Moment #2: Crosbyho zlatá chvíle ve Vancouveru

Hokejisté NHL se vracejí pod pět kruhů, v únoru budou bojovat o medaile na Zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026. Vždy 5. a 20. den v měsíci do té doby nabízíme seriál, který se vrací k největším událostem OH za účasti hokejistů ze zámořské ligy (1998, 2002, 2006, 2010 a 2014) jak z globálního, tak z českého pohledu. Momentem číslo 2 je pro nás zlatý gól Sidneyho Crosbyho z olympiády ve Vancouveru 2010.

Jak se stát v Kanadě národním hrdinou? Nejlepší bude, když vstřelíte vítěznou branku ve finále olympiády. Pokud je to navíc v prodloužení a do sítě USA, tak je přesun na piedestal stoprocentně zaručen.

Crosbymu se to podařilo v turnaji, v jehož průběhu až tak nezářil a nejvíc bodů zaznamenal při úvodní projížďce přes Norsko (8:0), kdy měl tři asistence.

Ke vstupu do historie ale potřebujete být v pravou chvíli na správném místě. A přesně tam se lídr Pittsburgh Penguins 28. února v osmé minutě prodloužení ocitl.

V tu chvíli prý bylo u televizních obrazovek přes 22 milionů Kanaďanů, což byly skoro dvě třetiny obyvatel hrdé hokejové země. Zápas o zlatou medaili byl nejsledovanějším utkáním od doby, kdy USA vyhrály zlato na olympijských hrách v Lake Placid 1980.

Na Kanaďany, kteří o čtyři roky dříve v Turíně pohořeli už ve čtvrtfinále, byl doma obrovský tlak. Panoval názor, že pokud nebude zlato z hokejového turnaje, pak byla domácí olympiáda v podstatě zbytečná.

Ale tehdy teprve dvaadvacetiletý Crosby se nebál. "Očekávání jsou vysoká. Je to tak ale už dlouho a myslím, že jsme s těmi očekáváními tak nějak vyrostli a zůstala nám, což je skvělé. Tak to prostě je a nemyslím si, že by to mělo být jinak," tvrdil přesvědčivě.

V kanadské sestavě, kterou tvořil tým pod vedením generálního manažera Stevea Yzermana, byli čtyři pamětníci olympijského triumfu v Salt Lake City 2002: gólman Martin Brodeur, bek Chris Pronger, kapitán Scott Niedermayer a útočník Jarome Iginla, který se nakonec zapojil do vítězné akce turnaje.

Cesta na nejvyšší stupínek však začala nepřesvědčivě. Po Norech na Kanadu vyrukovali Švýcaři, kteří měli na soupisce jen dva hráče NHL. Přesto domácí vyhráli až 3:2 po nájezdech. A na závěr základní skupiny přišla ťafka 3:5 s USA.

"Rádi bychom hráli svůj nejlepší hokej po celou dobu turnaje, ale nestalo se tak," omlouval se Niedermayer.

Přímo do čtvrtfinále postupovali Američané a na Kanadu čekali v předkole Němci. I když byl výsledek jednoznačný (8:2), před čtvrtfinále s nabušeným Ruskem panovaly velké obavy.

Byly však zbytečné. Místo krachu přišel koncert, hotová filharmonie. Ve 13. minutě zvyšoval Rick Nash na 3:0, ve 25. se z ruské branky po šestém zásahu pakoval Jevgenij Nabokov a ve 30. minutě inkasoval sedmý gól jeho nástupce Ilja Bryzgalov. Klidně to mohlo být deset..., ale Kanada zvolnila. Na zneuctění sebevědomých soupeřů s výsledkem 7:3 to bohatě stačilo.

V semifinále domácím nadělalo mnohem větší problémy Slovensko, ale výhra 3:2 poslala do vytouženého duelu favority.

Ve finále ženského turnaje Kanaďanky porazily USA 2:0. A v podobný výsledek mužského boje o zlato věřili i jejich krajané.

"Pamatuji si, že jsem tu noc před finále skoro nespal, byl jsem nervózní a chtěl jsem už hlavně hrát," vzpomínal Nash.

Přání Kanaďanů se začalo plnit ve 13. minutě, kdy dorážkou z úhlu otevřel skóre Jonathan Toews. V druhé třetině pak navýšil náskok Corey Perry, který byl najednou úplně sám před Ryanem Millerem.

V hale přejmenované během olympiády na Canada Ice Hockey Place začaly v polovině zápasu znít vítězné chorály. Ale brzy utichly po úspěšné teči amerického všudybyla Ryana Keslera, kanadský gólman Roberto Luongo na puk sáhl, ale nezachytil ho.

Pak už to byla nervózní přetahovaná zralá na kontrolu u obvodního lékaře.

Stupňující tlak Američanů došel naplnění v čase 59:35, kdy zblízka dorážel Zach Parise a divoce slavil se spoluhráči.

"Ten zápas byl neuvěřitelný a my v tu chvíli věřili, že zlato bude naše," svěřil se americký kapitán Jamie Langenbrunner.

"Bylo mi 54 let a bruslil jsem s partou kluků ve věku od 25 do 35. Rychlost byla neskutečná," divil se známý sudí Bill McCreary.

Američané věřili, že Miller už žádný gól nepustí a na Luongovi zanechají dvě nehezké trefy stopy.

"V kabině to tedy byly těžké chvíle," tvrdil kanadský útočník Eric Staal.

Jenže pak se zrodila sekvence, na kterou se v Kanadě bude vzpomínat ještě za 50 let. Niedermayer na jejím začátku vyslal na zteč Crosbyho, který na modré přišel o puk.

"Bylo ale vidět, jak byli Sid i Jarome (Iginla) připraveni. Chtěli zaútočit. Chtěli něco podniknout," vykládal Niedermayer. Crosby se k puku znovu dostal a v tu chvíli vstoupil do historie sudí McCreary.

"Tlačili to kolem mantinelu a najednou mi puk zabrzdil o nohy," řekl rozhodčí.

Crosby bleskově změnil směr a odskočil Brianu Rafalskimu, Iginla v pádu na svého spoluhráče prostrčil přihrávku, a pak už to byl mžik. Crosby neotálel, pálil rychle, přesně... A Miller zareagoval pozdě.

"Jel jsem z druhé strany na dorážku, ale Sid to uklidil dokonale," přikývl bek Drew Doughty.

"Skvělá akce skvělého hráče rozhodla," musel souhlasit Langenbrunner.

Národní hrdina se ocitl pod těly spoluhráčů, kteří zažívali nepředstavitelnou úlevu.

"Všechno z nás v tu chvíli spadlo. Jako dítě sníte o tom, že dáte takové góly. A když se to stalo v Kanadě a tak, jak se to odehrálo, tak mě napadá jen slovo štěstí," potvrdil Crosby, který zařídil celonárodní oslavy.

"Chtěli jsme jít na večeři a všechny ulice ve Vancouveru byly ucpané. Slavilo se na plné pecky," dodal autor ikonického momentu - nejen kanadských, ale světových hokejových dějin.