Skip to main content

Fryčer se nešetřil, zabral na ledě i v hospodě

Kapitoly z historie: Útočník Vítkovic kvůli NHL neváhal emigrovat a nikdy nelitoval

Napsal Marek Burkert / (Právo) - NHL.com/CS

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát se zastavíme u jednoho z prvních českých výsadkářů v NHL Miroslava Fryčera.

Při vstupu na led pozdravil diváky a pak si na hlavu nasadil kovbojský klobouk. Psal se 12. únor 1985 a Miroslav Fryčer právě zažíval vrcholný okamžik své kariéry. Po boku mu stáli Wayne Gretzky, Paul Coffey nebo Marcel Dionne v novotou vonící aréně Saddledome v Calgary, kde jako vůbec první český hokejista nastoupil k All-Star Game NHL.

Výběr Campbellovy konference před 32 lety sice prohrál s týmem Wales Conference 4:6, ale Fryčer si ze zápasu odnesl jen samé příjemné vzpomínky. V první třetině dokonce překonal Toma Barrassa a vyrovnával na 2:2. Start v duelu s největšími hvězdami ligy doložil, jakou pozici si rodák z Opavy za necelé čtyři roky od útěku z komunistického Československa za mořem vydobyl.

Bylo mu sotva dvacet, když už byl v domácí lize za hvězdu. V sezoně 1979-80 nastřílel vítkovický útočník 31 gólů, zahrál si na olympiádě v Lake Placid, měl doma stříbro z mistrovství světa IIHF 1979 v Moskvě a bronz ze Švédska 1981.

To už byl i mistrem ligy, Vítkovice totiž zářily naplno a Fryčer k tomu ve 34 zápasech sezony 1980-81 přispěl 33 góly.

"Na starém stadionu Josefa Kotase panovala fantastická atmosféra. Ve Vítkovicích jsme tehdy vytvořili s Ladislavem Svozilem a Františkem Černíkem útok, který se bezvadně doplňoval. V lepším jsem nikdy nehrál," vyprávěl Fryčer v rozhovoru pro hokej.cz.

Svozil byl vůbec prvním Čechem draftovaným do NHL, už v roce 1978 si ho zamluvili Detroit Red Wings, z odchodu do zámoří u něj ale sešlo.
 
"Láďa si tehdy pár týdnů před koncem sezony zlomil nohu. Myslím, že ho to dodnes mrzí. Stejně jako mě, protože ve dvou by se nám to táhlo lépe a Láďa by také patřil k osobnostem NHL. Byl to výborný hráč," tvrdil Fryčer.

S Černíkem se ale za mořem přece jen potkal. Rychlý bruslař se v Detroitu zjevil v sezoně 1984-85, kdy společně s obráncem Milanem Chalupou podepsali smlouvu přes agenturu Pragosport a zahráli si tak v jednom týmu třeba i s dosluhující legendou Darrylem Sittlerem a budoucí megastar, mladým Stevem Yzermanem.

Fryčerova cesta do zámoří byla podstatně složitější. A byla to také předem dlouho plánovaná akce. Komunisté si po emigraci Petera a Antona Šťastných dávali dobrý pozor, aby jim nefoukli za hranice i další hráči.

Kanadská strana však tehdy trochu netakticky oznámila, že má smlouvy pro pět československých reprezentantů. I ten nejprostší estébák si dal dohromady, že jde o Mariána Šťastného a Fryčer se Svozilem byli hned další na ráně.

V létě 1981 dostala celá Fryčerova rodina výjezdní doložku do Jugoslávie, vítkovická hvězda ovšem ne.

"Vyrazili jsme do Maďarska a týden jezdili kolem Dunaje a hledali nejlepší místo, kde bych ho mohl přeplavat," vzpomínal Fryčer.

Nakonec nebylo třeba. S klubem po různých obstrukcích přece jen odjel na přípravu do Rakouska a Švýcarska.

"Když jsme přijeli do Bernu, tak jsem seděl na pivu s Milošem Říhou, Česťou Šindelem a Tondou Plánovským. A jim jsem o emigraci řekl. Miloš udělal velké gesto, na které nikdy nezapomenu. Náhodou měl svůj privátní pas. Mužstva totiž do zahraničí cestovala na hromadný papír a svoje pasy jsme vozit nesměli. No a Miloš z něho vytrhl svou fotku a dal mi ho. Měl pak velké problémy, vyslýchala ho StB," řekl deníku Blesk Fryčer.

Po několika týdnech nejistoty strávených ve Švýcarsku se nakonec vydal do Kanady a v Quebeku se mu dostalo triumfálního přivítání. Sourozenecké trio Šťastných se o Fryčera staralo jako o dalšího bratra.

Ne všichni ale byli z příchodu dalšího československého reprezentanta do NHL nadšení. Legendární Maurice Richard zveřejnil v novinách komentář, v němž napsal, že příchod hráčů jako je Fryčer, ničí kariéry mladých kanadských hokejistů.

Na nováčka hleděli skrz prsty nejen soupeři, ale i někteří spoluhráči. Nadávky do komunistů byly ještě to nejmenší. V československé lize platil Fryčer za dynamického bruslaře a fyzicky nadprůměrně vybaveného hráče, ale na zámořském ledě narazil na mnohem zdatnější soupeře. Schytal spoustu ran, ale také ukázal, že se nebojí a dost jich rozdal.

Hlavně ale rychle předvedl, jaký je to výborný hokejista. Hned ve druhém zápase nastřílel hattrick proti Toronto Maple Leafs. Během premiérové sezony jich stihl celkem pět. Za Nordiques však odehrál jen 49 zápasů a byl vyměněn právě do Toronta za Wilfa Paiementa. Jakmile se 17. března 1982 v Maple Leaf Gardens objevili hráči Quebecu, Fryčer nastřílel hattrick bez milosti i jim.

Na internetu občas narazíte na roztřesený záběr okopírovaný ze zašlé videokazety, na němž útočník Toronta s číslem 14 předvádí, co umí. Třeba ten ze října 1983, kdy si Fryčer povodil obránce Chicaga Douga Wilsona a bekhendem překonal gólmana Tonyho Esposita.

V sezoně 1985-86 byl český borec nejproduktivnějším hráčem Maple Leafs se 75 body a výrazně mu k tomu pomohla i obnovená spolupráce s Mariánem Šťastným.

"S Mirkem jsem tehdy dávali spoustu gólů, ale i když se nám společně dařilo, mně už pak řekli, že jsem starý. Byla to moje poslední sezona," tvrdil Šťastný.

Fryčer strávil v Torontu necelých sedm let a přirostlo mu k srdci. "Jsem velmi šťastný, že je moje jméno uvedeno v souvislosti s tak slavným klubem."

Na konci 80. let hrál krátce ještě za Detroit a Edmonton Oilers. Celkem si v NHL zapsal 415 startů a nasbíral 330 bodů (147+183).

Osmdesátá léta v NHL ale byla hodně divoká i mimo led. A také Fryčer se něco navyváděl.

"Já nikdy nebyl pivař, navíc v Kanadě bylo pivo jako šuměnka. Pil jsem víno a čtyři pět litrů za večer mohlo padnout. A další den třeba znovu. Byl jsem tahoun na ledě i v hospodě, kluci mě měli rádi. Teď teprve vyplouvá na povrch, jak to bylo v 80. letech. Šel jsem třeba na pokoj ve čtyři ráno, potkal mě trenér a ještě mi připálil. Zajímalo ho jenom to, jak budu večer hrát, víc nic," šokoval Fryčer.

Když se ale časté flámy spojily se zdravotními problémy, bylo zle. Ve čtyřiceti letech musel na transplantaci jater.

"Věděl jsem, že to není nespravedlnost, že si za to můžu sám. Hodně jsem pil a v závěru kariéry bral i prášky proti bolesti. Před zápasem, mezi třetinami i po zápase. Pak mi dávali i injekce, měl jsem zadek celej černej! Když se pití a léky spojily, nemohlo to jinak skončit," povzdechl si chlapík, kterému na konci září bylo 58 let.

Spoustu historek ze svého 'hříšného' období natěsnal i do knížky Můj divoký hokejový život.

"Ten název vypovídá o všem. Bylo to divoké, ale takový už prostě jsem."

Ctete více