"Kariéra letí strašně rychle a zážitky a emoce z národního týmu, to člověk jen tak nezažije. Když přijdete na zimák a vidíte fanoušky s vlajkama... Ten pocit nenahradíte," dodal.
Je tomu 12 let, kdy na mistrovství světa hrál poprvé. Jako nadějný mladík Canadiens přiletěl na turnaj do Rigy a třemi góly pomohl podceňovanému výběru kouče Aloise Hadamczika do finále - včetně toho nejdůležitějšího v semifinále proti Finsku.
Více k tématu: [Chytil se těší na přestavbu Rangers]
Od té doby chyběl na MS už jen dvakrát, v obou případech se s Montrealem dostal do finále Východní konference: v roce 2010, kdy Češi bez většiny posil z NHL senzačně získali zlato, a o čtyři roky později. Jindy byl vždy k mání a obvykle patřil k oporám. Žádné zdravotní lapálie, žádné výmluvy na únavu.
I letos, byť má v souladu se svou rolí v NHL spíš defenzivní úlohu, je jasným lídrem. Až je trochu s podivem, že ho trenéři neudělali kapitánem (přednost dostal Roman Červenka, jenž byl u týmu dřív).
Plekanec ale 'céčko' na dresu neřeší, nedělal to nikdy. Ani před čtyřmi lety, kdy byl kapitánem olympijského týmu v Soči.
Důležitější je pro něj možnost bojovat za národní barvy, za státní znak na hrudi. "Pocit, že vám fandí celá republika, bych přál každému. Je to mrazení v zádech. O tom nároďák je," prohlásil.
Že je srdcař jako málokdo, dokládá i fakt, že na šampionát přiletěl bez smlouvy. V situaci, v níž mnoho dnešních hráčů NHL váhá a někteří kvůli tomu v obavách ze zranění pozvánky odmítají.
Centr, jemuž bude v říjnu 36 let, strávil 14 let v Montrealu. V červenci mu vyprší dvouletý kontrakt a po otevření trhu bude řešit budoucnost.
