Promíchané drafty: Z Cháry je jednička

K aktuálním tématům před letošním draftem NHL, který se koná 7. a 8. července v montrealské hale Bell Centre, jsme přidali i pohled do moderní historie výběru talentů. Podívali jsme se na drafty v jednotlivých pětiletkách od pádu komunismu, kdy do NHL začali proudit hráči z Československa a dalších zemí zpoza někdejší Železné opony. Ve druhém díle tohoto seriálu jsme přeskupili drafty v letech 1995 až 1999; ke každému roku nabízíme hlavní příběh a novou první desítku.

1995: Místo beků jde na vrchol Iginla
Před 27 lety se generální manažeři klubů na prvních třech místech draftu zhlédli v obráncích (1. Bryan Berard, 2. Wade Redden, 3. Aki-Petteri Berg). Až za top 10 ale zaznělo jméno hráče, kterého v našem redraftu přesouváme na první pozici.
Nejlepším hráčem třídy roku 1995 se stal bezpochyby člen Hokejové Síně slávy Jarome Iginla. Během kariéry nastřílel 625 gólů, přidal 675 asistencí a v základní části má na kontě 1554 utkání. Jednou získal Art Ross Trophy, dvakrát Maurice Richard Trophy a devět sezon byl kapitánem Calgary Flames.
Ottawa však našla zalíbení v Bryanu Berardovi, který u Senators být nechtěl, vydupal si trejd a nikdy za ně ani nenastoupil. Půl roku po draftu byl vyměněn do Islanders za balíček hráčů v čele s Wadem Reddenem, jenž figuroval na druhé pozici draftu.
Berard sice v roce 1997 v hlasování těsně předstihl Iginlu a získal Calder Trophy, jeho kariéru ale v roce 2000 poškodilo vážné zranění oka, jež utrpěl paradoxně v utkání se Senators.
Z českých hráčů by se přeskupení nejvíce dotklo Petra Sýkory, jenž by nezamířil do New Jersey, ale do Kalifornie. Nevytvořil by tak obávanou dvojičku s Patrikem Eliášem, nýbrž by v dresu Anaheim Mighty Ducks profitoval ze spolupráce s Paulem Kariyou. Sýkora si ním ve skutečnosti zahrál až po trejdu v sezoně 2002-03.

Redraft 1995
1. Jarome Iginla, Ottawa Senators (reálně Dallas, č. 11)
2. Shane Doan, New York Islanders (Winnipeg, č. 7)
3. Wade Redden, Los Angeles Kings (New York Islanders, č. 2)
4. Petr Sýkora, Anaheim Mighty Ducks (New Jersey, č. 18)
5. Miikka Kiprusoff, Tampa Bay Lightning (San Jose, č. 116)
6. Marc Savard, Edmonton Oilers (NY Rangers, č. 91)
7. Radek Dvořák, Winnipeg Jets (Florida, č. 10)
8. Michal Handzuš, Montreal Canadiens (St. Louis, č. 101)
9. Daymond Langkow, Boston Bruins (Tampa, č. 5)
10. Jean-Sebastien Giguere, Florida Panthers (Hartford, č. 13)
Další Češi, kteří by byli výš: Jan Hlaváč (NY Islanders, č. 28), Jan Hrdina (Pittsburgh, č. 128), Filip Kuba (Florida, č. 192)
1996: Chára jako jednička
Na draft 1996 se nevzpomíná jako na jeden z těch historicky významných. Nevzešlo z něj příliš hvězd, těch ofenzivních už vůbec, nebyli zde dokonce ani žádní výborní gólmani. Zato mezi beky se urodilo velmi slušně. V našem přeskupeném draftu tak patří první pozice tomu největšímu. 206 centimetrů vysokému Zdeno Chárovi, který by zakotvil v Ottawa Senators už na začátku své zámořské dráhy a ne až v roce 2001.
Budoucí člen Síně slávy ve 45 letech zvažuje, zda si ještě neprodloužit kariéru, která zatím zahrnuje 1680 zápasů v základní části, v nichž nasbíral 680 bodů (209+471). A dalších 200 startů v play off (18+52). Pak také Norris Trophy, Stanley Cup a kapitánské céčko při štaci u Boston Bruins...

Pokud by někdejší generální manažer Senators Pierre Gauthier nedal na předsudky ohledně výšky slovenského beka a udělal z něj jedničku, mohl kolem Cháry vytvořit šampionský tým, na který Ottawa v novodobé éře (od roku 1992) zatím čeká.
Do Islanders, kam si trenčínského obra vybrali jako č. 56, by už jako trojka zamířil Tomáš Kaberle, původně draftovaný až jako č. 204. Místo Toronta by zapustil kořeny na Long Islandu, kde by se stal jedním z nejzbožňovanějších hráčů. S Kaberlem na modré čáře a Žigmundem Pálffym v útoku mohli Islanders začít překonávat hluché období na konci 90. let.
Život by se změnil i Pavlu Kubinovi, jako čtyřka draftu by si zahrál své první finále Stanley Cupu už v dresu Capitals v roce 1998.
Redraft 1996
1. Zdeno Chara, Ottawa Senators (New York Islanders, č. 56)
2. Danny Briere, San Jose Sharks (Phoenix, č. 24)
3. Tomáš Kaberle, New York Islanders (Toronto Maple Leafs, č. 204)
4. Pavel Kubina, Washington Capitals (Tampa Bay, č. 179)
5. Chris Phillips, Dallas Stars (Ottawa, č. 1)
6. Matt Cullen, Edmonton Oilers (Anaheim, č. 35)
7. Marco Sturm, Buffalo Sabres (San Jose, č. 21)
8. J-P Dumont, Boston Bruins (NY Islanders, č. 3)
9. Tom Poti, Anaheim Mighty Ducks (Edmonton, č. 59)
10. Derek Morris, New Jersey Devils (Calgary, č. 13)
Další Češi, kteří by byli výš: Jan Bulis (Washington, č. 43), Michal Rozsíval (Pittsburgh, č. 105)

1997: Thornton uhájil pozici
Tentokrát nebylo na nejvyšší příčce potřeba nic měnit. Boston Bruins měli před 25 lety dobré oko, když si vybrali vysokého centra Joe Thorntona, který se na další čtvrtstoletí stal ikonou NHL. Kanadský útočník má namířeno do Síně slávy, ačkoli mu chybí nejcennější trofej: Stanley Cup. V roce 2016 k němu Thorntonovi chyběly dvě výhry ve finálové sérii s Pittsburgh Penguins.
V základní části nasbíral celkem 1714 startů (6. místo v historickém pořadí) a měl v nich bilanci 430+1109 (7. v asistencích). Ve sbírce má Hart Trophy i Art Ross Trophy.
V našem redraftu by tak Thornton udržel nejvyšší příčku před sběratelem Stanley Cupů Mariánem Hossou, kterého jsme jako dvojku poslali do San Jose. Pokud by v něm slovenský univerzál vydržel až do Thorntonova příchodu v sezoně 2005-06, mohl se Stanley Cupu možná dočkat i dřív než v roce 2010.
Navíc Hossova produktivita během kariéry, která se zastavila na 1309 zápasech (525+609) by vyvážila přínos, jaký měla pro Sharks tehdejší skutečná dvojka draftu Patrick Marleau (566+631), kterého jsme ale jako číslo 4 nechali odjet za Peterem Bondrou do Capitals.
Redraft 1997
1. Joe Thornton, Boston Bruins (stejná pozice)
2. Marián Hossa, San Jose Sharks (Ottawa, č. 12)
3. Roberto Luongo, Los Angeles Kings (New York Islanders, č. 4)
4. Patrick Marleau, Washington Capitals (San Jose Sharks, č. 2)
5. Brian Campbell, New York Islanders (Buffalo, č. 156)
6. Olli Jokinen, Calgary Flames (Los Angeles, č. 3)
7. Brenden Morrow, Tampa Bay Lightning (Dallas, č. 25)
8. Jason Chimera, Boston Bruins (Edmonton, č. 121)
9. Maxim Afinogenov, Washington Capitals (Buffalo, č. 69)
10. Sergej Samsonov, Vancouver Canucks (Boston, č. 8)
Další Češi, kteří by byli výš: Karel Rachůnek (Ottawa, č. 229)

1998: Dacjuk čaruje v Tampě
Když si uvědomíte, že přišel na řadu až v závěru šestého kola, mimo jiné za bývalým slávistou Janem Fadrným, je Pavel Dacjuk jedním z nejskrytějších démantů, které se za mořem rozzářily, v celých dějinách NHL. V našem draftovém žebříčku roku, kdy Češi dobyli olympijské zlato v Naganu, ho řadíme rovnou na místo nejvyšší.
Dacjuk byl přitom v předchozích dvou draftech opomenut, dočkal se až na třetí pokus pár týdnů před 20. narozeninami. Jakmile se projevil jeho potenciál, sklízel generální manažer Detroit Red Wings Ken Holland vrchovaté porce pochval, že na takové eso kápnul tak pozdě. Holland ale s oblibou opakoval, že pokud by byl opravdu chytrý, nenechal by Dacjuka čekat až na šesté kolo.
Vždyť během 14 sezon v NHL se ruský centr stal nejlepším univerzálním útočníkem ligy a pomohl Red Wings dvakrát vyhrát Stanley Cup. Jako druhý hráč po Bobu Gaineym získal tři sezony po sobě Selke Trophy (2008-10), čtyřikrát za sebou si šel pro Lady Byng Trophy (2006-09). Mezi hráči z draftu 1998 je s 918 body (314+604) na třetím místě, přestože je až 15. v počtu odehraných zápasů (953).
V přeskupeném pořadí jsme Dacjuka poslali jako jedničku do Tampy. Otázkou je, zda by se u Lightning dostal k číslu 13, které měl v Detroitu, kam z Ruska vycestoval až v roce 2001. Na Floridě v tu dobu nosil třináctku obránce Pavel Kubina.
Ať už by měl Dacjuk na zádech jakékoli numero, dres s jeho jmenovkou by se už patrně vyjímal pod střechou Amalie Areny. Místo čtyřky Vincenta Lecavaliera, kterého jsme poslali šířit hokejovou víru do Mekky country hudby v Nashvillu. Jeho 949 bodů za 1212 odehraných zápasů je rovněž úctyhodných, ale na kouzelnické Dacjukovy triky to nestačí.
Redraft 1998
1. Pavel Dacjuk, Tampa Bay Lightning (Detroit, č. 171)
2. Vincent Lecavalier, Nashville Predators (Tampa, č. 1)
3. Brad Richards, San Jose Sharks (Tampa, č. 64)
4. Simon Gagne, Vancouver Canucks (Philadelphia, č. 22)
5. Andrej Markov, Anaheim Mighty Ducks (Montreal, č. 162)
6. Scott Gomez, Calgary Flames (New Jersey, č. 27)
7. Alex Tanguay, New York Rangers (Colorado, č. 12)
8. Brian Gionta, Chicago Blackhawks (New Jersey, č. 82)
9. Mike Fisher, New York Islanders (Ottawa, č. 44)
10. Erik Cole, Toronto Maple Leafs (Carolina, č. 71)
Další Češi, kteří by byli výš: Jaroslav Špaček (Florida, č. 117), Aleš Kotalík (Buffalo, č. 164)

1999: Štefanův pád, švédské žně
V dobách největší slávy se v reklamu na český hokej proměnil i draft, na jehož čele jako druhý Čech v historii stanul Patrik Štefan a ze čtvrté pozice mu sekundoval Pavel Brendl. Oslnění generálních manažerů českými úspěchy ale bylo tehdy příliš silné.
Žádný z mohutně opěvovaných talentů z naší kotliny se neprosadil, což bylo zřejmé hlavně u kanonýra Brendla, jehož kariéra v NHL se smrskla na pouhých 78 startů a 11 gólů. Štefan vydržel sedm sezon, než mu ukončily aktivní dráhu zdravotní komplikace.
Velice zajímavá jména českých útočníků ale zazněla v pozdějších kolech. Do první desítky tak posíláme v našem re-draftu hned trojici Čechů. Až ze sedmého kola a 212. místa rovnou na šestou příčku Radima Vrbatu, který by svou kariéru nakopl v Nashvillu. Ve Washingtonu by se ze sedmého fleku ocitl také původně sedmikolový Martin Erat, který do Capitals ve skutečnosti zamířil až po výměně v roce 2013.
Dokonce na čtvrtou příčku, tedy místo Brendla, jsme posunuli Martina Havláta, jenž by se stal miláčkem publika v Madison Square Garden, stejně jako se to v sezoně 1999-00 dařilo české lajně ve složení Radek Dvořák, Petr Nedvěd, Jan Hlaváč.
Z úcty k mistrovskému tahu tehdejšího generálního manažera Vancouveru Briana Burkea netrháme od sebe Daniela a Henrika Sedinovy, jejichž pospolitá kariéra je spojena s Canucks. Z pozic, které se v roce 1999 jevily jako hlušina, ale vykutáváme další švédský klenot. Na prvním místě by určitě nedělal ostudu Henrik Zetterberg. Přirozený lídr i kanonýr, člen Triple Gold Clubu, který se jako držitel Conn Smythe Trophy podílel na detroitském Stanley Cupu z roku 2008. I když by to měl v týmu nováčka z Atlanty o dost těžší, obzvlášť hned v první sezoně po rozšiřovacím draftu, kvalitní švédská ocel by se nakonec prosadila.
Redraft 1999
1. Henrik Zetterberg, Atlanta Thrashers (Detroit, č. 210)
2. Daniel Sedin, Vancouver Canucks (Vancouver, č. 2)
3. Henrik Sedin, Vancouver Canucks (Vancouver, č. 3)
4. Martin Havlát, New York Rangers (Ottawa, č. 26)
5. Ryan Miller, New York Islanders (Buffalo, č. 138)
6. Radim Vrbata, Nashville Predators (Colorado, č. 212)
7. Martin Erat, Washington Capitals (Nashville, č. 191)
8. Craig Anderson, New York Islanders (Calgary, č. 77)
9. Chris Kelly, New York Rangers (Ottawa, č. 94)
10. Tim Connolly, New York Islanders (NY Islanders, č. 5)
Další Češi, kteří by byli výš: František Kaberle (Los Angeles, č. 76), Radek Martínek (New York Islanders, č. 228)