Tenkrát v 77. Montreal už nikdy neměl lepší tým

Tampa Bay Lightning si v play off zopakovali loňský triumf ve Stanley Cupu. Ve světle tohoto nevšedního úspěchu chce NHL.com/cs připomenout také nejlepší šampionské týmy jednotlivých dekád po expanzi roku 1967. Pokračujeme obdobím 1971-80.

Sezonu 1976-77 odstartovali kanonádou 10:1 s Pittsburgh Penguins, zakončili ji výhrou 2:1 v prodloužení čtvrtého finále s Boston Bruins. A mezitím převáděli hráči Montreal Canadiens fascinující a dominantní představení, která je zařadila mezi absolutně nejlepší týmy celé historie NHL.
Tehdejší Canadiens stanovili celkem 21 ligových rekordů, včetně zisku 132 bodů, což je dodnes nepřekonané maximum základní části. Ještě monumentálnější je ale rozdíl ve skóre. Montreal nastřílel za 80 zápasů 387 branek, což bylo o 216 více, než inkasoval! K tomu se v budoucnu nikdy nikdo nepřiblížil ani vzdáleně.
Pro srovnání: v poslední kompletní sezoně 2018-19 měli vítězové Presidents' Trophy Tampa Bay Lightning gólový rozdíl +103. Působivé. Ale zdaleka ne tak jako před 44 lety v Montrealu.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Devět hráčů ze sestavy Canadiens mělo namířeno do Hokejové Síně slávy, stejně jako kouč Scotty Bowman a generální manažer Sam Pollock. Do prvního All-Star týmu sezony se dostali čtyři borci z Montrealu: brankář Ken Dryden, obránce Larry Robinson, na pravé křídlo Guy Lafleur, na levé Steve Shutt.
Udělování cen NHL se ten rok proměnilo v montrealský banket. Lafleur získal Art Ross Trophy, Hart Trophy a Conn Smythe Trophy, gólmani Dryden s Michelem Larocquem převzali Vezina Trophy, Robinson si došel pro Norris Trophy a kouč Bowman dostal Jack Adams Award.
Kapitán mužstva Yvan Cournoyer obvykle svolával týmový mítink vždycky v případě, že Canadiens prohráli dvakrát v řadě. Hráči se sešli, na rovinu si vyříkali, co je třeba a pak už to zase klapalo. V ročníku 1976-77 neměl Cournoyer důvod k žádným schůzkám.
Montreal za celou sezonu včetně play off dvakrát po sobě neprohrál. V základní části zaznamenal 60 výher, osm porážek a 12 remíz. V bojích o Stanley Cup měl zápasovou bilanci 12-2 (dvakrát si na něj vyšlápli jen New York Islanders). Boston Bruins ve finále neměli nárok. I když to byli právě oni, kdo Canadiens způsobili v základní části jedinou domácí prohru ze 40 zápasů.
"Zrovna večer před Halloweenem," vybavil si trenér Bowman.
"Nikdy nepřijmu porážku. Prostě nikdy. Je možné prohrát, ale pro špatný výkon není omluva," popsal tehdejší montrealský přístup Lafleur.
Canadiens v 1. kole play off vyprovodili St. Louis Blues s celkovým skóre 19:4. V šestizápasové sérii s Islanders nikdy neprohrávali a nakonec odstavili Boston od poháru v gólovém poměru 16:6.

"Jasně, že je možné překonat jakýkoli rekord, ale prohrát osm zápasů za celou sezonu s devíti hráči ze Síně slávy v sestavě? Když hledáte nejlepší tým NHL všech dob, měli byste se dívat právě na tehdejší Canadiens," řekl Bowman.
Montrealské panování druhé poloviny 70. let (čtyři Stanley Cupy v letech 1976-79) je třetí dynastií v klubové historii Canadiens. Lize zcela vládli v letech 1956-60, kdy triumfovali dokonce pětkrát v řadě, a následně v letech 1964-69, kdy vyhráli pohár čtyřikrát (v roce 1967 slavili nečekaně Toronto Maple Leafs). A bratříčka mu pořídili ještě v roce 1971.
V pozdních sedmdesátkách se ty nejlepší a nejvyrovnanější zápasy konaly spíš na montrealských trénincích.
"V přípravě jsem měl proti sobě ty nejlepší hráče světa," řekl Peter Mahovlich, který přišel o své místo v prvním útoku v interním duelu s Jacquesem Lemairem, ačkoli za předchozí dvě sezony posbíral 153 asistencí.
"Člověk neměl jinou možnost než se pořád zlepšovat, protože jsme tam měli kupu hráčů, co nechtěli slézt z ledu. Lafleur, Shutt, Robinson... Ale byla to velká jízda," tvrdil Mahovlich.
Když se k masivní ofenzivní síle, přidaly i výkony gólmanů, soupeři byli bez šance.
"Trenér (Toe) Blake vždycky říkal, že když náš brankář vyhraje Vezinu, tak budeme mít i Stanley Cup," vykládal veterán Cournoyer.
Dryden tuhle tezi v play off potvrdil gólovým průměrem 1,55 na utkání. Nevídaná převaha nad zbytkem ligy vyvolávala ale v kanadském brankáři pochybnosti.
\[Sledujte poslední novinky o finale Stanley Cupu Lightning-Canadiens\]
"Tehdy jsem vlastně začal přemýšlet o své budoucnosti," napsal ve své knize The Game pozdější politik. "Tu sezonu jsem si vlastně ani moc neužil. Měli jsme tak skvělý tým, že jsme vyhrávali až příliš snadno."
Montrealská nadvláda nastala po dvouletém panování Philadelphia Flyers (1974, 1975), jejichž neurvalý a často i velice brutální styl hry si získal řadu nepřátel. Když Canadiens ve finále 1976 ve čtyřech zápasech Philadelphii smázli, liga si oddechla.
"Ukázali jsme, že dovednosti jsou důležitější než hrubá síla," prohlásil Shutt.
"Když se podívám na náš tehdejší tým, nevidím žádnou pozici, kde by mohl být lepší," tvrdil Bowman, jemuž hráči přezdívali Computer. "Naši obránci dali v sezoně 1976-77 celkem 63 branek. Hned 22 zápasů jsme vyhráli o čtyři a více gólů. A měli jsme Drydena v brance. Ne, vážně nám nic nechybělo," poznamenal trenérský titán NHL.
"Scotty nikdy nedovolil, abychom se nudili. Věděl moc dobře, jak manipulovat s tolika talentovanými hráči, aby hráli každý večer co nejlépe. Vždycky totiž kolem vás byli dva tři kluci, kteří mohli zaujmout vaše místo. A tak jste ze sebe večer co večer vydávali to nejlepší, protože vás k smrti děsilo, že byste o místo v sestavě mohli přijít," popsal Bowmanovy metody Mahovlich.
V Montrealu roku 1977 fungovaly skvěle.