Pastrňák posunul hru na další úroveň, zní z Bostonu

Když Chris Kelly 3. listopadu 2015 nepříjemně upadl na led v zápase proti Dallas Stars a bylo jasné, že Boston Bruins se budou nějakou dobu muset obejít bez jeho služeb, netušil David Pastrňák, že ho čeká skoro podobně nemilý osud.

Sám se zranil o pár dní dřív, 31. října. První rentgen však ukázal, že je vše v pořádku. Naopak Kellyho zranění vypadalo vážně, hned další den musel na operaci se zlomenou stehenní kostí v levé noze.
Jenže o týden později odhalil i scan Pastrňákovy nohy malou frakturu. Byla z toho dvouměsíční absence; pro devatenáctiletého mladíka s pouhými 56 duely NHL to mohlo vypadat jako věčnost. I tak na tom byl Kelly ještě hůř, nakonec vynechal celou sezonu.
Na první pohled mají tahle dvě zranění pramálo společného. Bruins se museli obejít bez dvou hráčů základní sestavy, ale tehdy určitě nebylo možné předvídat, jaký efekt to bude mít na Pastrňákovu další kariéru.
V současnosti je český útočník nejlepším střelcem celé NHL a povede Bruins do populárního duelu 2019 NHL Thanksgiving Showdown s New York Rangers, který se hraje v TD Garden v pátek od 13 hodin a evropští fanoušci ho tak mohou sledovat v příjemném čase (19:05, Nova Sport 1 a NHL.tv). Ve 25 startech nasázel soupeřům 23 gólů, o pět víc než spoluhráč Brad Marchand a centr Connor McDavid z Edmonton Oilers.

Už v tom roce 2015 bylo vidět, jaký talent roste u Bruins, kteří Pastrňáka vybrali v prvním kole draftu 2014 jako číslo 25. V první chvíli ale nešlo predikovat, že to dotáhne až na ligový vrchol.
"Člověk nikdy neví, jak se takový talent vyvine," mínil Marchand. "Když tady začínal, bylo mu 18. A když se vám v tak mladém věku daří a máte takovou spoustu talentu, nedáváte do toho vždycky takovou práci. Myslím, že takhle to má spousta mladých - přijdou sem se svým talentem a nemusí nutně tolik dřít, aby se dostali do ligy. Jenže jakmile se sem jednou dostanete, začíná úplně jiný příběh."
Právě proto byly tyhle dva měsíce mimo led v sezoně 2015-16 tak podstatné.
"Sám by vám asi pověděl, jak velká věc pro něj byla, že strávil spoustu času s Chrisem Kellym, když byli oba zranění. Myslím, že právě tam viděl, co všechno dělá opravdový profesionál, když je mimo sestavu. Jak tvrdě maká," dodal Marchand.
Více k tématu: [Devadesátky jsou zpět. Díky Pastrňákovi a spol]
Pastrňák s Kellym tehdy trávili většinu času pod vedením kondičního trenéra Johna Whitesidese. Dělali, co jim tělo v rekonvalescenci dovolilo. Nabírali sílu i fyzičku, což je v případech, kdy se doba návratu na led měří na měsíce, na motivaci a psychiku dost těžké. A pro české křídlo možná ještě těžší, neboť Whitesides byl známý tím, jak rád nakládá mladým hráčům.
Jenže podle Kellyho byl Pastrňák tak zapálený a makal tak tvrdě, že Whitesides musel naopak ubrat a v mnoha ohledech zařadit zpátečku.
"Když jsem se o tom pak bavil s Johnem, říkal mi, že (Pastrňák) zvedal na benči maximálně 150 liber. Když se vracel do hry, dostal se za tu krátkou dobu s námi na 185 nebo 190," vyprávěl Kelly, který nyní pracuje pro Bruins jako koordinátor rozvoje hráčů.

"Jeho pracovní morálka byla obrovská. V tu chvíli to bylo osvěžující i pro mě," dodal centr, jenž obvykle nastupoval ve třetím útoku a byl alternativním kapitánem Bostonu.
"Nikdy skutečně nevíte, jak se mladý hráč bude vyvíjet a jakým typem hokejisty i člověka se za pět nebo šest let stane. Když sem poprvé přišel, bylo v jeho hře spousta juniorských zlozvyků - třeba se pořád snažil někoho přecházet jeden na jednoho. Tou dobou jsme měli docela starý tým a hodně kluků se mu snažilo pomoct," pokračoval Kelly.
"Když pak přišel do druhé sezony, vypadalo to, že se hodně poučil. Tady se nemůžete pořád jen snažit kličkovat jeden na jednoho, musíte využívat své spoluhráče. To je jeden příklad toho, jak se naučil přizpůsobit profesionálnímu hokeji."
Pastrňák byl dobrým posluchačem. Rady mazáků si vzal k srdci. Pracoval na sobě a na své hře. Až dodnes.
"Pořád jsem ještě hodně mladý a každý den, každá maličkost, každá troška navíc mě může posunout dál," tvrdil. "V hokeji je tolik detailů. Je to tak bláznivý sport, že se nikdy nemůžete dostat do bodu, kdy si řeknete: OK, tak teď už není nic, co bych dělal špatně. Do takového bodu, kdy už tam není prostor ke zlepšení, se prostě dostat nikdy nejde."
I díky tomuto přístupu se český šikula pořád zlepšuje. Minulý ročník končil po 66 utkáních se ziskem 38 gólů, což bylo jeho osobní maximum.

Letos je ještě lepší. "Neskutečně soutěživý. Skvělý na puku, všude," řekl o něm spoluhráč Patrice Bergeron.
"Myslím, že letos velice čistě trefuje puky bez přípravy. Dál se učil a posunul svou střelu na vyšší úroveň," všiml si kouč Bruce Cassidy.
"Už jen sledovat, s jakým sebevědomím hraje a co s pukem dovede, jak kontroluje hru... Je vidět, že letos je na vyšším levelu než loni. A to přitom hrál loni dobře. Teď je ale ještě o rok starší, chytřejší, silnější, sebvědomější," přidal se Marchand. "Kontroluje zápasy a kontroluje hru. Dáte ho tam v pěti proti pěti a on vždycky něco vytvoří. Je skvělé s ním hrát. V lize není moc mladých kluků, kteří jsou tak talentovaní a zároveň tak silní a oddaní hokeji jako on. A navíc je to skvělý člověk."
Podle krajana Davida Krejčího má Pastrňák klidně na to, aby pokořil padesátigólovou hranici. To se v posledních pěti letech povedlo jen dvěma hráčům NHL: čtyřikrát washingtonskému Alexandru Ovečkinovi a jednou edmontonskému Leonu Draisaitlovi.
"Doufám, že to dokáže," uvedl Krejčí. "Vždyť má našlápnuto na kolik? Na 70?"
Ve skutečnosti může tímto tempem bostonský kanonýr dojít až na 75 gólů za sezonu! To se nepodařilo nikomu od sezony 1992-93, kdy se Teemu Selänne a Alexandr Mogilnyj zastavili shodně na úchvatných 76 trefách.
"Je to pro mě velká motivace. Chci se tam dostat a jednou se tam dostanu; musím jen zůstat zdravý a pracovat na své hře. To se zatím daří a proto si myslím, že na to mám," řekl Pastrňák o metě 50 branek v jedné sezoně.
"Prostě musím být zdravý a každý den, kdy jdu na stadion, mít pořád stejnou pracovní morálku a nasazení. To je to jediné, na co se soustředím - abych se pořád zlepšoval."