"Hokej se od roku 2006 hodně změnil. Jiné je i všechno kolem," mínil. "K nepoznání je jak herní styl většiny týmů, tak i pravidla ohledně podepisování hráčů. Když jste teď bez smlouvy, máte o poznání více času si rozmyslet své rozhodnutí. Tehdy? V jednu chvíli mi vypršel kontrakt, ve druhou jsem musel bleskově volit, co je pro mou budoucnost nejlepší. Já naštěstí Boston považoval za jedno z mužstev, kde by se mi mohlo líbit. Dávalo mi smysl jít do mančaftu, kde se hráč může rozvíjet a zlepšovat."
Nepletl se. V průběhu let se jeho vztah k městu nazývanému Americkými Aténami proměnil v lásku. Vlastně je docela možné, že se v něm s rodinou usídlí natrvalo i po skončení aktivní kariéry.
"Na tohle rozhodnutí je sice ještě čas, ale může to tak dopadnout," připustil. "Boston navždy zůstane v mém srdci. Důležitou součástí toho, co nazývám domovem. Každé léto se s blízkými moc rádi vracíme na Slovensko. Dětem chceme připomínat, kde jsou jejich kořeny. Neměly by zapomínat na slovenskou kulturu, na mateřský jazyk. Nic z toho ale neumenšuje, že jsme si všichni hodně oblíbili i Boston."
Je přirozené, že konec kariéry se neodvratně blíží i v případě takového bouráka. Může být dokonce blíž, než si myslíme - Chára nejlépe ze všech odhadne, kdy už na ostře sledované představení nebude mít dost sil. Počet let, které ještě hodlá strávit na ledě, z něj ovšem nevymáčknete.
"Někdo říká, že reálné je to do pětačtyřiceti. Jaromír Jágr zmínil padesátku. Sám za sebe to nechci dopředu nijak konkretizovat. Prostě chci jen dál hrát. Dokud to půjde."
