Pittsburgh jako příklad: jeden Fleury je málo

Když tým Florida Panthers sháněl dalšího gólmana, místní vládce brankoviště Roberto Luongo přišel s jasným doporučením: Podepište Jamese Reimera. Nešlo však o to, že by chtěl mít v kabině stejně naladěného kumpána.
Luongo totiž při svých zkušenostech ví, jak důležité je mít mezi gólmany dostatečně kvalitní konkurenci.

"Byl jsem jen jedním z mnoha, kdo o dalším brankáři rozhodoval," prohlásil Luongo. "V současné NHL ale potřebujete mít k dispozici tři gólmany. Přinejmenším dva z nich by měli být dostatečně kvalitní na to, aby mohli kdykoliv naskočit do hry. Nikdy nevíte, kdy bude schopný záskok potřeba."
Luongo je všeobecně známý železný muž. V NHL chytá sedmnáctou sezonou a v sedmatřiceti letech se už několikrát přesvědčil, že spoléhat se jen na jednoho obstojného brankáře nestačí. Byl 3. března 2015 u toho, když se postupně s náhradníkem Alem Montoyou zranili a do zápasu proti týmu Toronto Maple Leafs málem musel naskočit kouč gólmanů Robb Tallas.
Současná opora Panthers se tehdy z nemocnice vrátila právě včas, aby Tallase o tuhle nečekanou zkušenost připravila. Přesto pak Luongo kvůli zranění ramena zůstal přes dva týdny mimo hru. A Panthers byli jen jedním z týmů, který během sezony 2014-15 potřeboval tři a více brankářů.

Pouze pět z třiceti mančaftů NHL si během té sezony vystačilo s totožnou gólmanskou dvojicí. O rok později počet celků v této kolonce narostl na osm, stejné množství týmů ale potřebovalo čtyři brankáře. St. Louis Blues a Montreal Canadiens pak dokonce pět.
Během posledních dvou sezon tak pokaždé do hry zasáhlo 92 brankářů, v ročníku 2013-14 ještě o pět víc. I v právě načaté sezoně je patrné, že o postupu do play off může znovu rozhodovat mimo jiné též dostatek kvalitních gólmanů.
Z ročníku 2016-17 jsme ukrojili méně než měsíc a pět mužstev už protočilo tři brankáře. Tým Boston Bruins poslal do utkání postupně čtyři, stejně jako Los Angeles Kings, kde navíc s podepsáním Anderse Lindbacka půjde záhy hned o pětici.
Mezi výběry, které potřebovaly trojici brankářů, patří i Ottawa Senators. I tým z kanadské metropole mohl vsadit na další, v pořadí už čtvrtou tvář, která dosud jen seděla na střídačce. Ba co víc - došlo dokonce na pátou, jelikož od klubu Pittsburgh Penguins získali Mikea Condona za právo na nováčka z 5. kola draftu 2017 (a Condon v premiéře proti Vancouver Canucks hned vychytal nulu).

Pittsburgh se předtím na startu nové sezony musel obejít bez zraněného Matta Murrayho, proto si z Montrealu vybral právě Condona. Jak pro Penguins, tak pro Senators platí: díky tomu, že v určité fázi ročníku získali Condona, mohli poslat své méně zkušené brankáře chytat do AHL, než aby tihle zelenáči pouze zahřívali střídačku při duelech NHL.
"Vždycky je to ošidná volba, balancovat mezi možností posílit své mužstvo na brankářském postu, nebo spíš vsadit na hráčův vývoj při zápasové zátěži v nižší soutěži," tvrdí kouč brankářů Washington Capitals Mitch Korn. "Někteří z těch kluků, které dnes pošlete do AHL, vám v budoucnosti mohou hodně pomoci. Jiní jsou schopni být platní v NHL už teď. Ne vždycky je jasné, co z toho má převážit."
Právě zmíněný Pittsburgh disponoval v uplynulé sezoně dostatečnou brankářskou kvalitou.
Sezonu začal s Marcem-Andrem Fleurym, který měl být spolehlivou jedničkou. Původně se plánovalo, že pokud bude potřeba, zaskočí za něj Jeff Zatkoff. Jenže přestože Zatkoff tuhle roli docela zdatně plnil, Penguins měli k dispozici ještě Murrayho v AHL. A jelikož Murray se najednou zdál být v lepší formě, posunul se při Fleuryho dlouhodobé rekonvalescenci z otřesu mozku do role týmové jedničky.
Ukázalo se to jako dobrý nápad, Murray mužstvo dotáhl ke Stanley Cupu. Systém tří kvalitních brankářů byl tedy jedním z hlavních důvodů, proč Pittsburgh dosáhl až na vrchol.
Ne vždycky to však dopadne tak pohádkově.
Zeptejte se v Los Angeles. Vyměnili Jonathana Berniera a Bena Scrivense, protože se rozhodli prosadit na místo dvojky Martina Jonese. Jakmile vyměnili do San Jose i jeho, pořád měli v AHL Jeana-Francoise Berubeho. Pak si ovšem Berubeho stáhli z waivers listu New York Islanders a kdysi úžasná kohorta gólmanů Kings se najednou docela rozpadla.
Je pravda, že některé týmy si vystačí pouze se dvěma brankáři. Třeba New York Rangers se před dvěma sezonami bez problémů vyrovnali se zraněním Henrika Lundqvista, protože Cam Talbot byl na záskok připraven více než dobře - s ním v brance se mužstvo z Manhattanu dopracovalo k bilanci 16 výher a čtyř porážek. Současná opora týmu Edmonton Oilers měla tehdy úspěšnost 92,9 %.

To však vzápětí znamenalo pro Rangers neřešitelný úkol: Talbota nemohli udržet, jejich dočasný spasitel se brzy stěhoval do již zmíněných Oilers.
"Udržet všechny své dobré brankáře, to je hodně náročná výzva," uznal Korn.
Sezona Počet brankářů, kteří naskočili do zápasu Počet týmů, které si v sezoně vystačily se dvěma brankáři
2008-09 89 10
2009-10 83 11
2010-11 87 8
2011-12 89 11
2012-13 82 11
2013-14 97 3
2014-15 92 5
2015-16 92 8