Půl století plné nadějí. Žebříčky soudily Jágra i Hagense

I v sezoně 2024-25 vám každé druhé úterý přinášíme rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2025. Tentokrát se zaměříme na padesátileté výročí od vzniku Centrálního scoutingu NHL, který hokejové naděje mapuje i pro letošní ročník.

A prvním draftovaným je - Roman Hamrlík!

A prvním draftovaným je - Patrik Štefan!

A prvním draftovaným je - Juraj Slafkovský!

Když při téhle nablyštěné akci uslyšíte z pódia své jméno, je to okamžik, na který do smrti nezapomenete. Právě Hamrlík, Štefan a Slafkovský jsou dosud jedinými zástupci Česka a Slovenska, kteří se kdy při draftu NHL stali celkovou jedničkou. I jejich osudy patří do příběhu, který se právě letos sluší připomenout. Do příběhu, jehož další kapitola se bude psát v červnu, kdy na ně v Los Angeles jako aktuální premiant hokejového talentu naváží nejpravděpodobněji Matthew Schaefer, nebo James Hagens.

Tenhle příběh se přitom netočí jen kolem samotného slavnostního večera, ale i kolem instituce, která za ním stojí. Kolem Centrálního scoutingu NHL. Kolem instituce, jíž je letos přesně padesát let.

Že je to ale už doba...

Psala se polovina 70. let a NHL řešila problém. Musela se totiž přetahovat o mladé hráče s konkurenční WHA. Aby měla náskok, snížila věkovou hranici adeptů ze dvaceti na osmnáct let. Jenže pouze tohle nestačilo, přišla raději ještě s další novinkou v podobě zřízení kanceláře, která přísun benjamínků z amerického i evropského ledu soustavně mapovala mimo jiné s pomocí průběžných žebříčků.

"Liga se o možnost zavést něco takového bavila již roky před tím, aby byla ve srovnání s WHA ve výhodě," vzpomínal hokejový analytik Craig Button, jehož otec Jack byl prvním šéfem Centrálního scoutingu.

"Táta byl generálním manažerem Pittsburgh Penguins, jakmile se ale klub dostal do finančních problémů, nové vedení ho vyhodilo. Myšlenku Centrálního scoutingu hodně prosazovali hlavně tehdejší šéf NHL Clarence Campbell a taky Emile Francis, generální manažer New York Rangers. Táta se diskuzí na tohle téma také účastnil. Jakmile byl volný, vycítili, že mají pro tuhle práci perfektního člověka."

Nepletli se. I tohle pomohlo, že NHL svůj souboj s WHA brzy definitivně vyhrála.

Konkurenční soutěž zanikla už v roce 1979, kvarteto jejích klubů Edmonton Oilers, Hartford Whalers, Quebec Nordiques a Winnipeg Jets se vzápětí přesunulo do ligy, již reprezentoval právě i Button starší.

Od té doby rolby z ledu odhrnuly už spousty sněhu, z WHA jsou pouze tři zaprášená písmena v hokejovém dějepise. Přeběhlíci z Oilers se stali jedním ze symbolů NHL 80. let, dávno po éře Waynea Gretzkyho a Jariho Kurriho na ně navazuje komando vedené Connorem McDavidem a Leonem Draisaitlem.

A kancelář Centrálního scoutingu se proměnila v místo, které je důležité pro každého skutečného hokejového fanouška.

Po padesáti letech ji totiž lze brát jako spolehlivý zdroj k odhadování, komu bude patřit daný draftový rok.

Ke každému slibnému holobrádkovi mají zdejší odborníci dlouhý list s poznámkami, týkajícími se hokejových dovedností i lidských kvalit. Podle poctivě doplňovaného seznamu se pak řadí do průběžně zveřejňovaných hitparád.

Jistě - jednou se pak při samotném draftu potvrdí víc, podruhé méně. Vždy jsou ale fundovaným základem nejen pro fandy, ale především pro manažery skládající budoucnost všech klubů NHL.

Těmi žebříčky prošlo za pět dekád i bezpočet českých či slovenských plejerů. Vedle Hamrlíka, Štefana a Slafkovského se supernadějné předpoklady potvrdily i u dalších hráčů odkojených Vltavou a Dunajem. Není bez zajímavosti si připomenout ty, kteří se nakonec ve svých ročnících protlačili mezi Top 5 jednotlivých draftů.

Prvním po zavedení Centrálního scoutingu byl obránce Petr Svoboda, kterého v roce 1984 brali jako pětku Montreal Canadiens. Hned dva Češi se do první pětky dostali v roce 1990 - druhý Petr Nedvěd (Vancouver Canucks) a pátý Jaromír Jágr (Penguins). V roce 1994 byl trojkou Radek Bonk (Ottawa Senators).

V roce 1999, jinak patřícím Štefanovi, se hned tři příčky za ním ocitnul Pavel Brendl (New York Rangers). Rok poté šel jako číslo tři Marián Gáborík (Minnesota Wild), jako číslo čtyři Rostislav Klesla (Columbus Blue Jackets). Následovala doba temna a čekalo se až do roku 2022, kdy hned první dvě příčky uzmuli slovenští kamarádi Slafkovský (Canadiens) a Šimon Nemec (New Jersey Devils).

Drtivá většina jmenovaných se vysoko pohybovala i v průběžných scoutských žebříčcích, někdy ale umí být i tyto hitparády pozoruhodně matoucí. Důkazem budiž třeba rok 2002, kdy byl Jiří Hudler mezi evropskými bruslaři předběžně pasován na třetí místo, zatímco například centr Petr Tatíček byl mezi těmi hrajícími na zámořském ledě sedmý. Výsledek? Tatíček šel nakonec jako celkově devátý (Florida Panthers), Hudler až osmapadesátý (Detroit Red Wings).

Před ními se dostalo nejen na Jakuba Klepiše (Ottawa), Jakuba Koreise (Phoenix Coyotes), Martina Vágnera (Dallas Stars), Ondřeje Němce (Pittsburgh), Tomáše Linharta (Montreal Canadiens), ale i na maďarského útočníka Jánose Vace (Dallas)...

Anebo o tři roky později. Tehdy byste na třetím místě mezi evropskými hráči našli obránce Jakuba Vojtu. Že ho musela čekat velká kariéra? Nakonec ne. Na řadu šel ve skutečnosti až jako 94. (Carolina Hurricanes), o šanci na NHL či jiné velké zápasy jej obralo mimo jiné i vážné zranění kolena.

I proto berme též letošní předběžné žebříčky coby zajímavé, zároveň však ne zaručené vodítko. Obecně se soudí, že červnovým premiantem bude buď obránce Schaefer z Erie Otters, nebo centr Hagens z Boston College. Přesně v tomto pořadí vévodili lednovému pořadí Centrálního scoutingu pro hráče z amerického ledu, těm evropským kralovala švédská dvojka Victor Eklund, Anton Frondell (oba (Djurgardens). Mezi brankáři pak byli na čele Joshua Ravensbergen (Kanada) a Pjotr Andrejanov (Rusko).

Tihle všichni se zatím zapsali do dějin pouze umístěním v žebříčcích Centrálního scoutingu NHL.

Už starý pán Button věděl, že to není málo, ale zároveň ani moc. Ne pro toho, kdo se chce jednou v NHL stát skutečnou legendou.