Jágrovi je 45. Hokej si bez něj nelze představit

Gordie Howe hrál tak dlouho, že si vysloužil přezdívku 'Mr. Hockey'.
Stejně jako byl právě on pro Kanadu ztělesněním tohoto sportu, pro Česko (a do jisté míry i pro Slovensko) je ztělesněním hokeje Jaromír Jágr. Útočník z Kladna je po víc než čtvrtstoletí součástí historie i přítomnosti, de facto i součástí našich životů.

Znají ho všichni a všichni si zvykli, že tenhle sport je bez něj téměř nemyslitelný. Jako by tomu tak bylo odjakživa a jako kdyby to nikdy nemělo skončit. Představit si hokej bez čísla 68 vlastně ani nelze.
Český Pan Hokej. Narodil se 15. února 1972. Ve středu slaví 45. narozeniny.
Když mu bylo 15 let, hrál s kladenskými juniory a vyzkoušel si nejvyšší československou soutěž pod jménem Zdeněk Hrabě, protože tehdy se směla hrát první liga až od 16 let.
V 18 už byl na mistrovství světa dospělých ve Švýcarsku v senzační mládežnické lajně s Robertem Reichlem a Bobby Holíkem. V témže roce byl draftován do NHL a vstoupil do ní jako jeden z největších talentů.
Ve 20 letech už měl za sebou první vítězství ve Stanley Cupu a s Pittsburgh Penguins měl zrovna našlápnuto k jeho obhajobě. Ve 25 načal první ze série čtyř sezon po sobě, v nichž získal Art Ross Trophy pro vítěze bodování NHL (kromě něj se to v historii povedlo jen Waynu Gretzkymu, Howeovi a Philu Espositovi). 26. narozeniny oslavil na olympiádě v Naganu, kde pomohl vybojovat pro Česko senzační zlaté medaile.
Ve 30 letech měl za sebou pět Art Ross Trophy a jednu Hart Trophy, ve 33 získal titul mistra světa ve Vídni 2005 a stal se tak členem Triple Gold Clubu. Ve 35 byl hlavním strůjcem vzestupu New York Rangers a říkal: "Podle táty má chlap nejvíc sil v sedmatřiceti. Takže já se teď budu s věkem ještě zlepšovat."

Tehdy se zdálo, že se pomalu blíží doba, kdy začne uvažovat o konci kariéry. Ostatně, s reprezentací se poprvé málem loučil už po Naganu.
Místo toho však ve 38 letech oslavil druhý titul mistra světa a ve 39 letech se vrátil po tříletém angažmá v Kontinentální hokejové lize, kde hájil barvy Avangardu Omsk, zpět do NHL. A v ní se rok od roku zlepšoval. Ve 41 letech si zahrál s Boston Bruins finále Stanley Cupu, ve 43 byl vyměněn z New Jersey Devils do klubu Florida Panthers, kde válí dodnes. A ve 45 letech je druhý v historickém bodování NHL, třetí v gólech a pátý v asistencích.
"Chci hrát do padesáti," prohlásil poté, co na Floridě našel novou mízu.
V předvečer svých 45. narozenin to pozměnil.
"Padesát pět. Právě jsem se rozhodl. Protože se cítím tak dobře, budu na ledě do 55," řekl koncem ledna při příležitosti jmenování mezi stovku největších legend historie NHL.
55 zní jako bláznivé číslo. Vždyť i Howe, kanadský Pan Hokej, hrál 'jen' do 52. Jenže není bláznivé už to, že v současné době drží Jágr krok s o generaci mladšími hráči ve stále rychlejší NHL, proti níž vypadal hokej v Howeových časech trochu jako zpomalený film?
Není mnoho hráčů, kteří dokázali po čtyřicítce podávat skoro stejné výkony jako před tím. Do téhle hrstky hokejově dlouhověkých hvězd patřili třeba Howe, Chris Chelios, Jacques Plante, Dominik Hašek, Doug Harvey, Dave Keon, Tim Horton, Johnny Bucyk, Mark Messier nebo Igor Larionov.
Většina z nich však ukončila kariéru před dovršením 45 let. Z hráčů v poli působili v NHL po pětačtyřicítce jen Howe a Chelios.
"Sám jsem hrál do 41 let, takže rozumím, jak těžké je pro staršího chlapa v lize držet krok," uvedl pro stanici Sportsnet Ron Francis, někdejší Jágrův souputník z Pittsburghu a nynější generální manažer Carolina Hurricanes. "Co dokáže ve svém věku, je fantastické. A to si myslím, že je těžší hrát NHL po čtyřicítce v dnešní době, než když jsem hrál po čtyřicítce já. Protože hokej se v posledních letech strašně zrychlil."
Jágr začal s profesionálním hokejem v době, kdy ještě neexistovala past středního pásma, které se následně musel přizpůsobit. Ve druhé polovině 90. let musel přivykat důrazné hře na malém kluzišti, v níž se držení ani hákování, dokud faulovaný hráč neležel na ledě, téměř nepískalo. Před deseti lety se musel přizpůsobovat změnám ve výkladu pravidel NHL, stejně jako poté hře na širokém kluzišti v ruské KHL a při návratu do zámoří znovu těsnějšímu 'kanadskému' hokeji. A v posledních letech se musí přizpůsobovat stylu, v němž už není tak důležitá fyzická síla a místo ní vládne rychlost a výbušnost.
"Schopnost vidět věci jinýma očima, vyvíjet se a přizpůsobovat novým trendům a vývoji hokeje, je pro jeho dlouhověkost strašně důležitá. Díky tomu, že se dokáže adaptovat, může pořád hrát a přidávat další a další úspěchy," hodnotil Václav Prospal, bývalý Jágrův reprezentační spoluhráč.
Aby se dokázal adaptovat, měnil Jágr způsoby přípravy a vlastně i celý svůj život. Podle potřeby přibíral i shazoval. Jeden rok pracoval na síle, jindy pochopil, že musí přidat na bruslení. I teď, ve 45 letech, neustále přemýšlí, jak se zlepšovat. Jeho přídavky na ledě, extra tréninky v pozdních večerních hodinách jsou dobře známé. Stejně jako práce s mentální stránkou výkonu. Čím je starší, tím víc poslouchá své tělo... A tělo na oplátku poslouchá jeho. Díky tomu se mu vyhýbají větší zranění. A díky tomu může pořád působit v nejlepší lize světa a ve svém týmu patřit k nejlepším.

"Hrát ve 45 letech NHL je něco neskutečného. Vrací se mu jeho oddanost hokeji, díky tomu je pořád dostatečně dobrý, aby tady hrál důležitou roli," napsal Prospal ve svém blogu pro NHL.com/cs. I on byl jedním z těch, kteří si užívali, že mohou nastupovat vedle čísla 68, byť v jeho případě pouze v reprezentaci.
Mnohým dalším pomohl Jágr dorůst ve hvězdy NHL přímo v klubu. Vyprávět by o tom mohl Martin Staka v Pittsburgh Penguins. Petr Průcha v New York Rangers. Claude Giroux nebo Jakub Voráček ve Philadelphia Flyers. Jonathan Huberdeau a Aleksander Barkov na Floridě. Na jejich kariéry měl český velikán zásadní vliv ať už jako mladík, třicetiletý tahoun nebo čtyřicetiletý mentor. A byť s ním leckdy nebylo snadné vyjít, kdo to dokázal, tomu se to obvykle vyplatilo.
Jágr miluje hokej a hokejoví fanoušci milují jeho. Budoucí esa NHL i obyčejní kluci, co to mydlí s pukem jen pro radost, si na tisících ledových kluzišť i zamrzlých rybníků hráli právě na něj. Pojmenovali po něm pivo, čokoládu, fankluby...
A kdyby po něm pojmenovali i samotný hokej, snad nikdo by se nedivil.