Jako Tavares. Skvělé výkony na MSJ zvýší šance i pro draft

I v sezoně 2023-24 vám každé druhé úterý přinášíme rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2024. Tentokrát jsme se zaměřili na to, jak si lze během mistrovství světa juniorů zlepšit své šance pro draft.

Do konce té bitvy tenkrát zbývalo jen pár sekund.

Rok 2009, boj o postup do finále juniorského světového šampionátu, Kanada – Rusko, hokej jak řemen.

Fanoušci na ottawských tribunách ženou své oblíbence do poslední zoufalé akce, snad už ani samotní hráči s javorovým listem na dresu příliš nevěří v obrat. Výběr hrdé východní říše vede 5:4.

Vše ztraceno?

Ne pro Johna Tavarese. S pukem na holi se prosmýkne kolem dvou ruských soupeřů, z posledních sil se pokusí o bekhendovou střelu. Obránce Dmitrij Kulikov ji zblokuje. Ke kotouči se však prorve Tavaresův parťák John Eberle a přece jen jej pošle do branky.

Pět sekund před koncem.

Duel dospěje až do nájezdů, v nichž proměněným pokusem opět zazáří Tavares. Jako už tolikrát na tomhle šampionátu.

Jako když k výhře nad Českem poměrem 8:1 přispěl třemi body, jako když Američanům nasázel hattrick. Jako když později ve finále přidal asistencí k přemožení Švédska, čímž se postaral o pátý titul pro Kanadu v řadě.

Tavares byl tenkrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem mistrovství. V šesti utkáních nasbíral patnáct bodů (8+7), coby nejlepší útočník turnaje se dostal i do All-Star šestky.

A pár měsíců poté byl klubem New York Islanders na draftu NHL vybrán jako číslo jedna.

"Před zmíněným mistrovstvím to bylo padesát na padesát. Jedničkou mohl být buď John, nebo Victor Hedman ze Švédska. Po turnaji měli všichni jasno," popisoval Brian Burke, někdejší generální manažer Toronto Maple Leafs.

Takových příkladů by se našlo víc. Mistrovství světa juniorů je samozřejmě velkou akcí i samo o sobě, pro spoustu hráčů však představuje rovněž jakousi trampolínu, od níž se mohou odrazit do vyšších pozic při následném draftu.

To platilo rok před Tavaresem třeba i o jiném Kanaďanovi Drewu Doughtym.

Šampionát hraný na pardubickém a libereckém ledě byl do značné míry oslavou jeho hokejového umění. Byl základním tmelem kanadského tažení za titulem, vedle ocenění pro nejlepšího obránce šampionátu ho novináři zařadili též do All-Stars turnaje.

I jemu se to záhy vrátilo.

Doughty šel při nadcházejícím draftu na řadu jako druhý, hned po Stevenu Stamkosovi.

U něj i u Tavarese jistě platilo: ano, na seznamu talentů by pochopitelně byl vysoko i bez juniorské akce. Díky úspěchu na mezinárodní scéně měl však daný klub NHL o důvod víc svému oblíbenci věřit.

V notýscích skautů přibylo jedno plus.

Velké. Psané výrazným červeným fixem.

"Pomohlo mi to dostat se do Los Angeles Kings. Do týmu, kterému jsem jako malý fandil," přiznal Doughty.

Stejnou stezkou mohou na letošním klání hraném ve Švédsku kráčet Macklin Celebrini a další generační klenoty. Málokdy budou mít srovnatelnou možnost ukázat se před opravdu nejdůležitějšími soudci hokejového talentu.

Pokud obstojíte na vánočním setkání elitních mládežnických reprezentací, asi v sobě něco máte. Něco důležitého. Něco, díky čemu se dokážete otáčet i v NHL.

Vlastně to poznala i největší česká legenda.

Jaromír Jágr na svém jediném juniorském šampionátu, který se konal krátce po sametové revoluci ve Finsku, zaznamenal úžasných pět gólů a 13 asistencí ze sedmi duelů. Nikdo se tedy nemohl divit, že byl při následném draftu součástí top 5.

Pozoruhodné bylo, že i s fantastickými 18 body skončil v produktivitě MS až druhý.

Vlastně i v té týmové.

Na rovných 21 bodů (10+11) totiž dosáhl jeho spoluhráč Robert Reichel. Příslib, který byl v jinošských letech nezřídka stavěn právě i nad kladenského vlasáče. A jehož jméno zaznělo na draftu už v létě 1989 – paradoxně až při celkové 70. volbě.

Je to samozřejmě velké a poněkud za vlasy přitažené 'kdyby'. Přesto si ho pro jednou dopřejme: kdyby měl Reichel projít draftem až v roce 1990, po téhle své šampionátové krasojízdě, musel by být mnohem výš.

Zcela jistě již v 1. kole.

Možná i před Jágrem.

Možná v první pětce.

Možná před tehdejší dvojkou Petrem Nedvědem.

Možná, kdo ví, i jako absolutní jednička, místo Owena Nolana.

Protože po tak brilantních výkonech na juniorském mistrovství světa by měl trumfy v ruce on. Jako je měl svého času Tavares s Doughtym.