jagr white

Tou dobou ještě existoval společný Československý stát. V Iráku byla zahájena válka v Zálivu za osvobození Kuvajtu. Grungeová kapela Nirvana vydala Nevermind, jedno z nejzásadnějších alb v dějinách rockové hudby. V Německu byla ukončena výroba Trabantu. Ukrajina vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu. Vznikla Visegrádská trojka (dnes čtyřka)...

A Jaromír Jágr dal svůj první hattrick v NHL.

V sobotu 2. února 1991 nastřílel český mladík s číslem 68 tři góly do sítě Boston Bruins a pomohl tak svému celku Pittsburgh Penguins k výhře 6:2. Odnesl to bostonský brankář Norm Foster, který chytal svůj vůbec první zápas v NHL.

Přitom byl draftovaný Bostonem už v roce 1983, ale debutu v NHL se dočkal až v únoru 1991. Právě v zápase proti Penguins, ve kterém mu Jaromír Jágr nastřílel tři góly.

jagr_draft_edited

"Reggie Lemelin měl špatná záda a Andy Moog pochroumané koleno a nebylo jasné, že bude moct chytat. Takže mě ve čtvrtek ráno povolali z farmy, v pátek jsem odjel do Bostonu a odtamtud odletěl do Pittsburghu. Andy Moog byl pořád nejistý, takže se nevědělo, kdo bude chytat. A 15 minut před zápasem mi kouč Mike Milbury řekl: Jdeš do toho!" vypráví Foster pro NHL.com/cs.

"Vlastně mi pomohlo, že jsem se to dozvěděl takhle těsně před zápasem. Ani jsem neměl čas být nervózní."

Při vzpomínání na první velký počin kariéry české legendy jsme oslovili tehdejší pamětníky, kteří byli u toho. Foster se snažil Jágra zastavit, na druhé straně mu naopak pomáhali mimo jiné obránci Paul Coffey a Larry Murphy i útočníci Phil Bourque, Bob Errey a Jiří Hrdina.

Ti všichni se zúčastnili velké vzpomínkové debaty NHL.com/cs.

Videoklasika: Jágrův premiérový hattrick v NHL

Foster: "Mám kamaráda, který nechal v létě (1991) vyrobit tři lahve vína jako memento, na etiketě bylo napsáno 'Gratulace Normu Fosterovi k prvnímu zápasu v NHL, 2. února 1991'. A já je pořád mám doma v kredenci. Spíš než na pití jsou tam na památku. A vždycky, když tu skříňku otevřu, tak si na to vzpomenu. Už je to přes třicet let... Čas opravdu letí."

Errey: "Jo, to jo teda. Stárneme. Ale pořád máme co do činění s hokejem. A to je fajn."

Bourque: "Život běží tak rychle a člověk si ani neuvědomí, kolik se toho za tu dobu stalo. Když se zastavíte a zamyslíte se, co se mezitím všechno stalo ve vašem životě... Tehdy mi bylo 28 let. Pro někoho jako jsem já se od té doby tolik změnilo. Prošel jsem si manželstvím, mám děti, stalo se tolik věcí v mojí kariéře i v životě. A on tehdy přišel do NHL jako osmnáctiletý kluk... Když jsem to slyšel, že je to už tak dávno, tak jsem se zastavil a zamyslel se, že to snad není možné, že už je to tak dlouho, co jsme tehdy společně řádili v NHL."

Foster: "Když na to vzpomínám, nepřijde mi, že by to bylo až tak dávno. Ale pak si uvědomím, že hala Igloo už neexistuje, že už (v Pittsburghu) dávno mají nový stadion. Nemůžeme žít ze vzpomínek. Žiju teď a tady a je potřeba jít pořád dopředu."

Hrdina: "Já díky pozici skauta Dallas Stars jsem vlastně v dennodenním kontaktu s NHL a občas tam v nějakém zápase Pittsburghu probleskne, že jsem kromě (Sidney) Crosbyho a dalších třech hráčů byl jediným, kdo dal dva góly v sedmém zápase play off - bylo to proti New Jersey a jeden byl vítězný. Takže občas takhle něco vyběhne. Ale že bych si sedl doma a přemýšlel o 30 let starých věcech, to už nehrozí."

Coffey: "Já říkám, že statistiky jsou dobré, jen pokud jste měli hodně bodů. A vzpomínat je dobré jen, pokud to byly pěkné vzpomínky. Zrovna tohle je ovšem hodně dobrá vzpomínka."

"Jaromír to měl podobné jako Mario. Ani to nevypadalo, že by kmital nohama, ale přesto jezdil rychle."

- Bob Errey

Góly, jejichž součet vedl k prvnímu hattricku, měly pro Jágra v NHL číslo 14, 15 a 16. Dva dal v přesilovkách: tím prvním otevřel skóre v 10. minutě zápasu, druhým zvyšoval po sedmi minutách druhé třetiny na 3:0. A ten poslední dal už na 6:2 po samostatném úniku osm minut před koncem třetí části.

Foster: "Já si na to pamatuju. První dva byly právě z přesilovek. A ten hattrick dokončil v brejku. Vzpomínám si, že mi naznačil střelu, čímž vás útočník zamrazí na místě, pak mě rozhýbal a bekhendem mi to šoupnul nahoru. S profi hokejem jsem skončil v roce 1995, ale sranda je, že když si teď jdu zahrát jako obránce a dostanu sám před brankáře, tak dělám přesně tohle. Řekl jsem si: Jágr dal tolik gólů, že na tom asi něco bude. Takže já to budu zkoušet dělat jako on. Naznačit střelu, hodit si puk do bekhendu a poslat ho pod břevno."

jagr2

Hrdina: "Nedávno jsem se na ten hattrick podíval na youtube a zjistil jsem, že jsem byl u všech tří Jardových gólů. Že jsme hráli s Philem Bourquem na jedné lajně. První byl v přesilovce s Mariem, nahrával jsem (Larrymu Murphymu) na modrou čáru, on střílel a tam byla nějaká teč od Džegra. Když jsem si to pustil, tak jsem si to matně vybavil."

Coffey: "Já si pamatuju, že jsem Jaromírovi na ty dva góly nahrál. Takhle se přece člověk stane produktivním hráčem se spoustou bodů, ne? Když přihrajete puk těm nejlepším. S ním a se 66 (Mario Lemieuxem) se hrálo úžasně."

Foster: "Pro mě bylo pozitivní, že jsme s nimi hráli hned druhý den znovu. V neděli odpoledne v (Boston) Garden - a tam jsme vyhráli (6:3). Takže jsem si proti Pittsburghu připsal svou první prohru, ale také svou první výhru. No a oni nakonec získali Stanley Cup. Takže to byl celkem dobrý tým na moje rozehřátí v lize, ne?"

"Jágr měl zadek snad z Toronta až k Pittsburghu."

- Paul Coffey

Errey: "Já si na to až tak podrobně nepamatuju, ale taky jsem to viděl nedávno na Youtube, tam jsem si prohlédl ty tři Jágrovy góly. A u toho jsem si zase připomněl, jak byl tehdy mladý a jak moc byl do hokeje nadšený. I to, jak vyskočil do vzduchu po tom třetím gólu. Ta jeho rychlost... On si to dneska už moc nikdo neuvědomuje, ale tehdy byl k tomu všemu strašně rychlý. Když se řekne Jágr, tak si člověk vybaví tu jeho sílu, velký zadek a to, jak si dovedl pokrýt puk. Ale když se takhle podívám do zpětného zrcátka, tak se mi vybaví, jak byl i rychlý a jak velké dělal kroky. Hovoří se hodně o Mariovi (Lemieuxovi), jak dělal dlouhé kroky - že na jeden jeho krok na bruslích potřeboval normální hráč udělat dva. Ale Jaromír to měl podobné. Ani to nevypadalo, že by tak kmital nohama, ale přesto jezdil rychle."

Hrdina: "To bylo vidět u toho jeho třetího gólu, kdy mu Paul Coffey poslal nádhernou nahrávku do jízdy a on udělal ty svoje tři čtyři dlouhé kroky a v tu ránu byl pryč od obránce. Krásný bekhendový blafák a krásný gól. Tihle velcí kluci typu Maria nebo Džegra prostě tu rychlost mají. Mario taky nevypadal, že je nějaký rychlý. Ale tím fyziognomem, velkou postavou na ledě proti těm malým urputným hráčům, kteří kmitají nohama, moc nevypadají, ale tu rychlost mají. Mario jí měl taky - když si třeba vzpomenu jak udělal ty obránce ve finále Stanley Cupu (1990) s Minnesotou. Ti velcí kluci mají trošku problém ten start z místa, ten první krok dva. Ale když pak ten krok natáhnou, tak je to krásně ladné bruslení."

Foster: "Já když si na ten zápas vzpomenu, tak se mi vybaví hlavně ta jejich přesilovka, ve které dal Jágr dva góly. Vždyť oni tam měli Kevina Stevense, Maria (Lemieuxe), Jágra, (Paula) Coffeyho a Larryho Murphyho. Jak dokázali kombinovat i zakončovat, to bylo něco úžasného. Já jsem se na nikoho sólo nesoustředil, protože jakmile se začnete starat o tohohle kluka, tak vám tam šoupne gól někdo jiný. Jediné, na co jsem si dával pozor, byla ale právě ta přesilovka, při které se Mario schovával za brankou. On byl pravák, takže se mě snažili vždycky nalákat na levou stranu branky. A koutkem oka jsem viděl, že tam má hokejku a čeká na přihrávku. Jakmile ji dostal, stáhl si to těma dlouhýma rukama za branku, odkud se snažil poslat puk na volného hráče mezi kruhy. On byl pravděpodobně nejlepší hráč vůbec."

"Trenér Bob Johnson byl pro něj jako druhý táta."

- Larry Murphy

Po třetím Jágrově gólu se Phil Bourque sehnul do branky pro puk a přivezl ho pro Jágra na střídačku. Na památku, jak se to dělává.

Bourque: "Fakt? To si už ani nepamatuju. Já jsem totiž sbíral puky po hattricích tolika hráčům. Tenkrát jsme měli opravdu dobrý mančaft, byla tam spousta kluků, kteří dávali tři góly za zápas. Vždyť jsme měli v kádru asi osm členů Síně slávy, takže hattricků byla v těch dvou letech 1991 a 1992 spousta. To už se člověk pak něco nasbírá. Asi se ho zeptám, jestli ho ještě má a kam si ho vystavil. A běda, jestli ho někde zašantročil!"

jagr upclose 97

Jágr přišel do Pittsburghu na podzim 1990 jako pětka draftu v tom samém roce a hned se usídlil v prvním týmu. Spoluhráči zírali na jeho dlouhé vlasy, vysmátý obličej a zprvu možná nevěděli, co si mají o mladém drzounkovi odněkud z Československa myslet. Co ale bylo od začátku jasné, že tohle je originál s obrovským potenciálem.

Coffey: "V NHL už tou dobou nějací Evropané byli, ale skauting neměly kluby tak precizní jako dnes. Vybavuju si, že když Jaromír přišel do přípravného kempu a trénoval s tou polovinou, kde jsem byl i já, tak jsem říkal (tehdejšímu generálnímu manažerovi Penguins) Craigu Patrickovi: Jak jsi ho našel? A on mi odpověděl, že ho sledoval už před pár lety na mistrovství světa (juniorů). A že šel až pátý na řadu? Vím, že na draftu byla tehdy spousta skvělých hráčů, ale on z nich byl nejlepší. Takže jsme měli štěstí a Craig si zaslouži pochvalu, že si ho vybral."

Errey: "Mně na něm jako první věc zaujalo, že držel hokejku jinak než ostatní hráči. Měl ruce docela dole, držel hokejku hodně dole, měl velkou helmu... Všechno, co dělal, bylo trochu jiné. Nebyla to prostě norma. Jak držel hokejku, jak vypadal na ledě, jak mu vlály dlouhé vlasy na zádech..."

Murphy: "Já si vybavím hlavně si ten obrovský talent. A taky, jak se postupně adaptoval. Když jsem přišel do Pittsburghu, tak si pořád ještě zvykal na život v Americe. Ale měl štěstí, že nás trénoval Bob Johnson. Ten byl pro něj něco jako druhý táta. Byly tam časy, kdy byl Jaro rozhozený, bylo toho na něj moc. A Bob měl pro něj obrovské pochopení. Chápal jeho situaci, měl s ním velkou trpělivost. Myslím, že to hrálo velkou roli v tom, jak se Jaromír aklimatizoval. Ale bylo jasné, že s tím, co dovede na ledě, se z něj stane velký hokejista."

Coffey: "Já si pamatuju, že jsem z něj byl paf už jen kvůli tomu jeho velkému tělu. Tohle byl opravdu velikej kluk. Měl zadek snad (z Toronta) až k McKees Rocks (u Pittsburghu). I takhle mladý byl už pořádně velký a silný. A taky nezapomenu na ten jeho úsměv. Sice byl tehdy nesmělý, moc toho nenamluvil, ale vždycky vypadal šťastný, vždycky se smál. A to má dodnes. Díky tomu pořád vypadá tak mladě."

"Mario sedl na tři dny na kolo a hned první dva zápasy udělal pět bodů."

- Jiří Hrdina

K Jágrově aklimatizaci v Pittsburghu přispěl vedle kouče Johnsona velkou měrou právě Hrdina, jenž přišel 14. prosince 1990 po trejdu z Calgary Flames. Za sebou už víc než dvě sezony v Kanadě, v roce 1989 získal s Flames Stanley Cup. A osmnáctiletý junák tak měl rázem v kabině krajana, s nímž si mohl povídat v rodném jazyce a který mu pomohl cítit se v Severní Americe trochu jako doma.

Coffey: "Jo, jo. Na sto procent to hrozně pomohlo. Já a další kluci jsme se mohli snažit Jaromírovi v kabině pomáhat, jak jsme jen uměli, ale my jsme nemluvili jeho řečí. Já nikdy nehrál v Evropě, ale nedovedu si představit, že bych tam byl jediný Kanaďan a nikdo by tam nemluvil anglicky. Kdyby najednou přišel kluk z Kanady nebo z Ameriky, tak bych byl samozřejmě okamžitě šťastný. Příchod (Hrdiny) byl skvělý tah vedení. Craiga (Patricka) a určitě i Boba (Johnsona), který v tom hrál velkou roli."

Hrdina: "Já myslím, že zhruba 14 dní nebo tři neděle po mém příchodu se Jarda dostal do pohody. Tým nehrál moc dobře, ale potom začátkem ledna se vrátil Mario, sedl si na tři dny na kolo a hned první dva zápasy udělal asi pět bodů. A do toho týmu se vrátila pohoda. To pomohlo všem, i Džegrovi."

Coffey: "Jiří - říkali jsme mu George - byl hrozně pozitivní kluk. Hráči z Československa, které jsem v kariéře poznal, byli obvykle takoví tvrdohlaví, pracovití hokejisté. Ale Jiří byl jiný. On si hokej prostě užíval. Byl to dobrý centr a když bylo potřeba, tak i křídlo. Jágrovi hrozně pomohl. Je jasné, že když přijdete v 18 letech do ciziny, tak se vám stýská po domově. Tohle byl brilantní tah. Další důkaz, jak brilantní člověk byl Bob Johnson. Skvělý kouč, komunikativní chlap, ale tohle byl od něj parádní nápad - přivést (Hrdinu) za A coby šampiona, který vyhrál Stanley Cup, a za B jako pomoc pro Jaromíra."

Hrdina: "Já jsem mu pomohl spíš mimo led, že si měl s kým pokecat česky, že jsme měli takovou tu českou srandu. Pak se dostal do pohody a na těch výkonech to bylo cítit. A herně postupně rostl."

Bourque: "Určitě jste viděli, že tohle není jen tak nějaký hráč. Upřímně řeknu, že hráčů, kteří byli draftováni hodně vysoko, v prvním kole, ale pak v NHL nic moc nedokázali, bylo dost a dost. Když jsem viděl jeho výšku, sílu a pracovní návyky, tak jsem si říkal: Wow, tenhle kluk by MOHL být opravdu dobrý, ale stát se toho může ještě spousta. A on to dokázal. Jen proto, že byl vybrán v prvním kole, ještě nedostal nic zadarmo. On ale nikdy nepřestával makat. Měl nejlepší pracovní morálku ze všech. První na ledě, po tréninku zůstával na ledě 30, 40 minut a pracoval na různých dovednostech, pak se ještě přesunul na hodinu do posilovny. Člověk vidí ten talent, co má od boha, ale nevidí tu obrovskou práci. Až když tyhle dvě věci dáte dohromady, máte tu člena Síně slávy."

"Nebyl jsem extra talent, ale vždycky jsem tvrdě makal. A to on měl rád."

  • Phil Bourque

Coffey: "Je pravda, že takových jako on moc nebylo. Pořád dumal, jak se zlepšovat. Dbal na maličkosti. Vybavuju si, jak měl nějaké potíže s bruslemi a zašel s nimi za (kustodem) Stevie Latinem, že chce přebrousit. Ale tak, že jednu hranu chce mít výš než druhou. Stevie šel za mnou a brblal: 'Ten kluk se snad zbláznil! Já přece nedělám jednu hranu výš než druhou.' Ale Jágr to nějak měl zafixované, že takhle se asi brousí v Československu nebo co a že mu to pomáhá být na ledě stabilnější. Což pro mě znělo bláznivě. Tak jsem Steviemu Latinovi řekl: 'Víš co, Steve? Udělej to podle sebe, ale řekni mu, že jsi to udělal, jak chtěl on. Nehádej se s ním. Řekni, že to tak uděláš.' Jenomže Steve měl svou hrdost, věřil, že on brousí nejlíp na světě, takže se rozzlobil: 'V žádném případě!' Každopádně to je jen jedna historka na vykreslení toho, jaký byl Jaromír perfekcionista."

Errey: "Byl vybraný hodně vysoko, takže jsme o něm slyšeli. Ale než ho vidíte, tak nevíte, co očekávat. když jsem viděl, jak pracuje na své hře, jak se rychle zlepšoval, nebylo těžké pochopit, že z něj roste velký hráč."

Jagr_oldHattrick

Jágr dal nakonec v NHL hattricků 15, ten poslední 4. února 2015 za New Jersey Devils proti Philadelphia Flyers jako nejstarší hráč ligové historie - ve 42 letech a 322 dnech. Tříbranková představení mu pomohla k tomu, že v kariéře nastřílel celkem 766 gólů (3. v historii NHL) a nasbíral 1921 bodů (2. za Waynem Gretzkym).

V první sezoně ale ještě nebylo jasné, že z českého supertalentu vyroste tak obrovská superstar. Jágr byl v roce 1990 draftovaný 'až' jako číslo 5; před ním šli na řadu Owen Nolan, Petr Nedvěd, Keith Primeau a Mike Ricci. V prvních šesti zápasech nasbíral dva body, po 34 startech jich měl na kontě 12...

Errey: "Než se prosadil, tak to chvilku trvalo. Až teprve, když jsem viděl, jak jeho styl hry zapadá do stylu hry v Severní Americe a jak velký zápal v sobě má, tak jsem si uvědomil, že tohle může být velké eso. Viděl jsem spoustu hráčů přijít a odejít, vyletět a rychle spadnout. Spoustu talentovaných hráčů, kteří to nikdy nedokázali. Pokud nemáte hokej v srdci, tak se prostě nedokážete dostat na takovou úroveň. Ale on měl obrovskou vášeň a vůli, tvrdě pracoval a měl skvělou techniku. Trochu mi ho připomněl Sidney Crosby, když přišel sem do Pittsburghu. Ten na sobě taky ohromně pracoval. Všechno není jen od boha. Je to o tom, jaký máte zápal a jak dovede s tím svým talentem pracovat. A on tohle dokázal."

Hrdina: "Já si ho pamatuju už z toho roku 1989, kdy jsme měli s Calgary Flames kemp v Evropě a hráli jsme tady v Praze s československým nároďákem. Tehdy tam byla lajna Holík, Reichel, Jágr. A já si ho vybavuju už od té chvíle. To pokrytí puku, individuální práce s pukem, hokejka, střela, to všechno už bylo vidět. A když jsem přišel do Pittsburghu, tak už to bylo úplně evidentní. Jarda si šel za svým a od první chvíle bylo jasné, že to bude velký hráč."

Murphy: "Souhlasím. Jakmile jsem ho viděl, co všechno dovede s pukem v 18 letech, tak mi bylo jasné, že to je jen otázka času. Musel se jen v lize usadit, trochu posílit. Ale měl neskutečnou techniku a schopnost jak udržet puk, tak projít jeden na jednoho. Už jako takhle mladý byl na puku skvělý. Věděl jsem, že jakmile získá trochu víc zkušeností, bude z něj fantastický hráč."

Coffey: "Já bych dokonce řekl, že jsem to o něm věděl, jakmile jsem ho poprvé uviděl na ledě. Tím, jak bruslil, jak byl silný, jak dovedl háčkovat s pukem na pětníku a vymotat se od mantinelu... Na velkého chlapa měl fantastické ruce. A navíc byl soutěživý. Strašně soutěživý. Chtěl být nejlepší. Chtěl být jako Mario. A měl na to podobně velké tělo."

"Viděl jsem spoustu talentovaných hráčů, kteří to nedokázali. Ale on měl vášeň a vůli."

- Bob Errey

Jágr jako nováček nastupoval vedle slavného centra Bryana Trottiera často právě s Bourquem, Erreym či Hrdinou. V kabině i na ledě mu pomáhal také hvězdný zadák Coffey a samozřejmě i Lemieux, největší osobnost pittsburských dějin, šéf a kapitán mužstva, které se stalo dvojnásobným šampionem NHL. To všechno českému mladíkovi pomohlo k rychlému hokejovému růstu.

Bourque: "Já byl o deset let starší a v kabině seděl po mé pravici Troy Loney a hned vedle něj Jaromír. Jenže on nemluvil anglicky. Zkoušel jsem to, ale on z deseti slov, které jste mu řekli, rozuměl tak jedno. Tenhle malý blok tam byl vždycky. Ovšem já jsem nikdy nebyl nějaký extra talent, ale vždycky jsem tvrdě makal a to on měl rád. Ta cvičení, co jsme na ledě nebo v posilovně dělali navíc, když jsme si přidávali, jsme často dělali spolu. A na to nepotřebujete umět nutně anglicky, to byla mezinárodní hokejová řeč. Tlačili jsme se vzájemně dopředu. A v to myslím, že jsem mu možná pomohl, tou pracovní morálkou, tím, jaký jsem měl hlad se zlepšovat."

Errey: "Já jsem hrál ve třetí lajně s ním a s Bryanem Trottierem. Věděl, že nepůjde hned k Mariovi do prvního útoku, že si to musí zasloužit. Ale abych se něco učil já od něj? To nevím, to asi ne - on byl na jiném levelu. Já byl jen tvrdě pracující kluk, který každý den makal, aby si udržel místo v sestavě. A on byl hráčem, který byl na cestě do Síně slávy. Když se nad tím zamyslím, tak bylo vlastně ohromné, kolik budoucích členů Síně slávy se v tom mužstvu tehdy sešlo: Mario, Ron Francis, Trots, Paul Coffey, Mark Recchi, Joey Mullen, Larry..."

Murphy: "Měli jsme tehdy skvělý tým. A myslím, že to pomohlo i Jagsovi. S tolika dobrými ofenzivními hráči bylo jasné, že budeme hrát útočně laděný hokej, že budeme často na puku. To mu prospělo stejně jako to, že si mohl třeba na přesilovce zahrát s Mariem a dalšími skvělými hokejisty. On hrál velice chytrý hokej a dokázal toho využít. Bob Johnson mu dal hodně času na ledě, posílal ho do ofenzivních situací. A on z toho postupně dokázal víc a víc těžit."

Jagr_Hrdina

Na konci sezony 1990-91, kdy Penguins získali svůj první Stanley Cup, už bylo jasné, že Jágr patří k jedné z jejich hvězd. A o rok později, kdy titul obhájili, už se vedle Lemieuxe a Francise zařadil k těm největším. K těm, které sami od sebe dovedou rozhodnout o osudu zápasu i třeba celé série play off.

Právě tato schopnost je často oblíbenou vzpomínkou Erreyho, Murphyho i Bourquea na Jágra v tehdejším Pittsburghu.

Errey: "Pamatuju si finále v roce 1991 proti Minnesota North Stars. Na to rád vzpomínám, protože jsem byl v útoku s Trottierrem a s Jágrem a každý z nás hrál jiným stylem, přičemž jsme se skvěle doplňovali. Já se motal před brankou, Jágr kontroloval puk a Trottier byl tahoun, prostě šampion. Ten to měl v krvi, měl srdce šampiona. Já si to s nimi strašně užíval. A ten další rok, kdy dal Jaromír ten svůj slavný gól ve finále Chicagu, z něj už byl hokejista, který dovede rozhodovat zápasy. Dovedl rozhodovat a kontrolovat hru."

Murphy: "Tohle mi taky utkvělo. Nemám jeden konkrétní moment, který bych si vybavil, ale hned mě napadnou ty jeho akce, jak přecházel beky jeden na jednoho a skóroval. Dokázal dávat důležité góly a dokázal se prosadit sám, vlastně z ničeho. Dokázal projít celou obranou a zakončit. Měl tu schopnost vzít to všechno na sebe."

"Sérii s Rangers kompletně ovládl. Tam vstoupil do jiné atmosféry."

- Phil Bourque

Bourque: "Jedna věc, která mě hned napadne, je série s New York Rangers v play off 1992. Adam Graves tam sekerou zlomil Mariovi Lemieuxovi ruku, další budoucí člen Síně slávy Joey Mullen v tom samém zápase nedohrál a byl pak zraněný. A v tu chvíli si vybavuju, jak Jaromír Jágr vstoupil do jiné atmosféry. Do jiné sluneční soustavy. Kompletně ovládl tuhle sérii a pokračoval skvěle v celém play off. Tam jsem ho viděl poprvé dominovat, dávat góly, u kterých se vám chtělo smát, jak si z obránců dělal trhací kalendář. Dobrý byl už v roce 1991, ale tehdy v play off 1992 se podle mě posunul mezi superhvězdy a na tomhle levelu už zůstal."

Hrdina: "Co se týče oblíbených vzpomínek, tak na ledě toho bylo hodně. Ale já mám pořád nejradši tu historku během oslav, už nevím jestli toho prvního, nebo druhého Stanley Cupu. Tam jsme skončili u Maria na baráku v bazénu se Stanley Cupem, který jsme potom nemohli vymáčet, protože jak je dutý a nalil se vodou, tak to nebyla sranda. A druhý den když ho přinesli do kabiny, tak byla jednak trochu pomuchlaná ta čepice nahoře a od toho chloru byl celý černý. Takže se musel odvézt do nějakého místního klenotnictví, kde nám ho vycídili. Ale když byl v kabině rozebraný a neměl dno, tak to je ta historka, kdy jsme se s Jardou vevnitř do poháru podepsali."

Jaromir_Jagr_24013366369692

33 let po svém prvním hattricku Jágr stále ještě hraje profesionální hokej. Už ne v NHL, odkud odešel během sezony 2017-18 jako hráč Calgary Flames po celkem 1733 zápasech, což je až do doby, než ho překoná Patrick Marleau ze San Jose Sharks třetí nejvyšší počet za Gordiem Howem (1767) a Markem Messierem (1756). Aktuálně se kladenský odchovanec snaží pomoct týmu ze svého rodného města, jehož se stal majitelem, k postupu zpět do české extraligy. Vedle Howea je však jediným hokejistou, který mezi dospělými zasáhl do pěti různých dekád. 15. února přitom oslaví 49. narozeniny.

Coffey: "Všichni v sobě máme tu touhu dál hrát. I já mám pocit, že bych ještě mohl, ale jen než vjedu na led a udělám první kolečko s klukama z naší pivní ligy. Mentálně jsme v tom stavu ještě pořád, ale tělesně už ne. Ale Jágr je hříčka přírody. Velký, silný chlap, který má pořád ještě rychlé ruce a všechny dovednosti. A taky se ohromně udržuje. Já když ještě hrál a viděl bývalé hokejisty, tak jsem si říkal: Jak mohli takhle sejít? Ztratit kondici? Rok po skončení jsem se podíval do zrcadla a docvaklo mi to: Aha!"

Errey: "Já když končil, tak jsem toho měl dost. 15, 16 let, to už mi stačilo, moje tělo už bylo dost polámané na to, abych mohl ještě dál hrát. Nedovedu si představit, že bych hrál skoro do padesáti jako Jágr, nebo (quarterback amerického fotbalu) Tom Brady, kterého jsem viděl teď hrát v televizi. Já si myslím, že už i já jsem hrál docela dlouho. Ale s nimi se tedy měřit nemohu."

"Já když viděl bývalé hokejisty, říkal jsem si: Jak mohli takhle sejít? Rok po kariéře jsem se podíval do zrcadla a docvaklo mi to: Aha!"

- Paul Coffey

Coffey: "Lidi si neuvědomují, jak těžké je být profesionálním sportovcem. Neustále všechno podřizovat výkonnosti, neustále být v tělesné kondici. Jaromír tam (v Česku) nehraje jen tak nějakou céčkovou ligu, ale špičkovou soutěž mužů. Jasně, že už tak rychle nebruslí, že nemá tak tvrdou střelu jako dřív. Ale v hlavě to pořád má. To je jako Mario na začátku kariéry a Mario na konci - to byl fenomenální hráč tehdy i potom, ale vlastně úplně jiný. Jako by to byli dva různí hokejisté. A podobně je to s Jágrem."

Bourque: "On měl štěstí, že během kariéry neměl žádná velká zranění, ramena, lokty, záda... Jasně, vím, že měl sem tam potíže s třísly a přitahovačem stehna, ale celkem může každý den klepat na dřevo, jaké měl štěstí co se týče zranění. Když si vezmu, jak jsem se cítil já ve 38, kdy jsem končil kariéru a vidím, že on hraje ještě v o 10 nebo 12 let starším věku, tak je to těžko představitelné. Ale na druhou stranu vím, jak tvrdě maká v posilovně i na ledě a jakou má životosprávu. Když přišel do Pittsburghu Paul Coffey, tak skutečně změnil celou kulturu toho, jak jsme pracovali na fyzičce a starali se o svoje těla. A Jags to posunul ještě na vyšší úroveň."

Murphy: "Co jsem tak sledoval s postupem času, tak se naučil být velký profesionál v tom, jak se připravuje a jak se o sebe stará. Uvědomil si, co potřebuje, naučil se znát své tělo a co všechno potřebuje, aby zůstal velkým hráčem. Všechno podřídil hokeji."

Bourque: "Důležitá je při tom jedna věc, a to nemyslím nijak špatně: Jags nemá rodinu a děti. Nemá, co by ho rozptylovalo od toho, co dělá nejradši na světě. Nechci říct, že život stojí v cestě, to by neznělo dobře. Ale když založíte rodinu, máte děti a všechny tyhle další povinnosti a odpovědnost, tak vás to trochu odvádí od toho, abyste všechnu pozornost zaměřili jen a jen na hokej. A Jags vzhledem k tomu životnímu stylu, který si vybral, může dát všechno hokeji. Tomu, aby dál hrál až do těch 50 let."

"Jsem rád, že jsem byl loni v Česku a že ještě jsem Jágra viděl hrát."

- Phil Bourque

Jagr_Parallax1

Jágr se postupně oklepal, překonal jazykovou bariéru a s mnoha pittsburskými spoluhráči uzavřel přátelství, která vydržela dodnes. S některými se dokonce občas vídá i osobně. A nejde jen o krajana Hrdinu.

Bourque: "Víte, že jsem loni přiletěl za ním do Prahy a byl jsem za ním na Kladně? V NHL jsme měli týden volna a pro Penguins to přišlo hned po pauze pro All-Star Game, takže dohromady jsme měli nějakých devět dní přestávku. S přítelkyní jsme byli na našem posledním zápase před pauzou ve Philadelphii a druhé ráno jsme chytili let z Philadelphie do Paříže. Tam jsme strávili noc a další ráno jsme letěli z Paříže do Prahy. Dal jsem vědět Jaromírovi, že chci přijet a vidět ho hrát. Protože jsem si říkal, že to je neskutečné, že ještě neskončil. On odpověděl: 'Super, zařídím ti lístky, tady je hotel, ve kterém budeš mít pokoj.' A když jsme přistáli, tak i když měl ten let zpoždění, on nám poslal člověka s autem, který nás odvezl do hotelu a tam na nás počkal. Jen jsme hodili tašky do pokoje, vyčistili si zuby a jeli jsme na zápas. Zařídil nám sedadla ve VIP sekci, viděli jsme ten zápas, hned po něm za námi přišel a v zákulisí jsme pak strávili asi hodinu povídáním a vzpomínáním."

Errey: "Já v Praze nikdy nebyl. Chystali jsme se do světa, ale do toho vlezla pandemie. Určitě se tam musím podívat!"

Bourque: "Tak to možná pojedeme spolu. Já bych se chtěl do Prahy zase někdy vrátit. Je to jedno z nejkrásnějších měst, jaké jsem kdy viděl. Ale teď jsem rád, že jsem aspoň před tím, než se omezilo cestování, ten výlet do Prahy za Jaromírem realizoval, že jsem ho viděl hrát."

Jágr nakonec odehrál za Penguins 806 zápasů, v nichž nasbíral 1079 bodů a je tak čtvrtým nejproduktivnějším hráčem pittsburských dějin za Lemieuxem, Sidney Crosbym a Jevgenijem Malkinem. S +207 body je klubovým rekordmanem, stejně tak i se 78 vítěznými góly.

V roce 2001 však odešel v trejdu de facto dle vlastního přání do Washington Capitals, poté hrál za New York Rangers a po návratu do NHL z tříletého ruského působení v roce 2011 zamířil do Philadelphia Flyers. Po štacích u Dallas Stars a Boston Bruins následně podepsal s New Jersey Devils. Prošel tak hned čtyřmi týmy, kteří jsou a po desetiletí byly divizními rivaly Penguins.

Jágrovo pouto k Pittsburghu a jeho fanouškům tak bylo zpřetrháno. S postupem času se ale tenhle vztah znovu zaceluje. S některými hráči tehdejší vítězné epochy je český velikán stále v kontaktu. A třicetileté výročí jeho prvního hattricku může být i připomínkou, co všechno pro Penguins udělal a jak byl po celá 90. léta miláčkem celého města a Západní Pensylvánie.

Errey: "Je možné, že kvůli tomu, jak hrál u Flyers, Devils nebo před tím Rangers, není v Pittsburghu tak populární, jak by asi měl být. Určitě bych ho rád viděl zakončit kariéru u Penguins. Patří k největším legendám historie, byl jednou z klíčových postav při těch dvou triumfech ve Stanley Cupu za sebou. Určitě jeden z deseti nejlepších hokejistů všech dob. Ale myslím, že jednou ho tady určitě ocení. Třeba dresem u stropu haly, myslím, že to by se stát mohlo a bylo by to jen správné, ne?"

Bourque: "Tak já vám něco povím. Loni, jak jsme si povídali na Kladně, jsem Jaromírovi chtěl dát vědět, jak moc ho lidi v Pittsburghu mají rádi. Kvůli tomu, že po odchodu z Penguins hrál za Rangers, Capitals, za Flyers, za Devils, tedy za týmy, které jsme nemuseli, bral to tak, že lidi z Pittsburghu už ho neberou. Já jsem mu to vymluvil, protože vím, že to tak není. Že je spousta našich fanoušků, kteří ho pořád milují. A že klub chce vyvěsit jeho číslo 68 hned vedle Mariovy 66. Myslím, že byl opravdu šťastný, když to ode mě slyšel, když jsem mu to řekl tváří v tvář. A na to mi řekl: Phile, já budu hrát do padesáti a potom, až to zabalím, vrátím se do Pittsburghu a vy tam pověsíte to moje číslo."

-----------------------------------------

JÁGR VZPOMÍNÁ NA PRVNÍ HATTRICK

Třicet let? Pane jo, to to letí... Z toho zápasu si toho už moc nepamatuju. Ale pustil jsem si to na Youtube a vzpomněl jsem si, že Coff mi tam dvakrát nahrál na gól. A vybavuju si ten třetí, kdy mě vyslal do samostatného úniku.

Tou dobou už jsem se v Pittsburghu začal cítit trochu pohodlněji. V prosincovém trejdu s Calgary přišel Jirka Hrdina a pomohl mi se aklimatizovat a zapadnout do party. Cítil jsem se líp a postupně jsem se začal bavit i s dalšími kluky.

Můj první hattrick byl určitě snazší, než kdybych ho musel dát teď. V současném hokeji je mnohem těžší skórovat. Všichni kluci skvěle bruslí. Všichni jsou velcí a silní. To tehdy tak nebylo..."

Jaromír Jágr, legendární útočník a majitel 15 hattricků v NHL

------------------------------------------

norm-foster

FOSTER: VLASTNĚ JSEM MU POMOHL PRORAZIT

Abych řekl pravdu, po samotném zápase jsem si ani neuvědomil, že mi ten hattrick dal. Ale následující léto mi zavolal kamarád a říká mi: Víš, že jsi byl jako odpověď ve vědomostní soutěži? Komu dal Jaromír Jágr svůj první hattrick v NHL? Od té chvíle jsem s tím musel žít...

Ale já to beru tak, že sklenice je poloplná, ne poloprázdná. Vždycky hledám pozitiva. Říkám si, že jsem v NHL neměl dlouhou kariéru, ale jsem aspoň něčím známý. Každý přece zná Jaromíra Jágra. A on mi dal tři góly v mém prvním zápase.

Díky tomu jsem se s ním vlastně cítil trochu propojený. Pozoroval jsem ho, jak se stal hvězdou, ale hlavně jak dlouho potom ještě hrál. Tu dlouhověkost a obrovský talent. A já jsem mu vlastně pomohl prorazit.

Norm Foster, brankář Boston Bruins
----------------------------------------------

Příbuzný obsah