Domi: Po minulé sezoně mám na čem stavět

Redakce NHL.com/cs se exkluzivně účastnila sezení s vybranými hvězdami ligy na evropském i americkém Player Media Tour. Během září vám přinášíme rozhovory s nimi jako upoutávku před startem sezony 2019-20. Pokračujeme s útočníkem Maxem Domim z Montreal Canadiens.

Jeho otec Tie býval ikonou klubu Toronto Maple Leafs, šikovnému útočníkovi Maxi Domimu ovšem už rok tleskají fanoušci rivala z Montreal Canadiens.
Minulou sezonu byl Domi se 72 body (28+44) nejproduktivnějším hráčem týmu, Montreal však o play off nakonec těsně přišel.
V další sezoně by to mělo být lepší. Alespoň podle toho, jak to vidí sám čtyřiadvacetiletý kanadský centr.
Jak se ohlížíte za svou první sezonou v Montrealu?
"Bylo to super. Užil jsem si ji. Dostal jsem se do parádního města, v Canadiens jsem se potkal se skvělými spoluhráči. Poté, co jsem hrál v Arizoně, pro mě bylo výjimečné dostat se na tak velký hokejový trh. To vás opravdu nakopne. Navíc jsme vůbec nehráli špatně. Sice nás to nakonec do play off nedoneslo, přesto máme do budoucna na čem stavět."

Čekal jste to v Montrealu takové?
"Moje očekávání byla všelijaká. Když jdete na takovou adresu, hlavně z toho máte trochu husí kůži. To platilo i pro mě. Nic jsem ale pro jistotu nepředjímal, to nedělám nikdy. Jen mi bylo jasné, že v Montrealu to bude z pohledu hokejisty velké."
V uplynulé sezoně jste byli od play off fakt jen kousíček. Můžete se tentokrát dostat dál?
"Šanci má každý. Bavíme se o NHL, v ní může jakékoliv mužstvo porazit i toho tabulkově nejsilnějšího soupeře. My jsme posledních třicet utkání základní části hráli způsobem, jako bychom už válčili v nadstavbové části. Pro postup jsme udělali všechno. Vítězila ale bohužel i ostatní mužstva, s tím jsme nemohli nic nadělat. Vymáčkli jsem ze sebe to nejlepší. Semkli jsme se. Když budu upřímný, tak trocha té hořkosti v nás přece jen zůstala - cítíme, že jsme si play off za tu závěrečnou jízdu zasloužili. S takhle mladým týmem je ale někdy prospěšné, pokud si nejdřív projdete společnými fackami."
Takový Carey Price...
"...to je pro mě nejlepší brankář na světě."
Co se o něm člověk dozví, když se z protivníka stane spoluhráčem?
"Je to dříč. Pracovitost je u něj podle mého hodně podceňovaná vlastnost, protože chytání v jeho podání vypadá na první pohled strašně jednoduše. Což je mýlka. Za vším je spousta práce. Carey se vyznačuje extrémní soustředěností, i proto podává tak vyrovnané výkony. Obecně máme obrovské štěstí, že proti němu nemusíme hrát."
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Tohle léto jste řekl: Montrealu a jeho fanouškům se nemůže nic jiného ani přiblížit. Vy jste přitom díky otci vyrůstal v okolí klubu Toronto Maple Leafs.
"K tomuhle vám mohu říct jednu důležitou věc: Ničím, co jsem kdy řekl, jsem se nikdy nechtěl dotknout fanoušků žádného dalšího klubu. Každý má právo si myslet, že právě příznivci jeho oblíbeného celku jsou ti nejlepší. Já se s nikým nehodlám přít. Za sebe prostě jen říkám, že hraju za Montreal a že - alespoň co mohu sám soudit - jsou právě fanoušci Canadiens z celé ligy absolutními jedničkami. Jasně, že s tím někdo nemusí souhlasit. Je to ale prostě můj názor."
Co jste říkal na premiérovou sezonu Jesperi Kotkaniemiho?
"Hrál výborně, fantasticky. Je to mladý a mazaný hokejista. Kus chlapa, který se směrem do defenzivy v průběhu sezony stále zlepšoval. Bezesporu jde o nesmírný talent s herním přehledem, který navíc dokáže i střílet góly. Má všechno."
Jak se podle vás vyrovnal s montrealským tlakem? Pro teenagera to musí být hodně těžké.
"Jistě. Ale zvládá to bez potíží."
Jakým způsobem mají veteráni pomáhat s vývojem mladých hráčů?
"Jedna věc je, že s vámi jako s mladým klukem hovoří generální manažer a kouč. Pokud se vám ale snaží pomoci i starší spoluhráči, má to daleko větší dopad. Hlavně v dobách, kdy se třeba tolik nedaří. V Canadiens naštěstí máme spoustu nesobeckých mazáků, to je velké plus."

Jste velký sběratel tenisek.
"Jo, úplný blázen do tenisek!"
Jakého exempláře si nejvíce považujete a po jakých botách teď zrovna pošilháváte?
"Většinou mě berou hlavně boty od Nike. Miluju Jordany, taky vlastním pár Yeezy 2´s, na jejichž vývoji se podílel Kanye West. Vyrobili tři různé druhy: jedny zvané Red October, další v černé barvě a pak ty v bílé. Jsem fakt šťastný, že jsem je sehnal. V mých očích není nic lepšího. Přestože teď hodně pokukuju po modrých teniskách Jordan I Off-White collab with UNC. Bílé, chicagské, už mám. Teď chci ještě tyhle!"
Co nejbláznivějšího jste udělal, abyste nějaké tenisky do sbírky získal?
"Nic moc bláznivého. Ale peněz jsem za to dal mraky."
Brouzdáte kvůli tomu po eBay?
"Protože jsem dospěl do fáze, kdy jsem zblázněný do Nike, tak boty hledám přes ně. Ušetří mi to majlant. Podle mého jde o nejlepší značku na světě, tak mám kliku, že to mohu řešit přímo. Před tím jsem si pomáhal aplikacemi GOAT, Flight Club… Samozřejmě k tomu patří i to, že za boty dáte nesmyslné částky. Ale jak jste jednou sběratel, nemůžete si pomoct."

Máte ještě jednu vášeň - tetování. Jak jste se k němu dostal?
"Vlastně je to docela legrace, protože když jsem vyrůstal, moji rodiče tetování nenáviděli. Dalo to zabrat, aby ho vzali na milost. Dřív tetování znamenalo příslušnost k určité sociální skupině - třeba k motorkářům, kteří vypadali drsně a zdálo se rozumné si na ně dát pozor. Já to ale takhle nevnímal. Podle mého i ti motorkáři vypadali hodně v pohodě. Prostě šlo jen o jakousi formu sebevyjádření, v podstatě to bylo umění. Domnívám se, že je fascinující, kolik skutečně talentovaných umělců je mezi tatéry. Všechny kérky, které mám na těle, něco vyjadřují. Bezdůvodně bych se potetovat nenechal. Beru to tak, že každý má jiný vkus, jiné preference. Z toho, co jsem si pořídil, bych nezměnil ani čárku."
Právě teď prý pracujete na dalším tetování. Co to bude?
"Máte pravdu, tohle léto jsem si nechal potetovat zbytek levé paže. Zatím netuším, co vymyslím příště. Musíte sledovat můj instagram. Určitě ještě na něco dojde."
Tetování na vaší pravé paži jsou věnována rodině. Zřejmě pro vás znamená mimořádně důležité pouto.
"V mé knize je kapitola nazvaná Ani den volna. Věnuje se právě mé rodině. Jistě, pro mě je to obrovsky důležitá součást života. Termínem rodina přitom vůbec nerozumím pouze své příbuzné, ale i další blízké, přátele. Taky spolužáky, učitele. Když někdo jako já trpí cukrovkou, musí se obklopit opravdu dobrými lidmi, kteří vám mohou v těžších časech pomoci. Tak, abyste se na ně mohl spolehnout. Bez nich bych si nikdy nesplnil své troufalé sny."
Jak se vám zamlouvá situace, ve které jsou Canadiens těsně před začátkem sezony?
"Přijde mi slibná. Líbí se mi, jací noví kluci do Montrealu přišli. Stejně tak jsem nadšený i z toho, s kým se v kabině po pár měsících opět potkám. Vždycky je samozřejmě těžké přijmout, že s některými hráči už se ve stejném týmu neshledáte. Zase k nám ale přišli Ben Chiarot, Nick Cousins a Keith Kinkaid, všichni budou podle mého posilami. Když k tomu přidáte i nějakou tu mladou krev, určitě z toho bude dobrý mix."
Jak vidíte svou současnou pozici?
"Pořád mám před sebou hodně práce. Něco jsem se snad v uplynulé sezoně přiučil, osvojil jsem si třeba nový post. Už jsem pro NHL zase o něco otrkanější. Každou sezonu je to trochu jiné. Už se moc těším, co na mě čeká tentokrát."