Andrej Nestrašil a rok jako na horské dráze

O prolomeném obratli a tříměsíčním upnutí v krunýři už hovořil pětadvacetiletý útočník nesčetněkrát, a také tentokrát na toto téma přišla řeč. Ale rozhovor s Nestrašilem je hlavně ohlédnutím za celým rokem 2016. A ten byl pro útočníka Caroliny divoký jako jízda na horské dráze.

Přečtete si 10 otázek a odpovědi Andreje Nestrašila.

Jak budete vzpomínat na rok 2016, který ve vašem životě znamenal velmi významné období?

"Tenhle rok přinesl stejně jako každý jiný dobré i špatné stránky a z hlediska mé profese to bylo spíš horší. Na začátku vypadalo všechno super, hrál jsem pravidelně za Carolinu, sbíral body a cítil se skvěle. Jenže pak vše špatné odstartovalo to zranění. Nechci vůbec fňukat, ale od té doby mi nejsou různé okolnosti nakloněny tak, aby mi cestu ulehčily. Asi je to daň za rekonvalescenci, která proběhla až nečekaně dobře, prostě něco za něco. Aktuálně moc nehraju, přitom od třetího zápasu se cítím dobře, a to mě frustruje. Na druhou stranu v osobní rovině si nemám, na co stěžovat. Přítelkyně zvládá fantasticky moje nálady z posledních týdnů, už předtím během zranění mi byla velkou oporou a náš vztah funguje skvěle."
 
Když se vrátíme do ledna, kdy jste konečně pravidelně nastupoval v NHL, bral jste tu část hokejové kariéry jako splněný sen?

"Těžko říct. Člověk si asi podobných věcí váží víc, až když je starší. Bylo skvělé, jak se mi dařilo, ale nikdy bych neřekl: splnil se mi sen a dál je mi všechno jedno. Chci v lize být co nejdéle, hrát co nejlépe, být platný pro tým a táhnout ho. Spíš než dosáhnutí cíle jsem vše bral tak, že jsem si dokázal, že na NHL mám a mohu být prospěšný."
 
Jenže pak přišlo vážné zranění… Kolikrát už jste o něm mluvil?

"Milionkrát! A můžu říct, že když jsme nedávno hráli v Los Angeles a reportér zápasu se mě po první třetině zeptal, jestli se cítím líp, měl jsem sto chutí mu říct, že je prosinec, jsem dávno fit a že to, jestli hraju nebo nehraju se zraněním nemá nic společného. Už mě to unavovalo. Nakonec jsem mu ale odpověděl, že se cítím dobře a že jde všechno nahoru. Nejvíc mi vadí asi ten kontext. Kdyby se mě na zranění ptali po 30 zápasech, ve kterých jsem dal 10 gólů, a mělo to být pozitivní, asi bych na to koukal jinak. Ale já nechci, aby si lidé mysleli, že nehraji, protože jsem byl zraněný."
 
Teď už to můžete klidně přiznat… Vážně vás nenapadlo ani na minutu, že je konec kariéry, když jste skončil v nemocnici?

"Nerad bych, aby cokoliv vyznělo tak, že jsem nějaký hrdina… Ale mě opravdu všechno hodně bolelo jen půl hodiny. Pak už to bylo lepší, zranění jsem necítil a myslel si, že jde o reakci svalů po nárazu. Jediný případ, kdy jsem zbystřil, byl ve chvíli, kdy jsem se doktorky zeptal, zda budu moci ještě hrát hokej, a ona řekla, že půjdeme krůček po krůčku. Jinak jsem byl pořád pozitivní, i když jsem věděl, že to mohlo dopadnout mnohem hůř."

Vybavíte si, proti komu jste hráli a s kým jste byl v tom nešťastném souboji? Omluvil se vůbec dotyčný hráč?

"Nazem Kadri z Toronta, to je jasné, že si ho pamatuji. Ale vůbec k němu necítím zášť, souboj byl podle mě čistý, i když někdo třeba říkal, že šlo faul. Nemám mu nic za zlé, byla smůla, jak vše dopadlo. Hned po zápase mi psal zprávu, stejně tak kouč Maple Leafs Mike Babcock, který mě vedl ještě v Detroitu. Druhý vzkaz mě potěšil, trenér nemusel psát vůbec nic. Od Nazema to bylo takové morální gesto asi i v rámci současné politiky NHL. To ale nemířím nijak proti němu."
 
Po měsících rekonvalescence se vám povedl návrat do NHL. Jenže nehrajete tolik, kolik byste si asi představoval. Kde je problém?

"Jde o hodně věcí spojených dohromady, prostě ty okolnosti, které mi nenahrávají, o nichž jsem mluvil. Jak to říct… Pro mě jde o frustrující situaci, protože jsem obětoval Světový pohár, abych v klubu vyšel vstříc. Zavrhnul jsem něco, co mohlo nakonec být prospěšné i pro Carolinu. Vím dobře, že jsem po zranění dva zápasy nehrál dobře, tělo se zhroutilo, zažilo šok a najednou neumělo odpočívat. Trenér mě vyndal a já to chápal tak, že všichni vědí, že potřebuji čas. Pak jsem zase naskočil, měl i bod, ale zase jsem zmizel ze sestavy. Každý, kdo hraje týmový sport potvrdí, že nejvíc ublíží vypadnout z ní, když se začne mužstvu dařit. A to se stalo mně. Měl jsem i sezení s trenérem, jehož výstup nebudu samozřejmě ventilovat, ale nic se nezměnilo. Dva týdny jsem nehrál vůbec, pak zase jo, ale nikdy ne víc než 10 minut. To není moc, ale i tak jsem s tím chtěl něco udělat. Z nějakých 15 zápasů jsem nasbíral pět bodů, což není na tu porci času málo, ale vrátili se zranění Staal a Lindholm a já šel ven."

To musí být vážně hodně frustrující… Je to tak?

"Vlastně jsem teď v nevděčné roli, protože kouč ví, že nezklamu, i když nebudu týden hrát. Ale s tím se nehodlám smířit a to on ví. Jen ten boj sám se sebou je náročný. Naštěstí jsem v tomto ohledu po dlouhých letech boje o NHL odolný a snad se tím můžu i chlubit."
 
Co můžete ve stručnosti udělat pro to, abyste zase pravidelně hrál a minuty sbíral spíše po desítkách než po jednotkách?

"Pracovat, být v pohodě a neztrácet sebevědomí. O ničem jiném to není."
 
Pojďme ale už k něčemu příjemnějšímu a tím jsou Vánoce. Jaké byly? A jak jste na tom se životosprávou? Například Jakub Voráček tvrdí, že vždy o svátcích přibere pět kilogramů.

"Vzhledem k tomu, že přítelkyně je Američanka, tak jsme ani neměli řízek se salátem. Nezůstali jsme doma, ale pronajali si na dva dny pěkný dům asi dvě hodiny cesty z města a brali to spíše jako odpočinek po těch psychicky náročných týdnech plných různých stavů. Nijak jsme to tedy nepřeháněli a i dárky jsme si vlastně dali dřív. Vždycky když jsem neměl náladu, šel jsem do garáže a dal přítelkyni něco, co mělo být na Vánoce, abychom si ji zlepšili. A ta kila? Nevydržím nic nedělat a vždy si jdu aspoň zaběhat nebo do posilovny. Takže u mě nic podobného jako u Jakuba ani nehrozilo…"

Co byste si přál do nového roku?

"Ze sportovního hlediska bych byl moc rád, kdyby se vše zase otočilo a já seskočil z té vlny, co míří dolů. Věřím, že ta chvíle přijde a začne se dařit. A z osobního pohledu je to jasné. Nic jiného a lepšího než zdraví pro sebe a lidi z mého okolí si přát nemohu. Po zkušenostech z tohoto roku dobře vím, o čem mluvím."