Číslo šest žije. Chytil se už chytil

Vedle hlavní analýzy situace jednotlivých klubů v seriálu 32 týmů ve 32 dnech nabízíme také příběh hráče, jenž bude mít klíčovou roli pro úspěch v sezoně 2023-24. U New York Rangers bude jedním z takových Filip Chytil.

Být šestým nejlepším hokejistou v zemi Jaromíra Jágra a Dominika Haška už něco znamená.

Tím spíš pro Filipa Chytila, který se za pár posledních let zatraceně dobře přesvědčil, že úspěch rozhodně není zaručená věc.

Když mu ale koncem června tleskalo uznalé obecenstvo pražského O2 Universum kvůli tuze solidnímu umístění v tradiční anketě Zlatá hokejka, už to byl jiný hokejista než loni či předloni. Díky znamenité sezoně za New York Rangers přestal být 'jen' slibným talentem, který to možná jednou všem natře.

Ne. Třiadvacetiletý rodák z Kroměříže stačil od minulého léta k tomu současnému načerpat dostatek respektu, bodů i sebevědomí.

Zjevně vyzrál. Posunul se o pořádný kus dopředu.

Což neuniklo ani hokejovým výborům na Manhattanu, kteří českému reprezentantovi nabídli novou čtyřletou smlouvu na téměř 18 milionů dolarů. Podepsal ji, jak by taky ne.

"Vím, že první roky jsem v NHL moc produktivní nebyl. V posledním ročníku to ale konečně přišlo, souběžně s mými výkony," pochvaloval si. "Záleží na tom, co zmiňuji pořád. Na tvrdé práci, kterou do toho vkládám. Jsem rád, že vidím, že se vyplácí. Nic se nemění, chci v tom pokračovat."

Chytil si v uplynulém ročníku zlepšil spoustu kariérních maxim. Platilo to o gólech (22), asistencích (23), bodech (45), hodnocení plus/minus (+15), vítězných gólech (4), počtu střel (177), procentuální úspěšnosti střel (12,43 procenta).

Dokonce se stal teprve sedmým hráčem Rangers za poslední dvě dekády, který ve věku 23 let a mladším nastřílel v sezoně alespoň dvacet branek.

Slušné. Rozhodně s přihlédnutím k tomu, jak moc prostoru na ledě dostával.

"V Rangers máme nabitý kádr. A já dokázal rozhodovat zápasy i ze třetí lajny," řekl.

Ne, nestěžuje si. Tak to prostě je. Nosit blankytný dres a být doma v Madison Square Garden představuje velkou výsadu, sní o tom skoro každý hráč NHL.

Chytil se považuje za šťastného, že je mu to dopřáno.

"Pro mě znamená hodně, že jsem se s klubem dohodnul na novém kontraktu. V sezoně jsem o tom moc nepřemýšlel, teď jsem ale šťastný, že je to hotové," přiznal bezprostředně poté, co klíčové lejstro ozdobil svou parafou.

Mimořádný rok si paradoxně připsal ve stejnou chvíli, která pro Rangers nepřinesla přílišnou radost. Jako pátý nejlepší celek Východní konference se s play off loučili už v 1. kole, když je výsledkem 3:4 vyprovodili New Jersey Devils.

Mládenci s číslem 72 na dresu patřilo po nadstavbě šesté místo v tabulce týmové produktivity, tedy úplně stejné, jaké k němu náleželo i po základní části. Za sedmi bojů s Devils vytěžil gól a tři asistence.

Upřímně - nebyl to on, kdo měl mančaft táhnout. Přesto to pro něj byla výrazná kaňka.

"Nečekal jsem, že s Rangers vypadneme takhle brzy," připustil ve chvíli, kdy z Ameriky přiletěl pomoci národnímu mužstvu na mistrovství světa IIHF.

Tenhle turnaj pro něj nakonec nebyl šťastný, už po druhém duelu proti Kazachstánu odstoupil po zásahu pukem do tváře. Se zlomenou lícní kosti novinářům s obtížemi popisoval, co všechno ho bolí.

"Je to zlomenina v obličeji, takže jsou zasažené všechny nervy. S tím by se ještě dalo něco dělat. Ale když se zvýšila zátěž, hlava nefungovala," soukal ze sebe. "Když jsem byl na ledě, měl jsem problémy s levým okem. Neustále mi cuká a píchá mi v něm. Musel jsem ho neustále zavírat. Jak pracují nervy v obličeji, tak… Prostě to nešlo."

Už v životě určitě poznal i hezčí nástupy léta, tentokrát těsně před prázdninami pořád ještě necítil části obličeje. Na již zmíněné Zlaté hokejce ovšem ujišťoval, že do startu další sezony bude v pořádku.

"Jen jsem musel o pár týdnů posunout začátek přípravy," vysvětloval. "Potřeboval jsem si od hokeje po konci šampionátu trochu odpočinout. S přítelkyní máme pejska, taky trávím čas hlavně s rodinou. Tu přes sezonu moc nevidím, tak se jí to snažím vynahradit přes léto. Sledoval jsem taky fotbal nebo tenis."

K letním galejím si už počtvrté jako mentora vybral bývalého ledového raubíře Radka Dudu. Pamětníci si vybaví, jak se kdysi na tribunách křičelo: "Radek Duda, hokej není nuda." A nuda s bývalým slávistou zjevně není ani při tréninkové dřině.

"Radek mě může posunout ve všech směrech," tvrdil Chytil. "Do hokeje jsme stejní blázni. Oběma nám jde o to, abych byl v další sezoně zase o něco lepší, než v té předchozí."

Loni tohle předsevzetí naplnil, ve Zlaté hokejce mu to vyneslo dosti slušivé postavení.

A nezdá se nereálné, že by příště nemohl být ještě výš.