Moment #8: Nezapomenutelný Demitra a hořký konec ve Vancouveru

Hokejisté NHL se vracejí pod pět kruhů, v únoru budou bojovat o medaile na Zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026. Vždy 5. a 20. den v měsíci do té doby nabízíme seriál, který se vrací k největším událostem OH za účasti hokejistů ze zámořské ligy (1998, 2002, 2006, 2010 a 2014) jak z globálního, tak z českého pohledu. Momentem číslo 8 je pro nás slovenský šturm na olympiádě 2010, který vedl charismatický Pavol Demitra.

Nejradši by se neviděli. Záběry na zklamanou střídačku byly dokonale vypovídající. Možná nejsilnější tým slovenské historie zůstal na hrách ve Vancouveru bez medaile, i když na turnaji předváděl senzační výkony.

Po porážce 3:5 v zápase o bronz s Finy nakráčel před kamery Demitra a naprosto věcně a natvrdo přiblížil svoje aktuální pocity.

"Čtvrté místo nikoho nezajímá. Být čtvrtí nebo poslední, to je to samé," prohlásil napřímo, jak byl zvyklý. "Sami si takhle prohrajeme zápas o medaile, to je neuvěřitelné..."

Generální manažer slovenského výběru a bývalý skvělý útočník Peter Bondra ještě dlouho po skončení utkání nevěřícně pozoroval led haly, která byla po dobu ZOH přejmenována na Canada Ice Hockey Place.

"Těžko to popsat slovy, je to ohromné zklamání," přidal se i obránce Zdeno Chára, který v té době pochopitelně netušil, že za necelých 16 měsíců bude ve stejné aréně prožívat euforické pocity jako vítěz Stanley Cupu s Boston Bruins.

I když to necinklo, vyvolaly ale výkony nároďáku ve slovenských fanoušcích pocity ohromné národní hrdosti. Pod vedením trenéra Jána Filce se sešel výkvět silných generací. V kádru byli veteráni Jozef Stümpel a Žigmund Pálffy, ostřílený Miroslav Šatan, precizní šutér Marián Gáborík i všudybyl Marián Hossa. Ale hlavně centr první lajny Demitra, který tehdy působil ve Vancouveru a na důvěrně známém ledě předváděl jedinečná představení.

Úvodní duel turnaje přitom Slováci prohráli s Českem 1:3 a v dalším zápase šli na velké favority z Ruska. Z temných myšlenek však dostal tým právě Demitra, který připravil v 50. minutě vyrovnání pro Hossu a v rozstřelu předvedl památný nájezd, při kterém si vyjel k mantinelu, pomaloučku se přemístil před gólmana Ilju Bryzgalova a puk mu jemně o tyčku šoupnul za čáru.

"Bryzgalov zastavil můj první nájezd, ale dostal jsem druhou šanci. A vyšlo to. Kdykoli hrajeme za naši zemi, dodává nám to energii. Pomohli nám také fanoušci, byli skvělí," děkoval Demitra a vychvaloval i gólmana Jaroslava Haláka.

Od té chvíle Slovensku narostla křídla, která nepřistřihlo v kvalifikačním zápase ani Norsko, i když favority těžce otřásl faul Oleho Kristiana Tollefsena na Ľuboše Bartečka, ze kterého po pádu na led crčela krev.

"Likvidační zákrok," měl jasno Pálffy po utkání, v němž Slovensko vysvobodil až Šatanův gól ze 49. minuty (4:3).

Ve čtvrtfinále proti Švédsku, jež bez ztráty bodu ovládlo skupinu C, byli Demitra a spol. lepší a ve druhé třetině se během 37 sekund ujali dvougólového vedení. Po akcích Petera Forsberga ale soupeř za stejný časový úsek srovnal na 2:2.

A přece to Slovensko nezlomilo. V poslední minutě druhé části překonal Henrika Lundqvista v přesilovce Demitra.

"Snažil jsem se to trefit prudce a nahoru," popisoval autor branky svůj ukázkový příklep.

Stejný hráč pak v 50. minutě vyrazil s Hossou do přečíslení, švédský gólman puk nedokázal zkrotit a Tomáš Kopecký první reprezentační trefou zaznamenal vítěznou čtvrtou branku (4:3).

"S Mariánem (Hossou) po boku hraju vždycky dobře. Jsme skvělí přátelé, dokonce bydlíme spolu v olympijské vesnici. Bylo to jako za starých časů v Trenčíně během výluky NHL. A Tomáš přinesl do naší formace spoustu energie," pochvaloval si Demitra.

Slovenští fanoušci už viděli své bohy pomalu ve finále, jenže domácí Kanada si po dvou nahozeních vypracovala náskok, který z přesilovky ještě navýšil Ryan Getzlaf. Stav 3:0 svítil na kostce během semifinále ještě v 52. minutě. Vyřízené? Pro Slováky absolutně ne.

Svůj výlet k domácí brance totiž zakončil gólově Lubomír Višňovský a Kanada se ocitla pod tlakem. Na začátku 56. minuty přidal kontaktní gól Michal Handzuš a led začal hořet.

Přetížená domácí obrana nějakou záhadou odolávala, ale deset sekund před koncem Demitrou vyplaval puk a branka byla odkrytá. Kanadský brankář a klubový spoluhráč slovenského lídra Roberto Luongo však předvedl zákrok, při němž se zdálo, že si vyrval ruku z ramenního kloubu a s pomocí beků výhru uchránil.

"Po kontaktním gólu jsme dostali nový impuls. Soupeře jsme zatlačili, ale puk nechtěl spadnout do branky," litoval Demitra. "Ukázali jsme ale, že umíme bojovat až do konce. A to je před posledním zápasem dobře."

Souboj s Finy se ale proměnil ve sbírku zvadlých růží. Během necelých devíti minut druhé třetiny přitom Slovensko otočilo z 0:1 na 3:1. Po dvou asistencích měla být Demitrova branka v oslabení v čase 38:45 potvrzením historického medailového zisku. Žel, nebyla. Zbytečné fauly a čtyřminutová pasáž, v níž dalo Finsko tři góly, z toho dva v přesilovkách, zničily medailové sny.

"Nepochopitelné, sami jsme se o bronz připravili hloupými vyloučeními," hudral Demitra.

Že byl s deseti body (3+7) nejproduktivnějším hráčem turnaje před kamarádem Hossou (3+6) mu v tu chvíli bylo šumafuk. I fakt, že ho spolu se dvěma zlatými Kanaďany a třemi stříbrnými Američany zařadili do All-Star týmu turnaje.

"Tohle nás bude štvát do konce života," řekl po prohře s Finy Demitra.

Ten jeho bohužel vyhasl už rok a půl poté, v pouhých 36 letech při tragické nehodě. Na palubě letadla zahynul v září 2011 kompletní tým Jaroslavle z Kontinentální hokejové ligy, za kterou měl slovenský útočník po konci působení v NHL hrát.

V paměti fanoušků ale navždy zůstanou otisky Demitrovy hokejové geniality, která během olympijského turnaje ve Vancouveru vybublala naplno. Akce slovenského centra před necelými 16 lety byly dynamické, efektní i účinné. Prostě nezapomenutelné.