V sezoně 2018-19 vám NHL.com/cs přináší každé pondělí pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa. V tomto díle se zamýšlíme nad důležitostí kontinuity v současné podobě ligy.
Kontinuita motorem. Rekordy nepatří jen historii
Tep NHL: Současné hvězdy by nemohly zářit bez krve, potu a slz předchozích generací
Autor
Marek Burkert (Právo) / NHL.com/cs
Od roku 1917 je NHL nepřetržitým tokem gólů, bodů a velkých příběhů. Jak dokázaly předchozí týdny, je vědomí kontinuity motorem i pro současné hráče. Bez možnosti překonávat rekordy a navazovat na velká jména historie by liga zdaleka neměla takovou podmanivost.
Před pár dny se Alex Ovechkin stal nejproduktivnějším Rusem v NHL, když přeskočil celkový výkon svého někdejšího spoluhráče z Washington Capitals Sergeie Fedorova, někdejší eso Detroit Red Wings a prvního Evropana, který kdy získal Hart Trophy (v roce 1994).
Od té doby nejprestižnější ocenění za výkony v základní části přebírali evropští hráči hned devětkrát. Z toho dvakrát Dominik Hašek, jednou Jaromír Jágr a třikrát Ovechkin... Jehož stopa v zámořských hokejových dějinách je tak výrazná právě i díky Fedorovovi.
Více k tématu: [Jágr a spol. chválí Ovechkina\]
Dětské snění o působení v NHL se náhle stalo reálnějším, když na začátku 90. letech přistál za oceánem kontingent hráčů, kteří byli v Severní Americe dlouhá léta považováni za vyslance z 'Říše zla'.
Byli to právě borci jako Fedorov, co Ovechkinovi, Evgeni Malkinovi, ale třeba i Nikitovi Kucherovovi prošlápli cestičku. Rusové v NHL už dávno nejsou atrakcí ani terčem pro ty, kterým rétorika 80. let uvízla pod kůží.
"Dát tady za mořem pár gólů bylo mým cílem. Příklady vždycky táhnou a zahrát si s někým, jako je Sergei, bylo ohromně inspirativní," netajil se Ovechkin, který s Fedorovem ve Washingtonu působil v letech 2008-09 a nazval ho dokonce svým hokejovým otcem.
Ovechkin překonal Fedorova a je nejlepším Rusem
Pro každý národ, který patří do rodiny NHL, je kontinuita naprostou nezbytností. Celá generace českých hokejistů připomíná fascinaci Jágrem, který s nezbytnou dekou dlouhých černých vlasů svištěl v 90. letech mezi pittsburskými mantinely. I když legendární hráč s číslem 68 tyhle lichotky neslýchává úplně rád.
"Já tím nijak nežiju, abych se ohlížel... Že něco bylo, to momentálně vůbec nikoho nezajímá. Možná pro sebe si vzpomenu, že jsem třeba někomu udělal radost, nebo že šel člověk správnou cestou při tom, co dělal," tvrdí Jágr, jehož aura přesto ovlivnila desítky hráčů, kteří se z českého prostředí uchytili v NHL.
Že mezi ně patří třeba i Jakub Voráček z Kladna, který prožil ve Philadelphia Flyers Jágrovu comebackovou sezonu 2011-12, asi není třeba připomínat. I když jsou výkony nejproduktivnějšího Evropana v dějinách NHL pro jeho krajany vzdálené světelné roky, stále jsou k překonání i jiné mety.
"Když jsem udělal 600. bod v lize, tak jsem věděl, jací hráči byli okolo mě, protože jsem sledoval statistiku. Ale abych na to úplně koukal a říkal si: Toho musím předhonit, to zase ne," usmívá se Voráček. "Dokud jste mi neřekli, že jsem přeskočil Tomáše Plekance, tak jsem to nevěděl..."
Více k tématu: [Mezi kruhy: Jakub Voráček\]
Pro slovenské hokejisty byly klíčové průkopnické role Stana Mikity a později Petera Šťastného, který po pádu komunismu cítil zodpovědnost za stav hokeje v rodné vlasti a pomáhal mu dostat se na pozice, které si v mezinárodním měřítku zasloužil.
Švédové se zase nepřestanou klanět odvážnému Borje Salmingovi, který do NHL naskočil v době, kdy byla patrně nejnásilnější v celé své historii. Legenda Toronto Maple Leafs ale v 70. letech předvedla svůj talent a ještě se o sebe dokázala na ledě postarat sama i v rohovnických ohledech.
Salmingův masivní vliv na popularitu v NHL ve Švédsku potvrzovali jeho následníci v čele s Nicklasem Lidstromem, držitelem sedmi Norris Trophy. Tu po něm získali ještě Erik Karlsson a Victor Hedman. Ti zase jako svůj sportovní a životní vzor ctili Lidstroma... I proto produkuje švédská škola dodnes tolik skvělých beků a její národní tým by dohromady postavil dost možná nejlepší obranu na světě.
Rivalové z Finska se prozměnu klaní Jarimu Kurrimu, jehož jméno je spojeno s nejslavnějším obdobím Edmonton Oilers. Na kanonádu finského spoluhráče Waynea Gretzkyho posléze navázal další velký seveřan Teemu Selanne.
Kontinuita je slovníkově definována jako nepřetržité plynutí, či vědomí souvislosti. Moderní NHL by neměla tak pevné základy bez přičinění předchozích generací.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Ve filmu Gangy New Yorku s Leonardem DiCapriem a Danielem Day-Lewisem připomíná režisér Martin Scorsese drsné časy, ve kterých se tavila současná podoba Ameriky. A také hokejové kluby za svou momentální kondici vděčí lidem, kteří pro ně během v uplynulých desetiletí obětovali krev, pot a slzy.
Když Sidney Crosby překonal v počtu zápasů současného majitele Pittsburgh Penguins Maria Lemieuxe, byla to událost pro celou NHL. Klubovou mytologii ale ctí i všech zbylých třicet klubů ligy, i když v případě Vegas Golden Knights se zatím jen rodí.
Co by byli Buffalo Sabres bez odkazu Gilberta Perreaulta? St. Louis Blues bez příspěvku Bernieho Federka? Nebo Colorado Avalanche bez Milana Hejduka, jediného hráče, který v klubu sídlícím v Denveru odehrál přes 1000 zápasů?
"Nikdy jsem se těmi statistikami zase tolik nezabýval. Já jsem měl dobrou kariéru, 14 let v NHL, přes tisíc zápasů. Myslím, že většina hráčů hraje hlavně proto, že se snaží se být především platná svému mužstvu," dokládá Hejduk.
Kontinuita jde ale v NHL ruku v ruce s tradicí. Velké skutky minulosti jsou připomínány, aby v budoucnu mohly být překonány. I když jsou třeba následovníci dnešních hvězd zatím ještě dětmi.
