Sedm hubených let. Ale naděje na obzoru
Česko neslaví, ale mělo nejblíž k medaili od roku 2012 a jeho výkony nadchly. Co ještě ukázalo mistrovství světa
Napsal Michael Langr @NHLcz / NHL.com/cs
Mistrovství světa IIHF s pořadovým číslem 83 je minulostí, Finsko slaví třetí zlato v historii a ostatní na cestě na dovolenou dumají, co mohli udělat lépe. Podívejte se na hlavní body, které vyplynuly z tradičného vrcholného setkání reprezentačních týmů v Bratislavě a Košicích.
Česko bez medaile, ale s nadějí
Hokejové Česko zakončilo sedm hubených let, během nichž nezískalo na velkém turnaji typu olympiáda, World Cup či mistrovství světa jedinou medaili. Tou poslední zůstává bronz z roku 2012.
Letos však národní tým rozhodně nepropadl, naopak, ukázal, že může čelit hokejovým velmocem a k medaili měl za celé sedmileté období nejblíž, když v utkání o 3. místo podlehl Rusku až v nájezdech a před tím byl výrazně aktivnějším mužstvem.
Na druhou stranu chyběla reprezentaci větší konzistence výkonů. Nepočítáme-li tři zápasy s hokejově slabšími celky (Itálie, Rakousko a Lotyšsko), předváděli Češi jednou skvělý, podruhé už ne tak povedený hokej. Po parádním duelu zdolali Švédy, pak hráli zakřiknutě proti Rusům. Se Švýcarskem ztratili dvougólové vedení a výhru jim přinesla až hra soupeře bez gólmana za stavu 4:4. Čtvrtfinále s Němci přes úvodní obtíže zvládli, v semifinále s Kanadou dostali lekci z efektivity a defenzivy. A v duelu s Ruskem o bronz měli navrch, hráli parádně, jenže ztroskotali na výtečném Andreii Vasilesvkiym v brance.
Co však vyvěralo ze všech utkání (snad jen vyjma duelu s Ruskem ve skupině), byla vůle a snaha urvat výsledek ofenzivním hokejem. Pohyb a energie. Napadání a agresivita.
"Musím všem poděkovat. Jsem strašně hrdý na Česko, zase jsem hrdý na Česko. Všichni si nás zase váží. Pořád jsme parádní hokejový národ," řekl dojatý kouč národního týmu Miloš Říha na tiskové konferenci po příletu do Prahy.
Jeho výběr dal na mistrovství 47 branek, vůbec nejvíc ze všech týmů. Přehrál Švédy, v duelu o bronz přestřílel Rusko 50-30. Filip Hronek a Jakub Voráček se dostali do All-Star pětky šampionátu, Hronek byl vyhlášen také nejlepším obráncem turnaje. A byť se jim nedařilo v každém zápase, bylo vidět, jak otěže pomalu přebírají mladíci, kteří přinesli do reprezentace léta chybějící vynikající pohyb: vedle Hronka třeba Dominik Simon, Jakub Vrána, Filip Chytil, Radek Faksa či Dominik Kubalík.
"Nejtěžší prohra v kariéře," říkal po posledním zápase český kapitán Voráček podle iDNES.cz. "Čtvrté místo je nejhorší místo. Ale jsem na kluky pyšný za to, jaký jsme hráli hokej. Myslím, že každý rozumný člověk se mnou bude souhlasit."
Finové milují Slovensko
Jen třikrát v hokejové historii vyhráli Finové mistrovství světa a hned dvakrát to bylo v Bratislavě. Fanoušci i hráči téhle země, která stále mohutněji dorůstá mezi ty vůbec největší hokejové velmoci, musí prostě Slovensko milovat. Vyhráli tu už v roce 2011, vyhráli tu i letos a jediný titul mimo tuto na obyvatele i hokejovou vášeň podobně velkou zemi si tak přivezli ze Švédska 1995.
Finové přitom rozhodně nepatřili mezi největší favority šampionátu. Jejich největší hvězdy Patrik Laine, Aleksander Barkov, Mikko Rantanen, Sebastian Aho, Teuvo Teravainen, Esa Lindell, Rasmus Ristolainen či Pekka Rinne zůstaly doma, Tuukku Raska čeká finále Stanley Cupu. Ve výběru 'Suomi' nenastoupil jediný hráč, který by odehrál celou sezonu v NHL.
Přesto tahle parta 'bezejmenných' poskládaných z finské, švédské a švýcarské ligy či z KHL dokázala dvakrát porazit Kanadu (ve skupině i ve finále), udolat Švédy i Rusy a nakonec dojít až na vrchol.
"Jediný tým, který nás tady porazil, bylo Finsko. Dvakrát. Hráli skvělý hokej," řekl kanadský zadák Damon Severson.
V klíčových zápasech byl finským hrdinou brankář Kevin Lankinen, jenž chytá za farmu Chicago Blackhawks, tým Rockford Ice Hogs v American Hockey League. V semifinále s Ruskem vychytal nulu, ve finále dostal od Kanady jediný gól. Hlavně v prvních zápasech zářil osmnáctiletý forvard Kaapo Kakko, jenž je spolu s Američanem Jackem Hughesem favoritem letošního draftu NHL a v prvních dvou duelech dal pět branek.
Ale u Finů nemá cenu vyzdvihovat jednotlivce - nikdo příliš nevyčníval, avšak celý tým vedený trenérem Jukkou Jalonenem neúnavně šlapal jako jedno tělo. Modrobílá mašina. Bez chyb, spolehlivě, obětavě, jeden za všechny a všichni za jednoho.
"Je to úžasný pocit. Ani si neuvědomuju, jak jsme to vyhráli, je to neuvěřitelné," jásal útočník Jere Sallinen. "Beru to jako zázrak na ledě. Jsme asi docela dobrá hokejová země."
Hvězdy nemusí znamenat triumf
O tom, že silná soupiska na papíře automaticky neznamená úspěch na ledě, se přesvědčili favorité světového šampionátu. Tím největším bylo Rusko, které mělo v sestavě nejlepšího střelce NHL Alexe Ovechkina, nejproduktivnějšího hokejistu ligy Nikitu Kucherova, hvězdné centry Evgenie Malkina a Evgenye Kuznetsova, slavného veterána Ilyu Kovalchuka, finalistu Vezina Trophy Andreie Vasilevskiyho či nejlepšího hráče KHL Nikitu Guseva.
Sborná sice vybojovala bronz, jenže v semifinále nedala ani gól Finsku a cíl získat zlato tím nesplnila. Na Finech ztroskotali (ve čtvrfinále) i Švédové s Henrikem Lundqvistem v brance, Johnem Klingbergem a Oliverem Ekman-Larssonem v obraně a Gabrielem Landeskogem v útoku - plus dalšími 16 hokejisty z NHL.
A ztroskotala na nich i Kanada, která sice neměla na jména až tak nabitý výběr, přesto se dostala do finále...
...na rozdíl od Američanů, jež na Slovensko přivezli tým plný es. Patrick Kane, Jack Eichel, Johnny Gaudreau, James van Riemsdyk, Ryan Suter, Zach Werenski a spol. však nedokázali uhrát víc než čtvrté místo ve skupině a vyřazení ve čtvrtfinále.
Šampionát patřil k nejúspěšnějším
Pískot domácích fanoušků do soupeřovy hymny po zpackaném duelu s Kanadou byl jedinou kaňkou na jinak parádním prostředí hostícím mistrovství světa. Slovensko znovu potvrdilo, že je hokejovou zemí a že nejlepší šampionáty dovedou připravit a nechat všechny aktéry prožít menší státy s kvalitním zázemím, hokejovým podhoubím a vášnivými fanoušky jako Česko, Lotyšsko či právě Slovensko.
"Úroveň hry je vysoká a atmosféra v Košicích i tady v Bratislavě byla skvělá," řekl na tiskové konferenci předseda mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel.
"Všichni si zápasy strašně užívali, stejně jako pohostinnost a nasazení všech lidí. Tady na Slovensku to bylo opravdu něco výjimečného. Organizátoři i dobrovolníci udělali fantastickou práci. Patří jim velký dík."
Celý turnaj navštívilo 470.853 diváků, což je v průměru 7357 na utkání a zároveň deváté nejvyšší číslo v historii MS. Přitom kapacita ani jedné z obou hal nepřekračuje 10 tisíc míst a zájem o utkání Slováků či sousedních Čechů byl několikanásobně vyšší.
"Návštěvnost překonala naše očekávání. V roce 2011 stadiony v Bratislavě a Košicích navštívilo 406 tisíc hokejových fanoušků. Jsme velice rádi, že (letos) se nám toto číslo podařilo překonat už po čtvrtfinálových soubojích," uvedl předseda organizačního výboru MS Igor Němeček.
"Jsem velmi hrdý na to, jak byl turnaj připravený. Často říkáme, že Slovenská republika je hokejovou republikou. Není to jen motto, je to realita."