Kubalík napsal sladkou tečku za hořkou sezonou

Nebýt posledních dvou týdnů, tak by tuhle sezonu snad raději úplně vymazal ze životopisu i z paměti. Působením u Ottawa Senators se vyloženě protrápil, v kanadském klubu vršil kromě pár světlých momentů spíš jen kopu zklamání a nevyplněných nadějí.

Jenže teď je rázem všechno jinak: Dominik Kubalík slaví se zlatou medailí na krku a doma na něj čeká manželka s dvoutýdenní dcerkou.

Český útočník na mistrovství světa IIHF ukázal, že hokej pořád umí. A jak! Užil si turnaj před skvělými fanoušky a začal zase sázet góly. Triumfem na šampionátu v Praze, který pro něj začal narozením dcery, napsal zlatou tečku za černým písmem popsanou stránkou.

"Obrovsky. Já tu sezonu už úplně zapomněl," odpověděl s úsměvem na otázku, zda si po nevydařeném ročníku v NHL spravil chuť v národním týmu. "Tohle to všechno maže a vlastně můžu říct, že tu sezonu hodnotím dobře. Stal jsem se tátou a teď jsme mistry světa!"

Pro osmadvacetiletého útočníka, který hrál na svém pátém mistrovství světa dospělých, byl pražský turnaj vrcholem dosavadní kariéry. Do velkého hokeje se dostal v rodné Plzni, v sezoně 2018-19 byl s 57 body nejproduktivnějším hráčem švýcarské ligy a po dvou letech v Ambri-Piottě zamířil do NHL. Tam odehrál celkem 357 zápasů za Chicago Blackhawks, Detroit Red Wings a Senators; v roce 2020 byl mezi třemi finalisty Calder Trophy poté, co jako nováček nastřílel v 68 startech 30 gólů.

Play off NHL si ale zahrál jen jednou, právě v roce 2020 za Chicago, kdy si v devíti utkáních připsal osm bodů (4+4). Na dosah od titulu se nikdy nedostal, v zámoří ani v reprezentaci. V roce 2022 při bronzové radosti českého týmu na MS v Tampere chyběl.

"Z hokejového hlediska tohle asi nic nepřekoná. Samozřejmě nevím, jaké to je vyhrát Stanley Cup, ale teď už vím, jaké je vyhrát mistrovství světa doma před vlastními fanoušky. A myslím, že to je úplný strop," řekl o nynějším reprezentačním triumfu.

Na startu turnaje se přitom nějakou dobu hledal, bylo znát, že z NHL nepřiletěl v optimální pohodě. A není divu, vždyť v Ottawě postupně vypadl z elitních útoků i z přesilovky, dohrával kdesi ve čtvtré formaci a jeho čas na ledě leckdy nepřekročil ani deset minut za zápas. V 74 startech si připsal 15 bodů (11+4). V posledních deseti utkáních nebodoval, gól vstřelil naposledy 21. března proti St. Louis Blues...

I v reprezentaci se chvíli zabydloval v lajně vedle Davida Tomáška a Ondřeje Paláta, dostal však dostatek minut a postupně se začal cítit čím dál pohodlněji. Přispěly k tomu také ho typické góly po střelách bez přípravy, jaké dal ve čtvrtém zápase Dánsku a v pátém Rakousku. Od té doby byl na ledě hodně vidět, přestoupil do útoku k Davidu Kämpfovi a nejlepšímu českému forvardovi na turnaji Martinu Nečasovi, jenž posílil tým po vyřazení Carolina Hurricanes v play off. Skóroval i proti Kanadě a svůj nejlepší výkon si schoval do semifinále se Švédskem, v němž pomohl k výhře 7:3 dvěma trefami a jednou asistencí.

"Hrát s Nečim a Kämpfíkem je hrozně jednoduché. Ta úloha je pak úplně jiná než ve třetí čtvrté lajně (v NHL). Užívám si to," řekl po postupu do finále.

A Nečas mu pochvalu vrátil.

"Kubalda je poslední sezonu nebo dvě trochu nepochopený, protože to není hráč do třetí, čtvrté lajny, ale do prvních dvou. Jak vidíte, když dostane k sobě kluky, kteří umí trošku s pukem a dá si to s nimi, tak je to top hráč. Jsem za něj hrozně rád," uvedl na adresu forvarda Senators, kterému 1. července vyprší smlouva a stane se nechráněným volným hráčem.

Ve finále proti Švýcarsku pak Kubalík pomohl týmu k výhře 2:0 především velkou bojovností, sám hrozil i v ofenzivě. Jeho dvě střely na branku chytil gólman Leonardo Genoni, ale skokem v poslední minutě posunul puk na Kämpfa, který poté skóroval do prázdné branky a pojistil výhru i titul.

"Tam už nebyla energie na nějaké velké výpady. To bylo jen o tom do toho skočit, dát to pryč a dostat puk co nejdál od brány. Ani jsem nemyslel na to, že bych někomu nahrával a Kämpfík to třeba ještě dojel a dal gól. Samozřejmě skvělý pocit a jsem hrozně rád," jásal po zápase, v němž Češi přehráli houževnaté Švýcary rovněž velkým nasazením, ale také hokejovým uměním především v podání skvělého Lukáše Dostála v brankovišti a vykrystalizovaným v parádní trefu Davida Pastrňáka v polovině třetí třetiny.

"Definovala nás bojovnost. Jeden za druhého, skvělá parta. Jsou to takové blbé otřepané fráze, co se říkají pokaždé, ale ono to tak opravdu je, že ten tým musí fungovat dohromady. Když si všechno sedne, na ledě je to pak znát. A myslím, že to na ledě znát bylo," vyzdvihl Kubalík charakter českého mužstva.

Křídelník, který končil na MS s pěti góly a osmi body v 10 utkáních, se tak mohl nechat naplno unést závěrečnými sekundami finále i velkolepými oslavami poté - těmi bezprostředními na ledě i těmi, které budou trvat ještě dlouho.

"Člověk si to užívá, je to něco nepopsatelného. V těch posledních sekundách jsme tam začali nějak skákat a ten čas vůbec neutíkal, to byl blázinec. Pak vím, že někdo začal skákat čtyři sekundy před koncem, já začal skákat taky, už jsme se na vše okolo vykašlali a šli jsme na led. Naprosto skvělé pocity..."

Nejsilnějším momentem pak pro něj bylo, když si spolu se 17 tisíci fanoušky v hledišti zazpíval 'Kde domov můj'.

"Hymna, určitě. Nebo jak lidi začali skákat, když se (po hitu Ondřeje Paláta) rozbilo plexisklo a muselo se vyměnit. To hráče samozřejmě nakopne," vykládal rozzářeně. "Ale nejde vypíchnout jeden moment. Bylo tam také předávání poháru... Když jsem byl malej, sledoval jsem to, koukal jsem na hodně zápasů. Teď jsem si pohár mohl sám potěžkat, skvělý. A myslím, že si ho ještě párkrát v rukách otočím."