Panthers míří výš. Je Tkachuk správná volba?

Před zářijovým startem tréninkových kempů přinášíme seriál 32 týmů ve 32 dnech. Zaměřujeme se v něm na to, jak jednotlivé kluby NHL přezbrojily na draftu i volném trhu a s jakými ambicemi i silou půjdou do sezony 2022-23. Tentokrát jsou na řadě Florida Panthers.

Florida a hokej? Už dávno neplatí, že fanoušky dokážou rozpálit pouze konkurenční Tampa Bay Lightning. Umějí to už i Panthers, sídlící na druhé straně slunného státu.
Mužstvo kolem finského kapitána Aleksandera Barkova naposledy ovládlo celou základní část, poprvé ve své historii získalo Prezidentovu trofej (122 bodů, 58 výher z 82 utkání). V play off už to však žádný zázrak nebyl, Panthers prohráli ve druhém kole 0:4 na zápasy právě s Lightning.
Poprvé od roku 1996 aspoň urvali sérii v bojích o Stanley Cup, v příští sezoně ale myslí na pronikavější úspěch. Vyhlížejí stříbrný grál, na který fanoušci stále čekají a nejblíž k tomu byli právě v roce 1996, kdy Panthers prohráli až ve finále s Colorado Avalanche (0:4). Tehdy to pro mužstvo, které v NHL hrálo teprve třetí sezonu, byl úžasný úspěch, zažili ho i někdejší čeští útočníci Radek Dvořák a Martin Straka.

Tentokrát už by finále nebylo senzací - he to naopak cíl. Omlazený kádr nasbíral další zkušenosti a hráči už nechtějí dopustit, aby tak brzo v play off sledovali soupeře, jak slaví. Teď chtějí slavit oni.
"Lezeme nahoru. Teď jsme sice uklouzli, ale máme na to, abychom udělali další kroky," reagoval po sezoně kouč Andrew Brunette. Někdejší útočník hned v úvodu sezonu nahradil trenérskou ikonu Joela Quennevilla, který byl donucený odstoupit v souvislosti s dávným skandálem Chicago Blackhawks.
Brunette si počínal výborně, za svoji premiérovou misi v NHL si zasloužil nominaci na Jack Adams Trophy pro nejlepšího trenéra, ale v play off už to nebyla žádná sláva. Nejspíš i proto si musel balit a Panthers angažovali kapacitu. Přichází pětapadesátiletý Paul Maurice, který patří mezi nejúspěšnější trenéry v historii slavné ligy.
Pokud jde o odkoučované zápasy (1684), patří mu čtvrté místo za Scottym Bowmanem (2141), Barrym Trotzem (1812) a Joelem Quennevillem (1768). Se 775 výhrami je sedmý. Pokud se někomu mohlo zdát, že po odchodu Quennevilla může být právě na střídačce slabina v momentech, když přicházejí zápasy o všechno, teď je to jinak.
"Je tady hodně dobrého," uvedl o novém působišti Maurice, jenž necelých devět let vedl Winnipeg Jets.
"Na konci sezony jsme si všechno pečlivě zanalyzovali a vyhodnotili. Měli jsme pocit, že potřebujeme někoho, kdo do všeho zapadne. Abychom pokračovali v růstu a zůstali na cestě za tím, po čem toužíme," uvedl Bill Zito, generální manažer Panthers.

Léto v podání Panthers ale mělo jiný hit. Daleko větší: gigantickou výměnu, kdy se kanadský klub Calgary Flames vzdal šance na prodloužení spolupráce s útočníkem Matthewem Tkachukem, kterého vzápětí získali právě Panthers a podepsali s ním osmiletou smlouvu na 76 milionů dolarů. Opačným směrem naopak putovali útočník Jonathan Huberdeau a obránce MacKenzie Weegar.
Wow! Byl to moment, který překvapil, vždyť Huberdeau byl vedle Barkova tváří klubu, za Panthers hrál deset let, naposledy prožil pohádkový ročník, kdy v osmdesáti utkáních získal 115 bodů (30+85) a v bodování celé ligy skončil druhý za Connorem McDavidem z Edmontonu.
Nahradí ho Tkachuk? Neutrpí ofenziva? Otázky, které se nejvíc řeší.
Ovšem syn slavného útočníka Keitha taky není žádný nazdárek. V Calgary se vypracoval v lídra ofenzivy, stejně jako Huberdeau zažil báječnou sezonu. V 82 utkáních nasbíral 104 bodů (42+62) a podle mnohých zámořských pozorovatelů by si měl výtečně rozumět s centrem Barkovem.
Více k tématu: [32 týmů ve 32 dnech: Florida Panthers\]
"Tohle jsou vždycky těžká rozhodnutí, které v takové pozici musíte dělat. Nikdy to není tak, že to berete na lehkou váhu," reagoval generální manažer Zito, jenž šéfuje Panthers z nejzodpovědnější funkce druhým rokem.
V Tkachukovi vidí hráče s velkým potenciálem. "Dostáváme mladého útočníka na vrcholu sil. Můžeme od něj očekáváte ještě víc," uvedl Zito. Tomu odpovídá i průměrná roční gáže, nová posila si v průměru vydělá 9,5 milionů dolarů.
Útočník, po jehož boku v Calgary odehrál spoustu zápasů i český útočník Michael Frolík, se na novou štaci těší. Není to tak, že by byl vyměněný proti své vůli. Naopak. Cítil, že potřebuje změnu a Panthers navíc byli nejvýše na seznamu klubů, kam by chtěl jít.
"Vybral jsem si právě Panthers. Opravdu tady chci hrát, jsem nadšený. Toužím vyhrávat," vykládal čtyřiadvacetiletý rodák z Arizony, jenž má i kanadský pas. Promrzlé Calgary vyměnil za slunné Sunrise a fanoušci věří, že právě on bude tou potřebnou vítěznou ingrediencí. Ale neutrpí ofenziva? Jistě bude znát i odchod veterána Clauda Girouxa, jenž si jako volný hráč vybral Ottawa Senators.

Příznivci vítěze základní části se ale mohou těšit i na jiné jméno. Ne tak slavné, ale s velkým potenciálem. Anton Levtchi, finský útočník, který v šestadvaceti letech má před sebou první zahraniční angažmá - rovnou v NHL. Právě Panthers s ním podepsali roční kontrakt, ve finské lize zazářil 61 body (26+35) v 55 utkáních základní části, dalších deset bodů (1+9) přidal ve čtrnácti duelech v play off.
Tapparu dovedl k titulu ve finské lize a není vyloučené, že by hned mohl dostat šanci i v prvním týmu. V systému Panthers je spoustu finských hráčů, právě Finové jsou teď na mezinárodní scéně týmem číslo jedna a také kapitán Barkov je stejné národnosti, takže jistě za krajany lobboval...
Panthers získali i další hráče: z útočníků jsou to Colin White (z Ottawa Senators), Nick Cousins (Nashville Predators) a Rudolfs Balcers (San Jose Sharks), zadní řady posílil Marc Staal (Detroit Red Wings). Vedle Huberdeau, Weegara a Girouxe naopak přišli o útočníka Masona Marchmenta (Dallas Stars) a obránce Bena Chiarota (Detroit).
Navíc je otázkou, jestli ještě další rok přidá nezdolný veterán Joe Thornton, který ve 43 letech stále čeká na Stanley Cup.
Na stříbrný grál čekají i Panthers. Druhé kolo už jim rozhodně stačit nebude.