Z MacKinnona se stává opravdová hvězda

Ještě loni vzbuzovaly jeho výkony mírné rozpaky: Nepřehnali to v Colorado Avalanche s tím haló, které nedávno rozpoutali kolem Nathana MacKinnona?
Ne, nikdy to nebylo tak, že by na ledě působil úplně mizerně, jen se v jistou chvíli zkrátka zastavil jeho posun k roli opravdové superstar.

Jen pár měsíců po matnějších časech je ale z dvaadvacetiletého centra druhý nejproduktivnější hráč NHL, fantastický tvůrce hry, nejdunivější ze všech hokejových lavin.
Ano, proč to neříct - superstar. Se vším všudy.
"V jeho případě to prostě muselo přijít. Nathan je velmi pracovitý kluk, který nic neošidí," řekl coloradský kouč Jared Bednar. "Zdaleka se nespoléhá pouze na svůj talent, každý den je z celého týmu první na ledě, hodně na sobě maká. Chce se stát nejlepším hráčem na světě."

Něco takového se možná i čekalo, když ho Avalanche v roce 2013 draftovali jako absolutní jedničku. Ve své první sezoně NHL pak vyhrál Calder Trophy, když nasbíral 63 bodů za 24 gólů a 39 asistencí. Ve druhém ročníku měl však už jen 38 zářezů, předchozí bodové maximum nepřekonal ani ve dvou následujících letech.
Třeba jeho 53 bodů z minulé sezony na papíře nevypadá jako velký průšvih, jenže od takového kanóna se zkrátka čekalo víc. Čert vem, že v produktivitě NHL skončil až na 72. místě. Fanoušky hlavně štvala týmová bída, navzdory MacKinnonově talentu se Avalanche nezbavili cejchu jasně nejhoršího mužstva soutěže.
Krize byla tak tíživá, že se nahlas spekulovalo o možných výměnách hlavních hvězd - nejen MacKinnona, ale i Gabriela Landeskoga, Matta Duchenea.
Nakonec se v listopadu pakoval pouze poslední z nich, musel si zvykat na dres týmu Ottawa Senators. A něco se změnilo. Z coloradského otloukánka se stal senzační válec, který má velmi reálnou šanci na play off. Když v noci na úterý Avalanche porazili 3:1 konkurenci z Anaheim Ducks, znamenalo to pro ně sedmou výhru v řadě.
Takovou sérii neměli od sezony 2005-06!
A nebylo nijak překvapivé, že vítěznou trefu si připsal MacKinnon, jejich probuzený kralevic.
"Musíme mít pořád přeřazeno na nejvyšší možnou rychlost," burcoval. "Rozdíly mezi postupujícími a nepostupujícími mančafty jsou tak těsné, že je potřeba zůstat neustále hladový. Pořád je před námi ještě devětatřicet utkání. Nesmíme nic podcenit."
V jeho případě to podle všeho nehrozí. Anaheimu dal dvacátý gól v sezoně, tuto hranici tak překonal už potřetí v kariéře. Ve 43 duelech má 54 bodů, je spolu s Johnem Tavaresem, Johnnym Gaudreauem a Claudem Girouxem na druhém děleném místě ligové produktivity. K prvnímu Nikitu Kucherovovi mu chybí šest bodů.

Už teď má tedy o bod víc, než v celém loňském ročníku. Je velmi pravděpodobé, že stihne překonat svá kariérní maxima v gólech, asistencích i bodech.
"Tohle mě teď zajímá daleko méně než fakt, že jsme zpátky v bojích o play off. A pokud tam proklouzneme, tak budeme pro každého hodně nepříjemným soupeřem," prohlásil.
Fanoušci spekulují, zda na jeho vzestupu nemá paradoxní vliv už zmíněný Ducheneův odchod. MacKinnon se díky této změně stal jasným centrem číslo jedna. Na tomto postu sice hrál už i před tím, Duchene mu často pomáhal na pravém křídle. Jenže nedobré výsledky přiživovaly dohady, zda by se nemělo se sestavou zamíchat.
To teď nehrozí. Jako kdyby MacKinnonovi vyhovovalo, že je zodpovědnost v lajně s Landeskogem a Mikkem Rantanenem především na něm. Jako kdyby se mu s vytrejdováním Duchenea ulevilo.

"Já to tak nevidím," odmítal. "Formu jsem cítil ještě před tím, než se rozloučil. Vlastně vám přesně povím kdy - 28. října proti Chicago Blackhawks, kdy jsme vyhráli 6:3 a já měl pět bodů. To mě doopravdy nakoplo, ne Mattův trejd."
Vlastně na tom zas tak nesejde, ať už platí jakákoliv z obou verzí. Ještě nedávno vysmívaná hokejová lavina teď opravdu duní jak koncert zběsilých bubeníků. Především díky MacKinnonovi.