Makarov získal v dresu s nápisem CCCP dvě zlata z juniorského mistrovství světa, osm titulů mistra světa IIHF, dvě olympijské zlaté medaile (1984 a 1988) a v roce 1981 i vítězství na Canada Cupu.
Na pravém křídle měl hlavně ofenzivní úlohu, což bylo vidět i na gólech a asistencích. Devětkrát vyhrál bodování sovětské ligy, v 519 utkáních v ní celkem nasbíral 710 bodů. Na třech olympiádách měl po 22 utkáních na kontě 11 branek a 28 bodů a na třech Kanadských pohárech ze stejného počtu zápasů 16 gólů a 31 bodů. Na seniorských šampionátech si hned dvakrát (1983 a 1986) připsal v 10 startech 18 bodů.
"Když jsem hrál na mistrovství světa (1982) v Helsinkách, pamatuju si, jak před zápasem se Sovětským svazem Bobby Clarke, který chodil do haly dřív, zjistil, že gólman Vjačeslav Treťjak má příliš široké hokejky. Když jsme pak hráli přesilovku, nechal je u rozhodčích přeměřit a díky tomu jsme měli výhodu pět na tři. Místo, abychom ji využili, nám Makarov v tom dvojnásobném oslabení dal dva góly," vzpomínal Gretzky ve videošotu pro NHL.com.
"Jeho statistiky jsou prvotřídní, o tom není sporu. Ale pozoruhodný byl i jeho přechod do NHL. Přišel tam jako top hráč z Evropy a dokázal si to přenést i do nového prostředí a stylu. Ta stálost výkonů byla úžasná," popisoval jeho někdejší spoluhráč Larionov, jenž byl uveden do Síně slávy v roce 2008.
Čich na góly, balanc, výborné bruslení, držení puku, úchvatný přehled, techniku i střelu uplatnil Makarov už jako mazák i po vstupu do NHL. Když ho v roce 1989 tající komunistický režim v SSSR konečně uvolnil k zahraničnímu angažmá, připojil se ke Calgary Flames a jako nováček-veterán nasbíral v 80 utkáních 86 bodů. 25. února 1990 proti Edmonton Oilers stanovil nový rekord klubu v počtu bodů na zápas - nasbíral jich sedm za dva góly a pět asistencí. V sezoně dal 24 gólů a měl skvělou úspěšnost střelby 25,9 procenta. To celé vedlo k zisku Calder Trophy a vytvoření pravidla, že následně mohl tuto cenu pro nejlepšího nováčka dostat jen hokejista mladší 26 let (tzv. Makarovovo pravidlo).
"Byl to skvělý hráč. Byl schopný porazit soupeře sám o sobě. Projít přes pět hráčů a dát gól," vzpomínal o 13 let mladší Pavel Bure, rovněž pravé křídlo a hvězda NHL 90. let, jenž se dostal do Síně slávy v roce 2012.
Když si měli jeho někdejší spoluhráči vybrat, kdo z dnešních hokejistů se Makarovovi nejvíce podobá, zvolil Larionov Vladimira Tarasenka ze St. Louis Blues a Patricka Kanea z Chicago Blackhawks. A Gary Roberts, někdejší klubový kolega ruské legendy z Calgary, vybral Jaromíra Jágra.
"Ten má velké tělo a dokáže si pokrýt puk stejně, jako to uměl Makarov," řekl Roberts. "Hrál podobně. Kontroloval puk, uměl vystrčit velký (zadek) a snížit těžiště. A nešlo mu zvednout hokejku, abyste mu ho sebrali."
Makarov exceloval i přesto, že mu nešel na rozum tehdejší kanadský styl plný nahazování puků do rohu a dojíždění. I na užším zámořském ledě chtěl kličkovat a kombinovat. A dokázal to.
"Vždycky se na mě zlobil, když jsem nahodil puk. Přejel jsem červenou čáru a poslal to do jeho rohu. On se jen podíval a zavrtěl hlavou. Přijeli jsme na střídačku a on mi svou lámanou angličtinou řekl: 'Robs, proč to nahazuješ? Dej mi puk a jdi před branku.'" Výsledkem byl nárůst Robertsovy produktivity na téměř dvojnásobná čísla.
