Česko-slovenský koutek u švýcarských šampionů

I v sezoně 2022-23 vám přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které často bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. Tentokrát se podíváme do Švýcarska.

Poslední dva roky měly ve zdejší National League stejný průběh. Základní část ovládli hokejisté EV Zug a svou dominanci potvrdili i dvěma taženími v play off až k mistrovskému titulu. O šampionský hattrick pro klub ze třicetitisícového městečka v této sezoně usilují společně i český kapitán Jan Kovář a nově také slovenská posila Peter Cehlárik.
Není to poprvé, co dvaatřicetiletý centr a o pět let mladší křídlo obývají jednu kabinu. V sezoně 2018-19 Kovář s Cehlárikem společně nastupovali za Providence Bruins. Nedraftovaný český pořízek za ně ale odehrál jen 12 zápasů a rezignoval na svou snahu probourat se do NHL.
V té době už měl Cehlárik odehrané zápasy za Boston Bruins, kteří ho v roce 2013 draftovali ve třetím kole z 90. místa. Za první tým však v NHL během čtyř sezon odehrál jen 40 zápasů (5+6) a v základní sestavě se neusadil.
Jeho švýcarští agenti se snažili domluvit s jinými týmy NHL, tento plán však nevyšel. Následoval odchod do Švédska (Leksand) a poté i sezona odehraná v KHL za Omsk. Před tou současnou se Cehlárik nechal zlákat týmem, kterému s céčkem na dresu šéfuje Kovář.

"S Kovym jsem si volal už před podpisem smlouvy. Vyzvídal jsem, jaké to v klubu je...," vyprávěl Cehlárik Deníku Šport. "Jsme dlouho kamarádi, vždy si dobře pokecáme. Dokonce sedíme vedle sebe v kabině. Na Providence vzpomínáme v dobrém, i když on tam byl jen dva měsíce. V tom období tam ale byla velká skupina Slováků a Čechů," připomněl slovenský útočník i krajana Martina Bakoše, nebo českého beka Jakuba Zbořila.
Bruins na Cehlárika stále vlastní práva pro NHL a pokud by mu sezona v Zugu vyšla podle přání, uvažoval by sedmadvacetiletý útočník o návratu do zámoří. Zatím si ve 24 zápasech připsal 17 bodů (5+12). Svými góly (5+5) ale přispěl i k postupu Zugu do čtvrtfinále Ligy mistrů, kde bude jeho soupeřem Mountfield HK.
"Buďme realisty. Příští rok mi bude 28, pravděpodobně by to byla moje poslední šance na NHL," netají odchovanec Žiliny, který se v šestnácti rozhodl pro švédskou cestu a před odchodem do USA se zdokonaloval v Lulea.
To Kovář už žádné změny neplánuje. V Zugu působí čtvrtým rokem, loni se stal kapitánem, fanoušci ho zbožňují a rodina si Švýcarsko nemůže vynachválit.
"Celkově jsem tady spokojený se vším. Život, město, jak tu dělají hokej," řekl Kovář v nedávném rozhovoru pro Sport.cz.
"Zug není velký, není tu takový frmol. Zároveň jste za půl hodiny autem v Curychu i v Lucernu, což je krásné město. Je tu příroda, jezero s plážičkami, kde jsme přes léto denně, děti můžou běhat celý den venku. Zároveň jsou v Zugu nejnižší daně ze švýcarských kantonů, tak tu bydlí hodně bohatých lidí, firmy tady mají sídla, tak se i investuje do okolí, aby to tu nějak vypadalo," popisoval další benefity svého angažmá, ve kterém prodloužil smlouvu až do roku 2025.
Není divu, že si management Kováře velmi váží. Už v první sezoně byl šestým nejproduktivnějším hráčem NL (14+31), ve druhé pak dokonce bodování ovládl (16+47) před Linusem Omarkem ze Ženevy. Také v minulém ročníku se stal nejproduktivnějším hráčem Zugu (9+34) a v této sezoně se na tom nic nezměnilo - 10+12 ze 24 utkání.

"Kdybych měl výkonnost, rád bych tu ještě byl. Ale když ji mít nebudu, tak nemá cenu se vracet ani domů, to bych tam byl za šaška. Rozhodnutí padne za ty necelé tři roky," pravil upřímně Kovář.
Od podzimu už ale není postavení Zugu v tabulce nejvyšší soutěže tak výsadní. Na vedoucí Ženevu ztrácí ze sedmé příčky devatenáct bodů.
"Za ty minulé roky se tým hrozně obměnil, ve Švýcarsku hráči hodně pendlují, víc než v Česku. Každý rok jsme ztratili někoho z jádra týmu," popisoval Kovář. "Zug byl v době mého příchodu hodně hladový po titulu. A z té cesty neuhýbáme, ambice jsou pořád stejné, i když je pravda, že zatím jsme tak letos v lize moc nehráli."
Pokud budou mít ale hráči Zugu přístup jako Cehlárik, nemají se čeho bát.
"Nic neponechává náhodě. Ráno je v šatně první a večer odchází domů jako poslední," chválil slovenského perfekcionistu norský kouč Zugu Dan Tangnes.
"Vždy na sebe vytvářím tlak a chci být v týmech, které bojují v nejkvalitnějších ligách o nejvyšší příčky. Klub je dlouhodobě velmi silný, vyhrál dvakrát po sobě titul. Náš trenér skvěle komunikuje. Podmínky jsou neuvěřitelné," svěřoval se Športu nejlepší útočník MS IIHF 2021 v Rize.
I kdyby Cehlárikovi návrat do NHL nevyšel, Zug rozhodně není nějakou méněcennou variantou.
"Hrajeme nátlakový hokej, hodně přečíslujeme. Snažíme se být silní na puku a mít ho na hokejkách co nejdelší dobu," popisoval Cehlárik styl, jaký se útočníkům musí zamlouvat.
Na dálku teď drží palce i spoluhráči z bronzové olympiády v Pekingu a jedničce letošního draftu NHL Juraji Slafkovskému. Stejně jako Kovář udržuje kontakty s parťáky z českého národního týmu, kteří hrají v NHL.
"Pastu (Davida Pastrňáka) sleduju a kolikrát žasnu. Když si ráno v kabině pouštíme sestřihy z NHL, jsem pyšný, že kluk od nás z Česka takhle září. Všichni se baví, jaký dal zase gól. Stejně tak Martin Nečas měl výborný začátek sezony, tak doufám, že v tom bude pokračovat a dostane se mezi hvězdy NHL," věří Kovář.
Prioritou česko-slovenského dua pro následující týdny je ale hlavně vylepšení pozice v ligové tabulce. Aby útok Zugu na třetí švýcarský titul v řadě dostal reálnější kontury.