Sníh, mráz a vítr. Hráči si připomněli dětství

Tak tohle byl úplně jiný zápas, než na který jsou hokejisté zvyklí! Souboj 2019 Tim Hortons NHL Heritage Classic mezi Calgary Flames a Winnipeg Jets se hrál v kulisách, které jako kdyby vypadly z příběhu o Mrazíkovi. Na hráče sněžilo, foukalo, teplota spadla pod nulu.

Něco takového zná každý, kdo jako prcek proháněl puk na rybníku za domem. Hokej se během sobotního duelu, který nakonec ovládli Jets 2:1 v prodloužení, vrátil zpátky ke svým kořenům.
"Překrásné," komentoval to calgarský kouč Bill Peters. "Tohle je počasí, které ke klasickému hokeji odjakživa patří. Je skvělé, že se NHL tímhle způsobem vrátila do Saskatchewanu. Jsme velmi šťastní, že jsme se něčeho takového mohli zúčastnit."
Více k tématu: [Skvělý Rittich prohře nezabránil]
Vlastně se to dost podobalo zážitkům, které pro hráče nachystala utkání Heritage Classic 2003, 2011 a 2014. To puk taky klouzal v prostředí, které svádí k tomu mít po ruce připravený grog.
Meteorologové hlásili -2,5 stupňů Celsia. Každý přítomný by ale přísahal, že ve skutečnosti musí být ještě méně. Znáte to - nohy v bruslích zebou, od pusy jde pára, nos dostává červenou barvu.
Sněžit začalo dvě hodiny před startem zápasu, do jeho konce pak už nepřestalo. Vítr v Regině svištěl od rána.
Všechno jako kdyby chtělo kopírovat někdejší turistické heslo, které do zdejšího kraje lákalo lidi z celého světa: "Zažij Reginu zblízka."
Že je v takovém nečasu lepší zůstat doma někde u krbu? Omyl. Na tribuny si našlo cestu 33 350 diváků, kteří očividně ocenili, že se NHL rozhodla hrát poprvé svůj zápas pod otevřeným nebem na neutrální půdě.

Atmosféra byla sváteční. A zdaleka nejen díky slavnostnímu přeletu armádních letounů před prvním buly nebo kvůli ohňostroji, jenž následoval. Přestože se akce konala teprve koncem října, neustálé chumelení připomínalo skoro až vánoční náladu.
Jistě - pro samotné hokejisty podobné podmínky znamenaly i strasti.
"Vybavuju si podobně svérázné prostředí už z utkání, kdy jsme pod otevřeným nebem hráli s Detroit Red Wings proti Toronto Maple Leafs," řekl kouč Peters. "Trénovat na ten zápas bylo tenkrát v podstatě nemožné. Hodně fičelo, navíc svítilo ostré slunce - brankáři vůbec nic neviděli. Mnohem víc hrozilo zranění třísel, tak jsme přípravu na samotný duel radši zkrátili. Ale přes to všechno to byla zajímavá zkušenost. A velká zábava."
To samé platilo i tentokrát. Ať už je řeč o nezvyklých zážitcích či nějakých těch útrapách.
Při rozbruslení měli všichni na hlavě pletené čepice. Hřejivou pokrývku hlavy zvolili až na calgarského asistenta Martina Gelinase též zástupci realizačních týmů.

Reginský vítr řezal do tváří, ani led nebyl vzhledem k neustálému sněžení dokonalý.
"Ale takhle zkrátka vypadá skutečná hokejová realita," prohlásil šéf soutěže Gary Bettman. "Ke hře všechno tohle patří."
Že to byla jedinečná show, o níž budou jednou vyprávět vnukům, ostatně hráči přesvědčili i tím, že si před zápasem sněhové hody nadšeně fotili.
"Skutečně nepříjemný je nakonec jen ten vítr," popisoval calgarský útočník Matthew Tkachuk. "Při hře hodně záleží, zda fouká do zad, nebo proti vám."
On, stejně jako jiní hráči, si tedy v pozápasových rozhovorech rozhodně nestěžovali.
"Ať už jsou podmínky jakékoliv, prostě se s nimi musíte vyrovnat," ubezpečoval obránce Mark Giordano.

Nakonec se to zvládá o to snadněji, když si vybavíte, že tohle všechno jste už někdy zažili. Kdysi dávno. Když jste byl malý kluk.
"Hned mi to naskočilo," přiznal český útočník Flames Michael Frolik. "Co jsme se takhle venku nabruslili s tátou a bráchou! Hlavně během Vánoc, kdy jsme si to venku dávali na dvě branky s dalšími kluky. Pěkně jsme si odhrabali led a šlo se hrát. Právě tak jsem se kdysi hokej naučil.
A troška toho mrznutí?
"To je přece stejné pro hráče na obou stranách," krčil rameny vítězný brankář Connor Hellebuyck. "Podtrženo sečteno: Bylo to fantastické. Něco, co vás při běžných utkáních v sezoně skutečně nepotká."