S Eliášem jsme byli ve finále velcí soupeři

Patří k nejlepším českým hokejistům historie. S reprezentací vyhrál olympiádu v Naganu, s klubem Colorado Avalanche Stanley Cup i korunu pro krále kanonýrů NHL, v níž odehrál 1020 zápasů, nastřílel 375 gólů a nasbíral 805 bodů. Jeden z nejslavnějších představitelů zlaté generace přelomu století Milan Hejduk píše v novém roce blog pro NHL.com/cs.
Ve svém dalším článku se zastavuje nad parádní kariérou Patrika Eliáše, jenž se u New Jersey Devils dočká vyvěšování svého čísla 26 ke stropu haly, nad odchodem a kariérou Jaromíra Jágra i nad úspěchem Vegas Golden Knights ve své první sezoně NHL.

Podobné pocty, které se v lednu dostalo mně u nás v Coloradu, se 24. února dočká také Patrik Eliáš v New Jersey. Je fajn, že přibývají čeští hokejisté, kteří se takhle významně zapsali do dějin NHL a jsou honorováni ve svých klubech.
Já si Patrika pamatuju už z mládežnických kategorií, kdy jsme proti sobě hráli. Pak jsme spolu hráli v reprezentační šestnáctce, sedmnáctce, v osmnáctkách i ve dvacítkách. Vždycky to byl velký talent, výborný hokejista a dobrý kluk. Byla radost s ním hrát.
Měl fantastickou kariéru, celou ji strávil v jednom mužstvu. Odehrál v NHL víc sezon než já, vybavuju si, že odešel do Ameriky dřív. Já jsem hrál ještě v Pardubicích, on už byl v zámoří. Chvíli byl na farmě, ale pak už se v New Jersey uchytil a zažil fantastickou kariéru. Má moje velké uznání.

Jednu dobu jsme byli i velcí soupeři - ve finále Stanley Cupu 2001. Pamatuju si, že oni v té době měli nejlepší mužstvo na Východě, v roce 2000 vyhráli titul a další rok s námi hráli finále. Takže to byl souboj dvou nejlepších mužstev té doby ze Západu a z Východu.
Já hrál tenkrát s Joem Sakikem a Alexem Tanguayem v trojici, která dávala hodně gólů. A jejich řada s Petrem Sýkorou a Jasonem Arnottem, to byl vynikající útok. Naše lajny na sebe nastupovaly dost často, hráli jsme proti sobě hodně. Rivalita tam samozřejmě byla. S Patrikem to byla jejich nejproduktivnější formace, takže my jsme se hlavně snažili je limitovat, aby nedávali tolik gólů. A oni zase nás. Patrik hrál tuším levé křídlo, já pravé, takže jsme se museli hodně potkávat. Snažili jsme se vlastně vymazat navzájem.
Byla to hrozně zajímavá série, naprosto vyrovnaná. Pamatuju si, že Devils vedli 3:2 na zápasy a šestý duel se hrál v New Jersey, takže nás tam už mohli dodělat. Nestalo se a my jsme dohráli v sedmém zápase finále. Devils byli dva roky po sobě ve finále, což je hrozně těžké dotáhnout to až tak daleko.
Více k tématu: [Jágr slaví 46. A je v tom i žal]
Ještě větší postavou hokejových dějin je bezesporu Jaromír Jágr, který teď odešel z Calgary domů do Kladna. Má za sebou je neskutečnou kariéru. Jediný útočník, který toho dosáhl víc než on, byl Wayne Gretzky. Jágrova čísla v NHL by byla ještě mnohem lepší, kdyby nestrávil tři roky v Rusku v KHL. Udělal přes 1900 bodů, to je něco fantastického. Vůbec nevím, jestli se tomu nějaký další Čech bude schopen byť jenom přiblížit. Jestli je to vůbec možné, protože to jsou neuvěřitelná čísla.
Jakmile Jarda skončí, ani bych se nedivil, kdyby ho hned příští rok dali do Síně slávy, i bez té čekací lhůty, protože být druhý za Gretzkym a před hráči jako Mark Messier, Gordie Howe... Totální legenda.
Džegra si samozřejmě dobře pamatuju z Nagana. V té době už měl dva Stanley Cupy s Pittsburghem a vyhrál Art Ross Trophy. Získali jsme tam zlato hlavně týmovým výkonem a díky skvělému Dominiku Haškovi, ale Jágr tam byl vedle Hašana největší persona a táhl mužstvo. Měl nejlepší sezony v NHL ze všech hráčů a přenesl to i na olympiádu.

Jeho kariéra v NHL mluví sama za sebe, k tomu asi není třeba dodávat žádná další superlativa. I po návratu z KHL vystřídal hodně klubů a všude se mu dařilo. Až teď v Calgary to nebylo ono, nehrál tolik minut, jak byl zvyklý, ale kdo taky hraje profesionálně hokej ve 45 letech na špičkové úrovni? To už je dne v době, kdy se v NHL sází na mládí, neuvěřitelná věc.
A jestli se do NHL ještě může vrátit? Všichni bychom mu to určitě přáli, už jen proto, že mu chybí jen 35 zápasů, aby překonal Gordieho Howea a stal se rekordmanem v počtu startů v NHL.
Musel by chytit neskutečnou formu v Česku za Kladno nebo za nějaký extraligový mančaft. Spíš si myslím, že už je to méně pravděpodobné, že ta NHL je už asi uzavřená. Ale člověk nikdy neví. Může čapnout formu a ještě třeba přijít pomoct Calgary v play off. Ukončenou smlouvu tam nemá... Ale spíš mi přijde, že to dohraje v Evropě.
I tak je to ale obdivuhodné. Možná to není ideální konec. Ale kolika hráčům se poštěstí, že vyhraje Stanley Cup a hned potom skončí, jako to třeba u nás v Coloradu zažil obránce Ray Bouqrque? Takových hokejistů je strašně málo. Ve finále se kluby nedívají, co hráč má za sebou, ale co je schopen odvést teď. A věk se nedá zastavit.
Po Patrikovi Eliášovi bude samozřejmě na řadě právě Jaromír Jágr, který se určitě stane dalším Čechem s vyvěšeným číslem u stropu haly v Pittsburghu. A když přemýšlím o tom, kdo by se mohl takové pocty dočkat po něm...
Z té mladší generace by to mohl být třeba David Pastrňák, ale musí to hlavně být podložené tím, že ten hráč dlouho zůstane v jednom klubu. Jakub Voráček ve Philadelphii by se toho taky mohl dočkat. Tihle dva mají kariéry rozjeté výborně, jsou to vynikající hráči. Ale všechno je to podmíněné tím, že by nadále zůstali dlouho v jednom klubu. Což se v dnešní NHL zase tak často nestává.

V letošní sezoně nepřestává udivovat tým Vegas Golden Knights. Jako nováček láme rekordy, vládne Západní konferenci, to je parádní start. Mají výborně poskládané mužstvo; aniž by měli nějaké hvězdy snad kromě brankáře Fleuryho nebo Jamese Neala. Ale loňský rozšiřovací draft byl pro ně hodně výhodný, poskládali to skvěle.
Nemohli získat hráče z prvních formací, ale je vidět, že když složíte dobře tým třeba z hráčů ze třetích lajn, kteří normálně nehráli přesilovky, najednou jsou schopní je taky hrát. Ve Vegas je fantastická atmosféra, to jim taky pomáhá - hodně vyhrávají doma. Bude nesmírně zajímavé sledovat, jak si povedou v play off.