Obránce a útočník v jednom. Burns měl řadu předchůdců

Nouzové situace si vyžadují nouzová řešení. A tak se z obránce Brenta Burnse stal v San Jose Sharks po letech zase útočník.
Kdo si ale pamatuje sezonu 2013-14, vybaví si, že to vlastně žádné provizorium nebylo. Tenhle chlápek zastal stejně dobrou práci jak na modré čáře, tak na křídle elitní formace.

Kalifornský tým teď stíhala jedna 'morová' rána za druhou. Nejprve si 23. ledna poranil pravé koleno Joe Thornton, 8. února následovalo zranění pravého ramena Joela Warda a tento týden si pravou ruku v zápase s Arizona Coyotes pochroumal také Tomáš Hertl. O trenéra Petera DeBoera se při pohledu na prořídlé útočné šiky pokoušely mrákoty.
Už v závěru souboje s Coyotes si Burns vyzkoušel roli útočníka, proti Vancouver Canucks se pak postavil v první třetině na pravé křídlo elitního útoku vedle Timo Meiera a Joea Pavelskiho.
V průběhu utkání se ovšem vrátil na svou tradiční pozici na modré čáře a gólem i asistencí přispěl k výhře 4:1.
"Byl jsem se zeptat Joea Thorntona, jak to fungovalo, když hrál Brent v útoku a on mi řekl, že to byl nejlepší forvard v lize. Pokud to ale funguje, tak je Burns opravdu mezi třemi nejlepšími útočníky v týmu," plánoval trenér DeBoer.

Posunout Burnse do útoku se ale před pěti lety jako první rozhodl tehdejší trenér Sharks Todd McLellan a přeučený bek si v sezoně 2013-14 připsal v 69 zápasech 22 gólů a 26 asistencí. Jak ale ukázaly následující sezony, coby hráč, který sleduje hru od modré čáry, se však Burns cítí přece jen lépe.
"Blížíme se do cílové rovinky základní části a hledáme ty nejlepší možnosti, jak se do play off dostat," tvrdil DeBoer.
Vzhledem ke stoletým dějinám NHL ale není Burnsova hokejová obojživelnost zase něčím naprosto jedinečným.
Už legendární Red Kelly vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy v roce 1954 v dresu Detroit Red Wings. Následně byl ale vytrejdován do Toronto Maple Leafs, kde exceloval jako centr a podílel se na zisku čtyř Stanley Cupů, čímž svoji sbírku rozšířil na osm a jeho uvedení do Síně slávy bylo povinností.
Před třemi lety ho v ní doplnil Sergei Fedorov, první evropský držitel Hart Trophy. Kouč Detroitu Scotty Bowman při akutním nedostatku beků využíval ruského elitního útočníka i v defenzivních párech.
"Kdyby Sergei hrál trvale v obraně, tak by klidně vyhrál i Norris Trophy. Byl totiž skvělý v jakékoliv situaci, na jakémkoli místě," řekl uznale Bowman.

V počátcích kariéry využívali Phila Housleyho v Buffalo Sabres také jako útočníka, aby ještě více vynikly jeho rychlost a technika. Později se z něj stal jeden z nejlepších a nejvíce bodujících obránců, celkem nasbíral 1232 bodů.
Pozice v obraně a v útoku si často prohazoval rovněž Dustin Byfuglien, který byl jednou z klíčových postav Chicago Blackhawks při jejich úspěšném útoku na Stanley Cup v roce 2010. Pro hráče soupeře tehdy nebylo skoro možné odstavit 'Big Buffa' od jejich brankoviště.
Vynikající práci na obou koncích ledu je schopen odvádět také Mathieu Dandenault. Ostatně i drsňáci jako Randy Holt nebo později Wade Belak, ale i český bitkař David Kočí si často měnili pozice: jednou v útoku, jednou v obraně. Podle toho, kde bylo potřeba zaplnit mezeru...
Elitní švýcarský bek Mark Streit zase hrával v Montreal Canadiens při svém vstupu do NHL útočníka při hře pět na pět, v přesilovkách se z něj znovu stával obránce. A falešných beků v početních výhodách - tedy útočníci hrající přesilovky na postu druhého obránce jako třeba Jakub Voráček u Philadelphia Flyers - těch je v NHL tolik, že by to vydalo na dlouhou samostatnou kapitolu.
Mít hráče, který dokáže zahrát efektivně jak v defenzivě, tak v ofenzivě je každopádně výhodné. Na nejvyšší úrovní to ale dovede opravdu jen pár jedinců. Brent Burns znovu dokazuje, že mezi ně rozhodně patří.