101 let? Jak vypadá srovnání 1. a současné sezony

Každou středu vám během sezony přinášíme v rubrice 'Řečí čísel' pohled na NHL prostřednictvím analýz, statistik a zajímavých cifer. Tentokrát jsme se podívali na hokej v prvním ročníku soutěže 1917-18 a pokusili se ho trochu odvážně porovnat s tím, který se hraje v lize v současnosti. Přečtěte si, na co jsme přišli.

Tentokrát jde tak trochu o srovnání nesrovnatelného. A vlastně se dá s klidem říci, že ani slovo 'trochu' sem zrovna nepatří. Současný hokej je rychlá hra, která z profesionálních atletů, obětujících mládí kariéře, dělá milionáře.
Hokejisté už teď nemusí umět jen bruslit a střílet, hra je svázaná taktikou, každý den jsou navíc aktéři pod palbou médií i fanoušků a dostávají se tak pod obrovský tlak. Ale odměna je sladká…
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
V začátcích to všechno vypadalo o dost jinak. Pojďme se teď v klidu vrátit o stovku let zpět a podívat se, jak to vypadalo v ročníku 1917-18, tedy v úplně první sezoně NHL.
Tu tehdy tvořily jen čtyři týmy, Toronto Arenas, Montreal Canadiens, Ottawa Senators a Montreal Wanderers. Soutěž odstartovala 19. prosince, skončila 6. března, a byla rozdělena na dvě části. Celkem týmy sehrály 22 bitev, tedy všechny až na Wanderers. V lednu 1918 totiž jejich hala lehla popelem a bylo po zábavě.
Vůbec prvním zápasem nově vzniklé soutěže byl střet Montreal Canadiens s Ottawou Senators, který domácí tým vyhrál 7:4. Hvězdou utkání se stal pětigólový Joe Malone a jeho výkon jako kdyby předpověděl výtečnou sezonu útočníka narozeného v Québecu v roce 1890.

Malone se totiž stal historicky prvním vítězem kanadského bodování, ve 20 zápasech sesbíral 44 branek a na čtyři další nahrál. Bilance 2,4 bodu na zápas - na to nemá ani aktuální ligová hvězda Mikko Rantanen z Colorada, a to je finský forvard rozjetý k individuálně nejlepšímu ročníku posledních let. Přesto jeho bodový průměr dosahuje 'jen' na 1,65.
Co se týče střelecké potence, mohl by Maloneovi závidět i současný král střelců Alex Ovechkin, jehož 29 branek ve 32 zápasech je výkon, který snad v současném hokeji zvládne jen on. Člověk si ale může jen domýšlet, jak by vlastně vypadal souboj tehdejšího slavného útočníka Canadiens s některým ze současných elitních gólmanů. Obrovské nafoukané výstroje současných strážců klece by se nejspíš v první řadě hlavně lekl…
V čem zase hluboce vítězí současnost, je návštěvnost. Například na první utkání Wanderers dorazilo jen 700 fanoušků. Větší množství lidí by se v této době popralo klidně o jedinou volnou permanentku na dnešní moderní Canadiens. Krutě ji zastíní i nejnižší současná průměrná návštěvnost 10.963 lidí, která patří New York Islanders.
Více k tématu: [Gretzky až na věky? NHL flirtuje s rekordy]
Jak moc byla hra jiná od té, na kterou jsme zvyklí, potvrzují například pravidla pro gólmany. Představte si, že až v lednu 1918 se vedení soutěže rozhodlo, že jim povolí hru na zemi! A výstroj? No… Jste odvážní, pokud tomu tak chcete říkat.
Betony byly vlastně jen vycpávky nohou, nijak široké a naducané. Lapačka neexistovala a vyrážečka taky ne, brankáři měli prostě jen pořádné poctivé rukavice. A dres byl takový pořádný tlustý svetr. Samozřejmě nemluvíme ani o masce. Na tuhle vymoženost zapomeňte. V téhle době se musí gólmanům výstroj zmenšovat, aby padalo více branek…
Nejlepším gólmanem tehdejší doby byl Georges Vezina z Montreal Canadiens, tedy muž, po kterém je v tuto chvíli pojmenovaná trofej pro nejlepšího gólmana NHL. Ze 21 startů dokázal udělat 12 vítězství a dokonce udržel i jedno čisté konto. To v prvním ročníku zvládl jen on a Clint Benedict.
Sezonu 1917-18 pak zakončil s nejlepším ligovým průměrem 3,93 branky na zápas. V tuto chvíli by se zařadil až na 66. místo soutěže mezi Anthonyho Stolarze z Philadelphia Flyers a Matta Murrayho z Pittsburgh Penguins.
I tak jde o celkem úctyhodné číslo, a to proto, že hokej byl pro brankáře tehdy značně nebezpečným sportem. Hráči sice nestříleli tvrdě jako Shea Weber nebo Al MacInnis, ale s množstvím chráničů, bez helmy a s notně jinými pravidly byl každý souboj před brankou nebezpečný a mohlo v něm klidně jít i o život.

Hokej byl tenkrát také hra pro tvrdé kanadské chasníky, které zocelily ostré zimy plné mrazu a kterým nějaký ten šrám a jizva získaly respekt v kolektivu.
Úplně první trest dostal Art Ross z Toronta, další legenda, jejíž jméno nese trofej pro nejproduktivnějšího muže NHL. Když se pak přiostřilo, nezasedala disciplinární komise. Na to bylo ještě příliš brzy. Pamatují si to Alf Skinner z Toronta a Joe Hall z Montrealu, kteří se pošermovali hokejkami. Jejich trest znamenal pokutu 15 dolarů pro každého a dokonce je zadržela policie za výtržnictví.
I tato část hry se hodně vyvíjela a byly doby, kdy tvrdost patřila k poznávacím znamením soutěže. Například 70. léta a časy 'Broad Street Bullies', nechvalně proslulých rváčů z Philadelphie. V současné době hru do těla nahradila kreativita a rychlost. Nejtrestanější muž prvního ročníku Ken Randall za to ale také uměl vzít, 116 trestných minut ve 21 zápasech? To byl na tehdejší poměry divoch.
Ale jak už jsme výše naznačili, hokej je teď hlavně o té gólové kráse. Jistě, průměr vstřelených gólů 5,2 na zápas, jako tehdy měli Montreal Canadiens, už těžko někdo dorovná (i když Tampa Bay Lightning se současným průměrem čtyř branek na zápas jsou skutečně dobří), ale to je právě ten vývoj.
Kdo chce být nejlepší, už nemůže dávat jen góly. Ti nejlepší se vyvinuli na každé pozici. Proti špičkovým střelcům stojí nejlepší obránci světa, a kdo se dostane přes ně, ten má před sebou ještě famózního gólmana.
A nezapomeňme na perfektně připravené trenéry, jež chodí na pracovní pohovory klidně s šanony dat a prezentují své znalosti i potenciální schopnosti, které mohou nabídnout.
Hokej se za 101 let ohromně změnil, ale pořád zůstal hokejem.
A navíc dost zábavným.