Byly za tím obavy vedení ligy, aby nějaká konkurenční soutěž nepřetahovala hráče NHL. Šéfové si také pochopitelně mysleli, že rozšířením na Západní pobřeží se domohou i lukrativnějšího televizního kontraktu. Tvrdohlavost vedení klubů, jež nechtěly kvůli televiznímu vysílání měnit začátky zápasů, nakonec narazila na své meze.
Proces expanze formálně začal už v roce 1965, když prezident NHL Clarence Campbell oznámil, že liga uvažuje o vytvoření druhé šestičlenné divize. Mluvilo se také o Oaklandu, Vancouveru i St. Louis.
Rada guvernérů na začátku roku 1966 posuzoval žádosti 14 různých vlastnických skupin, z nichž hned pět bylo z Los Angeles a dvě z Pittsburghu.
Šest nových klubů nakonec dostalo požehnání. Pokud by jeden z nich nemohl začít, pak by se jeho licence stěhovala do Baltimore, ale to se nestalo.
Celý proces však neprošel úplně hladce. Velká nevole se zvedla hlavně v Kanadě, kde se k protestujícím fanouškům přidal i předseda vlády Lester Pearson, jenž kritizoval, že mezi novými týmy není žádný kanadský.
Jenže šéfové Montrealu a Toronta neměli pražádný zájem dělit se s dalším klubem o příjmy od televize CBC. Vancouver byl následně uveden do ligy až v další fázi rozšiřování v roce 1970 společně s Buffalem.
Tradicionalisté dlouho brblali, že se sníží úroveň ligy a dokonce i zastánci rozšíření se obávali okamžitého zdvojnásobení počtu týmů, místo postupného začleňování, jaké se dělo v MLB.
Všechny nové kluby byly zařazeny do Západní divize. Snahy přesunout Detroit a Chicago na Západ a Pittsburgh s Philadelphií na Východ byly přehlasovány. Liga ale překvapivě bez obstrukcí schválila oddělené play off. Západu to zaručovalo hned od první sezony finalistu Stanley Cupu, ačkoli nové týmy končily základní část s bodovými zisky, které by na Východě nezaručovaly účast v play off ani zdaleka.
Třikrát po sobě si tak finále zahráli Blues, jenže dvakrát proti Montrealu a jednou proti Bruins neuhráli v rozhodující sérii sezony ani zápas, byť je koučoval slovutný Scotty Bowman.