Backlund: Budeme jako Nashville

Pořád se mluví o Johnnym Gaudreauovi, o Seanu Monahanovi. Před začátkem nové sezony se ale nabízí docela kacířská otázka: Není nakonec nejdůležitějším hráčem Calgary Flames někdo úplně jiný? Někdo jménem Mikael Backlund?
Není to tak nereálná úvaha. Backlund se za deset let ve Flames stal trochu opomíjeným inventářem, jenže zrovna poslední sezona ho definitivně vystrčila ze stínu. Nejen že si 53 body vytvořil své osobní maximum v produktivitě, navíc patřil mezi nejvážnější kandidáty na zisk Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka.

Skončil nakonec čtvrtý. I tak ovšem potvrdil, že pokud se má zajímavě složený celek z Alberty dočkat výraznějšího úspěchu, pak bude hodně záležet právě na Backlundovi.
"Kolem nominace na Selke Trophy se toho hodně napovídalo. Já vlastně ani dlouho netušil, jak neuvěřitelně blízko jsem elitní trojce," přiznal osmadvacetiletý centr. "Do další sezony mě to může jenom nakopnout. Tohle, stejně jako náš týmový výsledek."

Calgary si v uplynulém ročníku pod novým koučem Glenem Gulutzanem vybojovalo divokou kartu a s ní postup do play off. Nadstavbová část pak pro Flames skončila rychle - mužstvo v 1. kole proti Anaheim Ducks zhaslo po vyřazení bez jediné výhry.
I tak to ale byla lepší sezona než ta předchozí. A hodně za to mohl právě Backlund, jehož výkon byl oproti nedávné době k nepoznání.
Najednou na něj fanoušci nehulákali, tleskali mu. Sypaly se body i pozitivní čárky za defenzivní dřinu. Sám to chápe tak trochu jako cenu za trpělivost.
"Ještě než jsem se dostal do Kanady, tak se mi v Evropě všechno dařilo. Všude mě chválili. Pak jsem se v sedmnácti zranil a za mořem se musel dlouho probíjet v AHL," vyprávěl. "Bylo to pro mě dost náročné, ale nakonec jsem díky téhle zkušenosti mnohem odolnější. I obouchanější, protože v NHL moc hokejových umělců nenajdete."
V tak mladém věku to pro něj bylo občas šílené. Bylo mu smutno, ptal se svého agenta, jestli by mu radši nenašel nějaký flek doma ve Švédsku. Slyšel ale radu, že se má o svou zámořskou šanci ještě porvat.
"Agent mi vlastně řekl jediné: Ty prostě budeš hrát NHL," popisoval Backlund. "Táta mi tvrdil to samé. S odstupem času už chápu, proč mi nechtěli vyhovět. Jsem jim za to vděčný."
Jenže snadné to neměl ani poté, co se v sezoně 2009-10 dočkal plnohodnotného místa v kabině prvního týmu. Střídal výrazné výkony s matnějšími. Ve 23 zápasech nasbíral deset bodů, další sezonu v 73 duelech pětadvacet zářezů. Deptala ho zranění i bolavá duše.

Až do předminulého ročníku se ani jednou nedostal přes čtyřicetibodovou hranici.
"Pořád máme na očích kluky typu Monahana, kteří vlétnou do NHL a hned jsou schopni nasázet třicet gólů. Jenže někomu to prostě trvá trochu déle," bránil švédského útočníka asistent generálního manažera Craig Conroy.
"Backse si pamatuju ještě jako spoluhráče. Vybavuju si, že na sebe býval hodně tvrdý. Když se mu nedařilo, strašně ho to žralo. Další tři zápasy to nemohl dostat z hlavy. I kvůli kritice, která byla až nespravedlivá. Teď už je z něj jiný hráč, psychicky mnohem silnější. Předtím byl schopen zazářit v pár střetnutích, dneska už si stálou výkonnost udrží po celou sezonu."
V ročníku 2015-16 zaznamenal 47 bodů, v tom dalším dokonce ještě o šest více. Najednou byl svět veselejší. Konečně začal osvědčovat své parádní bruslení a šikovné ruce, skvěle si sednul se spoluhráči v lajně Michaelem Frolíkem a Matthewem Tkachukem.
"Vždycky to byl obstojný hráč," mínil asistent kouče Martin Gelinas, rovněž bývalý Backlundův spoluhráč. "Míval ale ve zvyku se v důležitých chvílích zápasů trochu schovávat, jeho výkon klesal. Teď to rád bere na sebe, často rozhoduje právě on."
Calgary vybíralo Backlunda při draftu roku 2007 už v 1. kole jako celkově 24. v pořadí. Snad se jeho probuzení čekalo opravdu trochu dřív. Sám je však nadšený, že bodově vylétl alespoň deset let po téhle pozvánce mezi elitu.

"Myslím, že jsem v poslední době udělal velký krok směrem dopředu," řekl. "Hraju mnohem líp, než bývalo zvykem. Snad je to tím, že pokud děláte věci správně, dříve nebo později se vám to vyplatí."
Totéž může platit i o celém jeho týmu. Vedení Flames se v létě pustilo do velké rošády, která hodně pozměnila kádr mužstva. Vyplatí se?
Posuďte ten vichr sami: odešli brankáři Brian Elliott s Chadem Johnsonem, zmizel obránce Deryk Engelland, útočník Lance Bouma a mnozí další. Přišli naopak gólmani Mike Smith s Eddiem Lackem, beci Travis Hamonic a Ryan Murphy.
"Mám za to, že míříme správným směrem," uvažoval Backlund. "Jen se podívejte na Nashville Predators v minulé sezoně. Netipoval bych, že budou lepší než my. Dokázali ale dát dohromady pěkně rozjetou partu, chytli se jim brankáři. V tomhle bychom mohli být podobní - máme teď pět znamenitých obránců, dva hodně slušné gólmany."
A právě v brankovišti vidí významné zlepšení: "Páni, jak to třeba Smith umí s pukem! Hrát s ním bude skvělé. Od doby, kdy se s kariérou rozloučil Miikka Kiprusoff, jsme měli v brankovišti trochu slabinu. To už platit nebude."