Made in Vegas. Co tým liší od jiných mistrů

Tu větu šlo vztáhnout na celý tým, on však měl na mysli jednoho konkrétního muže.

"Dopadlo to jako v knížce, co?" pousmál se Bruce Cassidy, kouč hokejových šampionů Vegas Golden Knights, nad osudem gólmana Adina Hilla. Chlapík, který nebyl jedničkou ani v základní části, ani v play off, totiž shodou okolností vletěl ve Stanley Cupu do brankoviště a v grandiózní formě vychytal titul.

"Je to celé neskutečné," pronesl sám Hill chvíli po korunovaci.

I to je jeden z extra motivů zlaté jízdy klubu se zlatým rytířem ve znaku. A jedna z věcí, kterou se Vegas odlišuje od ostatních šampionů z posledních let.

V NHL se i v blízké minulosti stalo, že tituly vychytali muži, kteří neměli vyloženě superhvězdnou minulost - především Jordan Binnington se St. Louis Blues v roce 2019, ale také Darcy Kuemper, loňská jednička Colorado Avalanche.

Opačnými případy jsou dvojnásobný šampion Andrej Vasilevskij s Tampa Bay Lightning (2020, 2021) či dlouholeté ligové eso Braden Holtby s Washington Capitals (2018). Někde mezi je zase Matt Murray, který při titulových jízdách Pittsburgh Penguins v letech 2016 a 2017 vždy v interním souboji přechytal legendu Marca-Andreho Fleuryho.

Vasilevskij či Holtby každopádně odchytali vždy maximum možného, zato situace Vegas byla totálně odlišná. Hill v dlouhodobé soutěži kryl záda primárně Loganu Thompsonovi, do play off zvolili Cassidy a spol. za startujícího gólmana Laurenta Brossoita.

"Člověk sám neví, co přesně dostane, když pak jde brankář do akce po takové pauze," připomněl Cassidy, že Hill nechytal od 7. března až do série 2. kola proti Edmonton Oilers, v níž se Brossoit zranil.

Vedl si mimořádně. Bilance 11-4, průměr 2,17, úspěšnost zákroků 93,2 procenta a dvě čistá konta navrch. Parádní věc na to, že byl v hierarchii původně i za veteránskou posilou Jonathanem Quickem...

Zároveň to není motiv, který by ostatní celky chtěly kopírovat. Jistě se hodí mít širší portfolio brankářů, ale sázet na to, že vám titul vychytá trojka, v Hillově případě možná i čtyřka? To by bylo bláhové.

Jiná specifika šampionů z Nevady ovšem za inspiraci stojí. Ve srovnání s vítězi poslední doby totiž vynikají minimálně dva prvky, které shrnul do jedné věty bek Alex Pietrangelo: "Každý něčím přispěl."

Na vyrovnanost sestavy Cassidyho celku se právem pějí ódy minimálně od zmíněného druhého kola, v němž kolektivní Vegas předčilo superstars Oilers v čele s božskou dvojicí Connor McDavid, Leon Draisaitl.

"Máme dost kluků na to, abychom poskládali pět útoků," připomněl forvard William Carrier, že třeba veterán Phil Kessel strávil většinu play off jen v roli zdravého náhradníka. "Každý hrál dobře, každý dokázal skórovat či bodovat. Neustále jsme se na ledě točili a každý večer přispěl někdo jiný. To je parádní věc, tak se jde k úspěchu."

Týká se to pěšáků i superhvězd. I ti nejlepší a nejproduktivnější z kádru Vegas v play off pozvedli své bodové průměry oproti základní části: Jack Eichel z 0,99 na 1,18, držitel Conn Smythe Trophy Jonathan Marchessault z 0,75 na 1,14, kapitán Mark Stone z 0,88 na 1,09…

Ale ještě cennější je, že například v titulové sérii nebodoval jediný z 18 členů kádru, útočník Keegan Kolesar (tedy zrovna autor tvrdého hitu na Matthewa Tkachuka z Florida Panthers, kterým udal ráz finále).

"Právě šíře kádru byla celou sezonu naší zbraní," nabízí Cassidy recept následovatelům.

A to podle pravidla, že síla celku je vyšší než pouhý součet jednotlivců. Za tím je nutné hledat dlouhodobou práci, kterou v kancelářích odvedli generální manažer Kelly McKrimmon a jeho předchůdce a nynější sportovní ředitel klubu George McPhee.

Vegas nemá - při vší úctě k Eichelovi či Marchessaultovi - takové kanóny, jakými jsou Cale Makar a Nathan MacKinnon, Nikita Kučerov či Steven Stamkos, natož Alex Ovečkin nebo Sidney Crosby, pokud se v seznamu vítězů Stanley Cupu vracíme nazpět.

"Soupeři měli lepší hráče, možná i lepší přesilovku, lepší oslabení nebo lepší gólmany," připustil Cassidy. "Ale jak se ukázalo, i naši kluci jsou vážně dobří. A tohle všechno nás posílilo jako tým. Pokud to bereme od hráče číslo jedna po hráče číslo 20, jsme nejlepší hokejový tým na světě."

Souvisí s tím další motiv - složení obranné šestice. Ta v sobě pod Pietrangelovým vedením skloubila to, co v současné NHL není standardem: mobilitu a zároveň fyzické parametry.

"Kluci si s tím poradí," očekával Cassidy před finále, že jeho defenziva zkrotí i dosavadního démona play off Tkachuka. A přesně tak se stalo. Centimetry a kilogramy v tom hrály zásadní roli. Proti Panthers beci šampionů příkladně blokovali střelu, výborně bránili oslabení. A zdaleka nejen to...

Podobný styl zvolilo i St. Louis v roce 2019, ovšem muž, který zažil oba tituly, upozorňuje na významný rozdíl.

"Taky jsme v Blues měli vzadu velké chlapy, ale teď nás všech šest opravdu velmi dobře bruslí a umíme dát puk rychle od hokejky," říká Pietrangelo. "Určitě se lépe pohybujeme, což je ostatně trend, kterým se vydal celý hokej. Každopádně díky tomu máme výhodu, ať už hrajeme proti komukoli."

\[Sledujte poslední novinky o finale Stanley Cupu Golden Knights-Panthers\]

O čemž se přesvědčili Oilers, poté ofenzivní letka Dallas Stars v čele s Jasonem Robertsonem a Roope Hintzem a následně floridští útočníci. Tahle sázka vyšla.

"Děkujeme vedení především za to, že tomuto týmu věřilo. Poté, co jsme loni nepostoupili do play off, se mohla stát spousta věcí," připomněl kapitán Stone, že mnozí GM by po krátkodobém výpadku kádr překopávali.

Šéfové Vegas nikoli. Věřili, že extrémně vyrovnaný útok a mohutní a přitom pořád hbití obránci představují tu nejlepší možnou cestu na vrchol.

Ostatních 31 celků se tím nyní může inspirovat.