Reichel vzpomíná: V NHL jsem rychle vystřízlivěl

V sezoně 2024-25 vám v rubrice Hvězdy minulosti budeme několikrát do měsíce přinášet příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si popovídali s bývalým útočníkem Robertem Reichlem.

Do zámoří odcházel jako rekordman tehdejší československé ligy, kdy v sezoně 1989-90 v 52 utkáních dokázal získat 83 bodů (49+34). V devatenácti letech byl někdejší útočník Robert Reichel odskočený od konkurence. Ale v NHL začínal nanovo. "Tam jsem rychle vystřízlivěl," říká olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa IIHF v rozhovoru pro NHL.com/cs.

V NHL strávil jedenáct sezon, z toho šest v týmu Calgary Flames. Právě ten ho v roce 1989 draftoval ve čtvrtém kole. "Mohl mě předtím získat někdo jiný, a to i výš, ale to bych musel utéct z Československa," vybavuje si bývalý centr, člen zlaté generace, který v současnosti působí jako asistent u juniorské reprezentace i v extraligovém Litvínově.

"Celkově na NHL vzpomínám moc rád," hlásí útočník, jenž v nejlepší lize světa odehrál 830 zápasů, v nichž posbíral 630 bodů (252+378). Působil i v New York Islanders, Phoenix Coyotes a Toronto Maple Leafs.

Jak v současné době sledujete NHL?
"Docela dost. Ještě v minulé sezoně tam hrál můj syn Kristian, navíc mě zámořská liga zajímá i z trenérského hlediska. Zjišťuju, jak se hokej posouvá, jestli se v něm objevují nové věci. Proto jsem hodně koukal i na 4 Nations Face-Off. Je to dobrý studijní materiál."

Koukáte i na noční přenosy?
"To ne. Ale když mám čas, nevynechám večerní zápasy."

Zaměřujete se nejvíc na kluby, za které jste hrával?
"Asi nejvíc sleduju Toronto, což byla moje poslední štace. Před nedávným šampionátem dvacítek jsme se tam byli podívat. Dostali jsme speciální skybox, kluci si to náramně užili. Je super, že klub dokáže vyjít vstříc, když jako bývalý hráč něco potřebujete. To samé i v Calgary nebo v New Yorku."

Jak si vybavujete angažmá právě v Torontu? Tehdy jste byl celkem pod tlakem, objevila se leckdy i neoprávněná kritika.
"Na Maple Leafs vzpomínám jenom v dobrém. Byli tam sice novináři, kteří si občas něco vymýšleli, ale to už je pryč. Zažil jsem tam dobré roky, akorát se nám nepodařilo vyhrát Stanley Cup. Což mě pochopitelně mrzí. Ale musím říct, že s odstupem mi Toronto přirostlo k srdci. Vždycky na něj budu rád vzpomínat."

Je i pro vás záhadou, proč slavný kanadský klub vyhrál naposledy Stanley Cup v roce 1967?
"V době, kdy jsem tam byl já, jsme mívali dobré mužstvo. Ale jak vedení tak moc chtělo uspět, přišlo mi, že jsme kupovali mega hvězdy, které však už byly za zenitem. Takže tým byl silný podle jmen, ale někteří hráči už měli to nejlepší za sebou. Řekl bych, že v tu chvíli byli už opotřebovaní a neměli v sobě to, co mladší kluci. Což byl možná důvod, proč jsme nevyhráli."

A v dalších letech?
"To se udělal platový strop, mužstvo bylo jinak poskládané. A dalších deset let mělo problémy se vůbec dostat do play off. Neměli moc vlastních zdrojů, zbytečně nakupovali."

Může se na hráčích dlouhodobě projevit i to, že jsou v Torontu pod obrovským tlakem?
"Tohle by kluci neměli vnímat. Dřív nebyly internety ani sociální sítě. Hráči moc nečetli ani noviny, protože věděli, že by se mohli rozptylovat. Myslím si, že pokud současní hráči chtějí hrát dobrý hokej, nesmějí číst ptákoviny, které se objevují různě po sítích. Je třeba, aby měli čistou hlavu."

Jak se vám líbí Auston Matthews, největší hvězda Maple Leafs?
"Když jsem ho nedávno viděl naživo, přišlo mi, že je tam na to sám. Jsou vedle něj i hráči jako William Nylander nebo Mitch Marner, ale podle mě je to strašně málo na to, aby mužstvo mohlo uspět. Navíc si myslím, že mají Maple Leafs dlouhodobě problém s brankáři. Hodně se točí, chybí stabilní jednička. Takže nevím, jestli mají na to, aby jim Stanley Cup vyšel v této sezoně."

Kdo podle vás má největší šanci, aby na konci sezony převzal slovutnou trofej?
"Určitě jsou mezi nimi Florida Panthers, dobře hrají Washington Capitals. Na Západě je silná skupina, třeba Winnipeg Jets, Dallas Stars. Mužstva to mají těžké v tom, že někteří favorité se potkají už v prvním kole, takže hned jeden vypadne. Jako třeba naposledy Winnipeg, který na úvod nestačil na Colorado Avalanche."

Jak si vybavujete svoje začátky v Calgary? Vy jste přicházel jako zázračný mladík, který v tu dobu převyšoval i Jaromíra Jágra.
"Myslel jsem si, že hned půjdu hrát první, druhou lajnu, ale tak to nebylo. Rychle jsem vystřízlivěl. Ale stejně to mají i dnešní hráči. Jestli si někdo myslí, že když je skvělý v Evropě, že se hned prosadí i v NHL, je na omylu. Tam hráče, nadneseně řečeno, berou jako kus masa. Buď se člověk chytí, nebo ne. Někomu to trvá dýl, někdo se neprosadí vůbec. Nikdo se s vámi moc nemazlí, musíte si to vybojovat tvrdou prací."

Vy jste to měl o to těžší, protože tehdy Evropané ještě neměli tak prošlapanou cestu.
"A ještě k tomu jsme neuměli anglicky. Dneska se kluci učí odmala ve škole. Navíc jsme šli z komunistického státu, vůbec jsme nevěděli, co nás čeká, všechno pro nás bylo nové. Celkově to ale pro nás byla skvělá škola a jsem rád, že jsme našimi výkony otevřeli dveře dalším evropským hráčům."

Museli jste si vyslechnout i spoustu nadávek, že?
"Byla to opravdu velká škola života. V dnešní době by za to hráči nebo trenéři dostávali velké tresty, možná by ani vůbec nemohli v NHL působit. Dneska člověk nemůže pomalu říct jediné špatné slovo, aby ho někdo nežaloval. Tehdy to bylo drsný, ale my jsme jim to vraceli, postupně už se z nás stali dobří hráči. Utužovalo nás to."

Vy jste do Calgary přišel po neuvěřitelné sezoně v Litvínově, kdy jste pobral 83 bodů v 52 utkáních. Jaká jste měl očekávání?
"Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít. Neměl jsem žádné informace, protože se o NHL nepsalo. Jenom mi Jirka Hrdina stihnul něco málo říct. Myslel jsem si, že budu hrát víc. Jestli si dobře vybavuju, dal jsem při své první sezoně devatenáct gólů. A to jsem hrál čtvrtou lajnu. Kdybych hrál druhou nebo třetí, mohl jsem jich dát třicet. Ale prostě jsem si tím musel projít, zocelilo mě to. Hodně jsem se učil a trénoval. Zabrat mi dalo i náročné cestování, protože jsem nebyl zvyklý na tolik přeletů. První sezona byla hodně těžká."

Nemrzelo vás, že si vás nevybral klub, který by z vás udělal větší hvězdu? Třeba jako Pittsburgh Penguins si takhle vychovali Jaromíra Jágra?
"Jsou věci, které člověk neovlivní. Nemohl jsem vědět, kdo si mě vybere. Mohl mě draftovat někdo jiný, třeba i výš, ale to bych musel utéct z Československa. A to jsem nechtěl. Navíc jsem přicházel do týmu, kde přede mnou na pozici centra byli velikáni jako Joe Nieuwendyk, Doug Gilmour, Joel Otto... Takže bylo nemožné se přes ně dostat. Ale nakonec jsem rád, jak dlouho jsem v NHL zůstal."

Vnímáte, že v NHL si vás pořád váží?
"Kluby uctívají bývalé hráče. Takže se o mě v Calgary i v Toronto vždycky postarali. V New Yorku jsem před lety byl na inspekční cestě s Milošem Říhou a dostali jsme lístky od NHL. Pak za mnou přišel člověk z Islanders, kterého jsem ani neznal, který mi říkal, že kdykoliv se budu potřebovat dostat na hokej, ať mu zavolám. Že mi zařídí nejlepší místa. O své hráče se kluby výtečně starají, což je trochu jiný svět než u nás. Podobné to bylo i v Calgary."

Co jste tam zažil?
"Byl jsem se před lety podívat za synem, který působil v juniorské lize v Red Deer. A když už jsem byl v kanadské Albertě, říkal jsem si, že se přijdu v Calgary podívat na trénink. A normálně mě pustili na trénink, sedl jsem si na střídačku a popovídal si s Džegrem. Přitom lidi mají problém se vůbec do haly dostat. I v klubu Flames si dobře pamatují, že jsem za ně hrál."