Peter a Paul. Rodinný klub se rozrostl díky Šťastným

Po třech porážkách se Vegas Golden Knights zase dočkali plného bodového zisku díky nevídanému závěru na ledě Nashville Predators. Stihli totiž vyrovnat tři desetiny sekundy před vypršením 60. minuty a v prodloužení pak rozhodl o výhře hostů Paul Stastny. Pro něj měla vítězná branka i značný osobní význam.

Třiatřicetiletý americký centr se slovenskými kořeny si připsal 700. bod v NHL (241+459) a vytáhl tak vlastně svého otce Petera (450+789) do exkluzivního rodinného klubu, v němž otec a syn dokázali nasbírat alespoň sedm stovek bodů.
Až dosud v něm byly jen dvě takové dvojice: Gordie Howe (801+1049) a jeho syn Mark (197+545) a spolu s nimi Bobby Hull (610+560) a jeho potomek Brett (741+650). Ve středu pak na pomyslnou schůzku rodinných legend dorazili Šťastní.

"Nikdy se nevzdáváme, to není v naší povaze. Šlapeme až do konce a někdy pak ten gól vyjde i na poslední vteřinu," líčil Paul Stastny a v plamenném projevu jako bychom slyšeli i ozvěnu toho, co hlavně v 80. letech praktikoval v dresu Quebec Nordiques jeho otec Peter.
Nejprve s bratry Mariánem a Antonem, později i sám posiloval svou roli superstar, kterou definitivně potvrdilo uvedení do Hokejové Síně slávy v roce 1998, kam byl začleněn jako vůbec první hráč soutěže, jenž vyrůstal v Evropě.
Paul i jeho o dva roky starší bratr Yan (v NHL sehrál 91 zápasů) už brali rozum v zámoří, kde se jejich táta etabloval jako jeden z vůbec nejlepších Evropanů v historii soutěže. Přiblížit se otcově pověsti bylo i hnacím motorem Paulovy kariéry, jejíž konzistence je výjimečná. Alespoň na 40 bodů dosáhl v 11 ze 13 sezon v NHL.
"Jsou z jednoho stromu, to je na nich jasně vidět," porovnával otce a syna někdejší Stastnyho spoluhráč z Colorada Joe Sakic. "Vynikající bruslaři, silní na puku, dobře četli hru. Vidím u nich řadu podobností," řekla legenda Avalanche. Sakic dokonce vtipkoval, že Paul patrně po otci zdědil i jeho dřevěnou hokejku.
Více k tématu: [Super 16: Boston zpět v čele, Dallas ukazuje sílu]
Paul ale ctil rodinnou tradici a v NHL stále hrdě nosí číslo 26, které bylo na počest jeho otce vyřazeno ke stropu haly v Quebec City. Když ještě jako teenager poslouchal tátovu story o útěku, tak prý ani nedutal.
"Bylo to neuvěřitelně šílené, ale taky pěkně odvážné," uznal Stastny, pro kterého je otec celoživotním vzorem.
Což bylo pochopitelné i v případě otce a syna Howeových.

"Když jsem pozoroval tátu, jak svými lokty trefuje soupeře za soupeřem, jen jsem si říkal, jaké to je štěstí, že to nikdy neudělal mně," tvrdil Mark Howe, jenž se narozdíl od svého otce Gordieho přeškolil z levého křídla na spolehlivého beka. "Ten rozpor v tom, jak se táta někdy choval na ledě a jak mimo něj, byl neskutečný. V soukromí nejmilejší člověk, jakého jsem kdy poznal a v zápase ten nejnepříjemnější protivník," dodal Howe, který měl to štěstí, že si s otcem mohl zahrát v jednom týmu.
"S bráchou jsme si o jeho výkonnost dělali velké starosti, o šest týdnů později jsme ale měli co dělat, abychom mu stačili," vyzdvihl Howe výjimečnost svého otce.

Geny se přenesly i v případě otce a syna Hullových, přičemž Brett střelecký výkon Bobbyho Hulla vylepšil o celých 131 gólů a bývalá legenda Chicago Blackhawks se pak dmula pýchou, jakého vychovala nástupce.
To je ale i případ Keitha Tkachuka, který by mohl být dalším členem rodinného klubu sedmistovkařů, pokud na tuto metu dorazí některý z jeho synů. Lépe než dvacetiletý Brady Tkachuk z Ottawa Senators k ní má zatím nakročeno o rok starší Matthew Tkachuk z Calgary Flames, kterému chybí už jen tři body ke kótě 200.
Tkachukův klan potvrzuje, že v arénách NHL se znovu objevují jména, která v nich hrávala před třemi dekádami - Max Domi z Montreal Canadiens je synem Tie Domiho, Claude Lemieux zase otcem Brendana Lemieuxe z New York Rangers. I tak ale bude dosažení mety, na kterou po svém tátovi Peterovi ve středu dospěl i Paul Stastny, nadále ohromnou a exkluzivní raritou.