi devíti lety v 'Harvard Innovation Lab'. Měl jsem tam nějaký projev o vedení týmu a když jsem skončil s hokejem, zapsal jsem se tam na nějaké kurzy. Ale pak jsem si řekl, že se na to chci zkusit podívat i z podnikatelské stránky. Chtěl jsem mít prsty v nějakém startupu, tak jsem se na něj obrátil. Řekl jsem mu, že pokud mají dobrý tým, chtěl bych se k nim přidat a prostě se učit. A on mi řekl, že má jeden nápad, ať přijdu do jeho laborky a že se potkáme."

Jaký to byl nápad?

"Když viděl hráče NFL, jak se při sledování zápasů baví se mezi sebou v podcastu, řekl si, že je skvělý nápad udělat něco takového i pro fanoušky. Můžete sedět doma a místo komentátora zápasu poslouchat někoho, koho obdivujete - ať už je to celebrita, váš oblíbený člověk, média nebo kdokoliv jiný. A tak to všechno začalo. Teď máme platformu Castable, aplikaci Castable. Je to audio platforma, kam se můžete přihlásit buď jako posluchač, nebo jako účastník podcastu. Můžete si vytvořit vlastní podcast a monetizovat ho. V posledních dvou letech jsme udělali spoustu studií a vyšlo nám, že 80 procent lidí sleduje sportovní přenosy o samotě. Takhle mají skvělou příležitost se přitom propojit s ostatními."

Budete vy sám dělat nějaké podcasty?

"Jo, nějaké taky dělám. Už máme za sebou testování, pár jsem jich udělal. Jen s příbuznými a s kamarády. A všem se to opravdu líbilo."